Ester Ledecká: Když se ostatní opijí, dostanou se na mou střízlivou úroveň

Trojnásobná olympijská šampionka Ester Ledecká navštívila Ranní klub. S Milošem Pokorným probrali rychlost za volantem i na svazích, oblíbené filmy a hudbu i prázdninové destinace. Dozvíte se i to, jestli Ester všechny tátovy písničky.  

Ester, co kdybychom se dnes sportu věnovali co nejméně? Mě ráno stavěli policisté, stalo se ti to někdy?

Když řídím, tak dost často. Ale už mě moc řídit nenechávají, protože v tom autě pak sedí, drží se, čeho můžou a tak divně syčí. Přitom řídím fantasticky. Jinak mě tedy párkrát zastavili, dali mi i dýchnout, ale jelikož vůbec nepiju, tak to bylo v pohodě. S rychlostí je to náročnější.

Vůbec nepiješ?

Ne. Ani jsem se nikdy neopila, ale stalo se mi, že jsme na mistrovství světa, které jsem poprvé vyhrála na snowboardu, měli dopingovou kontrolu, a jelikož jsem to chtěla urychlit, protože jsem druhý den zase závodila, tak jsem asi za půl hodiny vypila 4 litry vody. Tím jsem se ale tak odrovnala, že jsem si připadala jako opilá. Třeba jsem pořád padala z rotopedu.

Vrátím se k té hlídce: Většina lidí tě určitě pozná, jak reagují?

Hezky. V Praze se mi třeba často stává, že ke mně někdo přiběhne a řekne, jestli mi může podat ruku. A to je hrozně milé.

Byla jsi na nějakém koncertě v době, kdy závodíš?

Ne. Když mám v sezóně den volna, zavřu se na pokoj, zatáhnu závěsy a dlouho spím.

Co filmy?

Dívám se hodně na Harryho Pottera. A s mým fyzioterapeutem, kterého beru jako svého bráchu, se koukáme na béčkové romantické komedie.

A co muzika? Máš dodnes ráda to, co jsi poslouchala kdysi?

Bavil mě High School Musical, milovala jsem Zaca Efrona. Když mi něco z toho filmu pustíte, tak si na to klidně zatančím. Jinak poslouchám spíš rock, Lennyho Kravitze, Rolling Stones a tak.

Při závodění dost cestuješ, máš nějaké oblíbené místo?

Mám ráda Londýn a Québec. Tam bylo sice asi mínus 37 stupňů a měla jsem asi čtyři péřovky, ale překvapily mě holky, které tam chodily v minisukních.

A vyhledáváš raději nová místa nebo se spíš vracíš na ta osvědčená?

Spíš se vracím, jsem takový autista. Nemám ráda třeba ani dlouhé večeře. Třeba jsme byli v Itálii a v půl desáté nám pořád ještě nenesli druhý chod, tak jsem řekla číšníkovi, že když to jídlo nepřinesou do pěti minut, půjdu do kuchyně s vidličkou a někoho zapíchnu. Po pěti minutách se pořád nic nedělo, tak jsem vzala vidličku a šla ke kuchyni. Číšníci ji bránili a když jsem se vrátila na místo, tak to jídlo hned přinesli. Najedla jsem se a druhý den jsem měla svěťák.

Říkala jsi, že vůbec nepiješ. Jak to ale děláš při oslavách úspěchu?

Bývá to většinou v sezóně, takže jdu spát, abych byla připravená. Ale když měl třeba brácha svatbu, zjistila jsem, že teprve až když se ostatní opijí, tak se dostanou na mojí střízlivou úroveň. Co mě ale baví, je hrát si s alkoholem. Bouchnout šampáňské a třeba postříkat lidi okolo. Pokud slavíme v rámci týmu, občas si trochu i usrknu.

Když jsme u týmu, jeden člen, servisman, z něj odchází. Jak zvládáš takové situace?

Zase taková tragédie to nebude. Myslím si, že jsem naštěstí už v pozici, kdy si mohu vybírat. Miloše si moc vážím, ale není nenahraditelný.

Děláš radši s Čechy, nebo s cizinci?

Nejde ani tak o to, jestli je to Čech, nebo cizinec, ale jaký je to člověk.

Do kdy máš vlastně volno?

Prázdniny mi teprve teď začnou, protože jinak doháním školu, obnovuji smlouvy se sponzory a řeším tým na příští sezónu.

A co se chystáš dělat?

Doufám, že stihnu aspoň jeden Jankův koncert. Jinak budu hodně času trávit jako obvykle v Řecku, kde mám letní přípravu. U moře se to lépe zvládá a hlavně tam windsurfuji.

Ještě k těm písničkám… Znáš od táty nějakou slovo od slova?

Většinu. Ale nemusím to předvádět, že ne? 

Co si Ester dává k jídlu, když nemusí hledět na figuru? Měla někdy chuť seknout se sportem? A co ještě může vylepšovat na snowboardu?

To se dozvíte v našem podcastu.