Lenka Krobotová: Lady Macbeth by dnes mohla být schopná manažerka

Od 28. června Královskou zahradou Pražského hradu opět zní blankvers. Nedaleko Míčovny totiž probíhají Letní shakespearovské slavnosti, které zahájila premiéra inscenace Macbeth v režii Jakuba Krofty. Po boku krále Macbetha v podání Marka Němce bude stát jeho ctižádostivá a bezcitná žena Lady Macbeth, kterou ztvární Lenka Krobotová. Ta těsně před premiérou přijala pozvání k Veronice a Vaškovi.

Lenko, v jaké fázi zkoušení se právě nacházíte a v jaké fázi hysterie se nacházíš ty sama?

Dvanáctý den jedeme noční generálky, takže máme převrácený režim. Lehký nerv roste, ale už jsem spíš ve fázi únavy.

Kdy a jakým způsobem jsi byla oslovena s nabídkou zahrát si na Hradě Lady Macbeth?

Zavolal mi Jakub Krofta s tím, že by byl rád, kdybych se toho ujala, což mě velmi potěšilo. Je to jedna z rolí, která se neodmítá a které herečka ráda potká. Shakespeare je dlouhodobě mému srdci blízký, považuju ho za neskutečně nadčasového. Dokonce jsem ho teď v nedávném rozhovoru přirovnala nadčasovostí k Beatles. Vždy se v něm dá najít něco nového. Při přednáškách profesora a překladatele Martina Hilského, který ho zná horem dolem, mě nesmírně baví poslouchat, jak ho nahlíží ze stále nových úhlů. A při zkoušení se mi to jen potvrzuje… Že člověk může jít dál, kouknout se na to jinak a zkoušet spoustu možností. A hlavně, a to bych chtěla podtrhnout, to téma je stále nesmírně aktuální.

Jakub Krofta řekl, že jsi byla pro Lady Macbeth jeho první volbou a teprve tehdy, když jsi na nabídku kývla, k tobě začal hledat odpovídajícího představitele Macbetha. S Markem Němcem podle něj tvoříte úžasně autentický a silný pár, který diváky dokáže pořádně vyděsit. Znali jste se s Jakubem Kroftou už dříve?

Věděli jsme o sobě, ale dřív jsem poznala jeho sestru, scénografku Janu Kroftovou. Měla jsem o něm povědomí i díky jeho otci, Josefu Kroftovi, který byl fenoménem. Učil na DAMU, vedl hradecké Divadlo Drak a také byl přítelem mého otce.

V Česku ale nemáme mnoho příležitostí setkat se s inscenacemi Jakuba Krofty, protože tu nepobývá…

Hodně pracuje v Polsku, kde má i osobní zázemí. Také pracovně jezdí hodně po světě. Takže jsme všichni zúčastnění velmi rádi, že si našel čas na tuto letní záležitost.

Říká se, že Macbeth je prokletá hra. Shakespeare v ní totiž vyzrazuje čarodějnické praktiky, čímž měl rozzuřit skutečné čarodějnice, které hru proklely. Během historie pak docházelo na divadle k nehodám nejčastěji právě během hraní Macbetha. Herci se proto neodvažují říkat její název, ale používají označení „Skotská hra“. Znáš tuto legendu?

Ne, my jí říkáme normálně „Macbeth“. Říká se, že je to nejsvižnější a nejúdernější Shakespearova hra, a pan profesor Hilský ji označuje jako jednu z jeho nejlepších. Je nadčasová vzhledem k lidskému pokušení, kdy člověk bojuje se svými démony a volí, jakou cestou má jít. Kdyby toto zarezonovalo, byli bychom moc rádi.

Pár dnů už zkoušíte na Hradě v plenéru, ale po nocích. Proč?

Je to z několika důvodů dlouholetý standard. Jedním z nich je, že Míčovna je do večera otevřená pro veřejnost. Zároveň mí herečtí kolegové po večerech hrají na různých scénách nebo mají mimopražské zájezdy. Takže se scházíme až po desáté hodině večerní a zkoušíme od jedenácti do tří do rána. Našimi jedinými diváky jsou tak v tuto chvíli hradní stráž a pávi. Ti, když někdo nečekaně vykřikne, dokonce odpoví.

