Slavná videa za babku
Redakce
OK Go – Here It Goes Again
Vzato kolem a kolem to byl jeden z nejslavnějších a nejzásadnějších videoklipů celé první dekády tohoto tisíciletí. Americká indie rocková kapela OK Go, kterou do té doby prakticky nikdo neznal, se jeho zásluhou stala doslova fenoménem a jejich videoklip k písní Here It Goes Again byl najednou všude. Není v něm přitom nic jiného, než čtyři členové skupiny, souběžně cvičící synchronizovaně na běžeckých trenažérech. Důležitá je však choreografie a načasování, ale také skutečnost, že celý videoklip je natočený na jediný záběr statické kamery, stojící před nimi. Celý koncept videoklipu je vymyšlený přímo samotnou skupinou, choreografií pak kapela pověřila svoji kamarádku, mimo jiné tanečnici a režisérku Trish Sie. Do textu písně přitom ústa neotevírá ten, kdo píseň ve zkutečností zpívá, tedy zpěvák Damian Kulash, ale basák Tim Nordwind.
Stejně jako v předchozím videoklipu kapely k písni s názvem A Million Ways, který měl podobný námět (ovšem bez těch běžeckých trenažérů), ale velkého úspěchu se nedočkal. Samotný klip má dnes asi 55 milionů zhlédnutí, což není zase tak závratné číslo. Nicméně v roce 2006 vyhrál cenu pro nejvíce kreativní video na udílení YouTube Awards a rok později získal dokonce cenu Grammy za nejlepší videoklip roku. Což je velmi slušné na klip, jehož náklady prý nebyly větší než 500 dolarů. Pro kapelu OK Go však byl úspěch klipu trochu dvousečný. Rozhodla se totiž i nadále prezentovat podobně kreativními videoklipy, ovšem ty další (například This Too Shall Pass či Needing/Getting) už měly rozpočet podstatně větší a leckdy působily spíš až megalomansky. Především však výrazně zastiňovaly samotnou hudbu, díky čemuž se OK Go stali kapelou, která je zajímavá ani ne tak svými písněmi, jako spíš svými klipy. O to ale nejspíš žádný hudebník příliš nestojí.
Billie Eilish – Therefore I Am
Co lépe ilustruje současnou covidovou éru, než vylidněné obchodní domy, chrámy konzumu, které dříve bývaly plné života a nyní zejí prázdnotou. Přesně taková byla úvaha Billie Eilish před natáčením jejího videoklipu k singlu Therefore I Am, který byl uveřejněn na konci loňského roku, kdy pandemie koronaviru ve světě začala nabírat na síle. A sama Billie je v tomto případě i jeho jedinou režisérkou. Natáčel se v Glendale Galeria, což je obří nákupní centrum v Los Angeles, kam údajně Billie často chodila na nákupy se svými rodiči, když byla malá.
Video je natočené na jeden záběr na jediný iPhone za jedinou noc a prý nemělo nijak výrazně jasný scénář. Sama zpěvačka ho popsala jako chaotické a náhodné. Fanoušci na YouTube se však shodují v názoru, že Billie Eilish se s ním přímo postavila proti takzvanému "bodyshamingu", tedy zesměšňování někoho za jeho vzhled, protože je jí zcela zřejmě lhostejné, jak ve videu vypadá a vůbec se nesnaží skrýt, že dost přibrala. Zajímavý komentář k videoklipu napsal americký časopis The Fader, který klip přirovnal ke slavnému klipu k písni Weapon Of Choice od Fatboy Slima, který natočil slavný režisér Spike Jonze a tančil v něm herec Christopher Walken. The Fader napsal, že oproti tomuto klipu je však v Therefore I Am "méně tance a více smažených hranolků".
Čtěte také: Jedno album stačí, drahoušku! Slavné kapely, které vydal jen jedno album
The Cure – Pictures Of You
Velmi levné a velmi slavné video bylo také to, které pro britskou skupinu The Cure natočil jejich dvorní klipový režisér Tim Pope. Jedná se o videoklip k písni Pictures Of You z jejich slavné desky Disintegration, která měla původně vyjít jako sólová deska jejich lídra Roberta Smithe, ale nakonec je podepsána jménem celé kapely. Klip vlastně obsahuje jediný záběr – kapela hraje na nástroje na sněhové pláni a kolem nich jsou rozestavěné palmy. Natočený byl na levnou legendární kameru Super-8, na níž začínala točit i řada dnes slavných filmařů (např. J. J. Abrams). Ostatně sám Smith kameru v několika záběrech drží v ruce. A točilo se ve skotské vesnici Ballachulish v únoru 1990, kdy tato oblast naprosto nečekaně zapadla sněhem, který tu obvykle v zimě neleží. Celá sněhová plískanice a slota je z klipu dobře patrná a sám Robert Smith později na natáčení zavzpomínal tak, že mu snad nikdy v životě nebyla taková zima.
Podobně nízkonákladový ale byl například v případě The Cure i videoklip k veselé písničce Close To Me z desky Head On The Door z roku 1984, jehož autorem byl rovněž Tim Pope. Neukazuje nic jiného než kapelu, která je zavřená v šatní skříni a mezi pověšenými obleky hraje písničku na nástroje, které má zrovna po ruce. Tak například kytarista Porl Thompson jednu melodii vybrnkává na zuby hřebenu. Skříň však v úvodu klipu spadne ze skály do moře (to se natáčelo v britském Doveru) a do ní pak začne natékat voda. Tento klip se pak dočkal i volného pokračování při vydání desky Mixed Up z roku 1990, kde je i remixovaná verze písně Close To Me. Začíná stejně, záběrem na skříň, padající u útesu. Dále je však už klip podstatně nákladnější a výpravnější. Příběh totiž pokračuje i pod vodou poté, co se skříň s hudebníky potopila. Za pozornost pak stojí opět kytarista Porl Thompson (dnes již žena jménem Pearl Thompson), který si tu zahrál chobotnici.