Kdo hlídá tvé dva syny?

Zaplať pánbůh už jsou samostatnější, ale jinak se u nich my dospělí z rodiny různě točíme – kdo je zrovna po ruce. Ale už jsou schopní se sami vypravit do školy.

Lady Macbeth postrádá lidskost a každý režisér si vykládá důvody jejích kroků po svém. Proč myslíš, že je taková?

Je pro mě zajímavé si neustále klást otázku, co je to „temný“ nebo „záporný“. Pojem „zlo“ je široký a relativní. Lady Macbeth svede boj s pokušením utrhnout si tu třešničku, chcete-li jablko, které máme buď možnost si utrhnout za určitou cenu, nebo to ovládnout a jít správnou a morální cestou. V tomto je hra aktuální. Myslím, že nejde o prvoplánově zlé lidi, jen prostě podlehnou zlu nebo touze zkusit tu temnou cestu.

Uvidíme na Hradě moderní nebo klasické pojetí Macbetha?

Snažíme se jít cestou srozumitelnosti k dnešnímu divákovi. Jakub Krofta má velmi moderní uvažování v tom, že se snaží aktuálnost textu převést do konkrétní podoby. To znamená, že když řešíme tu kterou situaci, tak si zkoušíme představit, jak by to fungovalo v paralelní situaci dnes. Asi bych se nemusela moc rozhlížet, kdybych chtěla najít ženu podobnou Lady Macbeth, akorát v jiných reáliích. Dnes by to mohla být třeba schopná manažerka firmy. Samozřejmě držíme respekt k Shakespearovi, ale když jde člověk po smyslu situací v textu, nemůže se spálit. V tom je neuvěřitelná Shakespearova síla – že když vnímáte text, je to tak strašně současné! Doufám, že to tak bude fungovat i pro diváka a korespondovat s dneškem.

Celé představení bude doprovázet živá kapela složená ze tří čarodějnic, které ve hře posouvají děj.

Budou hrát na violoncello, saxofon a bicí. Kromě věšteb jsou hudebním tělesem, které je takovou novou a dobrou barvou pro tohoto Shakespeara.

Koho dalšího v uvidíme v hereckém obsazení?

Jsem nesmírně šťastná, že jsou to všichni lidé mému srdci blízcí. Je to dobrá sestava – Vašek Vašák, Filip Kaňkovský, Tomáš Měcháček, David Matásek, Klára Issová, Vašek Šanda, Vojta Vondráček, Karel Zima…

Jak se ti hraje s Markem Němcem, se kterým ses na jevišti potkáváš poprvé?

Známe se ze studií na DAMU, kde byl o pár ročníků níž, takže jsem přemýšlela, jak si po těch letech sedneme. Nesmírně mě to s ním baví, důvěřujeme si a máme možnost se jeden o druhého opřít. Marek má kouzlo a charisma, ví, co chce sdělit, a má i režijní vidění, takže se i zdravě diskutuje, kudy jít a kudy ne. Jsem za to setkání šťastná.

Jsi zvyklá hrát v Dejvickém divadle pro méně lidí a na blízko. Je hraní v plenéru náročnější pro hlas?

Říkám tomu hradní disciplína, protože je potřeba hlídat si míru, aby se člověk neukřikl. Je to jiná práce s tělem, s gestem. Je to ale zároveň dobrodružství a baví mě se tam už vracet (Lenka se na Letních shakespearovských slavnostech objevila už dvakrát – v Romeovi a Julii a v Zimní pohádce.)

Jak v rámci hry pracujete s přirozeným světlem? Jakub Krofta zmiňoval, že se začne hrát za světla a plynule se přejde do macbethovské tmy. A jak pracujete v rámci představení s nevyzpytatelností počasí, když začne třeba pršet?

Vzhledem k tomu, že zkoušíme jen v noci, tak denní světlo zažijeme poprvé až na premiéře. Toho se trochu bojím, protože to nebudeme mít zažité. Co se týká nepříznivého počasí, tak záleží na jeho intenzitě, protože nás přes déšť musí být slyšet. Když jde o malý deštík, hrajeme dál, když o liják, buď se počká, anebo se představení stopne úplně.

Když na tvou premiéru dorazí tvůj otec, Miroslav Krobot, který je proslulý svou verbální úsporností, co říká? Zabručí „Dobrý“? Nebo se i rozpovídá?

Moc to nerozebírá, většinou jeho názor poznám podle nějakého úsporného úsměvu nebo vtípku. Zdá se mi, že s věkem trochu měkne a dá se s ním mluvit víc. Ale my se známe tak dobře, že ani moc mluvit nemusí a pochopíme z kontextu co a jak.

Pojďme teď k Dejvickému divadlu, kde je v plánu navýšení kapacity hlediště. Už se ví, kdy proběhne rekonstrukce a jak během ní budete hrát?

Zatím se má hrát normálně. Vše je stále v jednání a myslím, že k rekonstrukci dojde nejdříve za rok, ale spíš za dva během letních měsíců, kdy bychom asi jezdili na zájezdy, abychom sezónu omezili co nejméně.

Co je u vás v Dejvickém divadle jinak nového?

Teď se nám podařilo odehrát dvě premiéry zpožděné vinou covidu – Richarda III. v režii SKUTR a Každý má svou pravdu, Pirandellovu komedii v režii Michala Vajdičky, což je až felliniovská groteska. Na podzim u nás má režírovat Petr Zelenka.

Na karlovarském festivalu bude mít premiéru česko-polský film Hranice lásky s Hanou Vagnerovou v hlavní roli. Jde o eroticky laděné téma. Jaké? A jakou úlohu máš ve filmu ty?

Jde o téma polyamorie, které je, byť tomu moc nerozumím a mám k tomu rezervovaný postoj, v současnosti docela trendy. Nicméně je dobré, že takový dobrý scénář vznikl, protože jde o pořád ještě trochu tabuizované téma. S Hynkem Čermákem hrajeme duo, které polyamorii holduje ve velkém, možná až za hranicemi soudnosti.

Co dalšího zajímavého s tebou můžeme vidět?

Nedávno měla premiéru oddychová komedie Láska hory přenáší, na kterou ráda vzpomínám, protože vznikala v nejtemnějším lockdownu. Sešli jsme se na čtrnáct dnů v Tatrách, kde jsme mohli natáčet za přísných podmínek a kontrol. Ale byla tam úžasná atmosféra a mám z toho radost.

Tvůj starší syn Šimon je od nejútlejšího věku aktivním muzikantem, hraje na bicí. Kde ho můžeme vidět hrát?

Veřejně se objevuje v tandemu se svým tatínkem, Václavem Havelkou, pod názvem Sun+Dead, což má po vyslovení vlastně dva významy – „syn a otec“ a „slunce a mrtvý“. Mají úspěch, otvírají různé vernisáže a tak. Jsem na něj pyšná. Má svůj instagramový kanál simonhavelkathedrummer, kde má kromě živých vystoupení i své sólové performance na bicí a také úžasné výtvarné počiny.

Lenka Krobotová

Narodila se do divadelnické rodiny – její matkou je herečka Hana Doulová, otcem režisér a herec Miroslav Krobot. Po absolvování činohry na DAMU nastoupila do Dejvického divadla, kde září už 22 let. V televizi na sebe strhla pozornost jako nezapomenutelná ostrá manažerka Tereza v seriálu Čtvrtá hvězda. Za roli ve filmu Díra u Hanušovic byla oceněna Českým lvem. Objeví se v česko-polském snímku Hranice lásky, který bude mít premiéru na MFF Karlovy Vary.

Úvodní foto: Macbeth, premiéra LSS 2022 / zdroj © Agentura Schok / foto Pavel Hejný