Drogy, ženy, žárlivost, skok na palmu: Proč se rozpadly slavné kapely historie?
Fatboy Slim – Praise You
A ještě jednou zmíněný Fatboy Slim, přesněji řečeno geniální režisér Spike Jonze, který je podepsaný i pod skvělými celovečerními filmy jako V kůži Johna Malkoviche nebo Ona, a vidět jsme jej mohli i ve vedlejší roli filmu Martina Scorseseho Vlk z Wall Streetu. A když se budete dobře dívat, uvidíte jej i v tomto slavném tanečním klipu, který i po bezmála čtvrt století od vzniku spolehlivě rozesměje. Ukazuje taneční skupinu Torrance Community Dance Group, kterak předvádí svoji choreografii na ulici před skupinkou lidí, stojících frontu do kina. Hudbu jim obstarává pouze malý přenosný CD přehrávač, který obsluhuje jeden z tanečníků. Tím je právě sám Spike Jonze, který předvádí i naprosto neuvěřitelné taneční kreace.
Choreografie byla předem nacvičená, co však ve scénáři nebylo, je zaměstnanec kina, který už se na to nemůže dívat a hudbu jim vypne. Na což Spike Jonez reaguje tím, že mu skočí do náruče. Pak na CD najde místo, kde tanečníci skončili a ve svém parádním přednesu pokračují dál. Celá sekvence se natáčela v Los Angeles před multiplexem Fox Bruin Theater a zajímavé je, že měli lidé ze štábu pro kolemjdoucí i připravenou historku o tom, že jsou partou lidí, která se spřátelila v kostele a že tanec je jejich vášní a spirituálním zážitkem. V samotném klipu se na krátkou chvilku objeví i sám Fatboy Slim, který projde kolem. Náklady na klip byly asi osm set dolarů, což je poměrně slušné na klip, který v roce 1999 získal tři hlavní ceny na udílení MTV Video Music Awards.
Samotný zrod klipu však byl poměrně komplikovaný. Spike Jonze velmi stál o to, aby točil klip k písní Rockafeller Skank Fatboye Slima, ale jiné pracovní závazky mu to nedovolovaly. Následně tedy natočil vlastní verzi video na tuto píseň, ve kterém tančí sám na ulici vedle fronty lidí před kinem a poslal ji svému příteli Fatboy Slimovi, vlastním jménem Normanu Cookovi, jako dárek. Tomu se ale klip tak líbil, že trval na tom, aby Jonze ve stejném duchu natočil klip k jeho příštímu singlu. A tím byla skladba Praise You. Jonze jej tedy natočil ještě ve spolupráci s režisérem Romanem Coppolou (synem slavného režiséra Francise Forda Coppoly a současně Jonezovým tehdejším švagrem, jelikož za ženu měl Jonze jeho sestru, režisérku Sophii Coppola). Spike Jonze má navíc v obou klipech dokonce i stejné pruhované tričko. Existuje i krátký film o vzniku tohoto klipu, ve kterém mluví i několik tanečníků, zveřejněné k desátému výročí uvedení klipu.
Coldplay – Yellow
Vzpomínáte si na to, jak dnes jedna z nejslavnějších poprockových skupin planety vstoupila na hudební scénu? Bylo to na samotném konci milénia s písní Yellow a videoklipem, ve kterém se toho moc nedělo. Pouze zpěvák Chris Martin, notně opršelý a na první pohled promrzlý, který procházel po pláži v počasí, při němž by většina z nás spíš zalezla někam do sucha a tepla. Přesto se zrodil fenomén. Samotné video se natáčelo poblíž jihoanglického Dorsetu, na pláži Studland Bay. Jedná se o kontinuální záběr natočený na jediný střih, ve výsledku je však malinko zpomalený. Chris Martin tedy otvíral ústa do písně dvojnásobně zrychlené a video bylo natočené na rychlost 50 obrázků za vteřinu.
Skladba se však v postprodukci opět zpomalila na původní rychlost a podle ní se zpomalil i obraz na tradičních 25 obrázků za vteřinu. Právě to má za následek Martinovy pomalé, líné pohyby a jakoby ospalé mrkání. Původně však mělo být všechno jinak. V klipu měla být celá skupina, ovšem plány tomu zkřížil pohřeb tou dobou náhle zesnulé matky bubeníka kapela Willa Championa. Následkem toho bylo rozhodnuto, že v klipu bude pouze Chris Martin. Ovšem ani déšť nebyl v plánu, podle scénáře měl v klipu být frontman kapely, jak prochází po prosluněné pláži. I když z toho téměř nic nevyšlo podle plánu, Coldplay se stali hvězdami a videoklip má dnes na YouTube už přes půl miliardy shlédnutí. Velmi dobře přitom jeho kouzlo vystihuje jeden z komentářů pod klipem, kde kdosi klip popisuje velmi výstižně takto: "0 % nahoty, 0 % aut, 0 % svlékajících se holek, 1.000 % jednoduchost, 1.000 % klid, 1.000.000.000 % emoce.“
Čtěte také: Coldplay se rozjeli na žlutou
Bob Dylan – Subterranean Homesick Blues
Tohle je klasika všech klasik a jedná se o jeden z prvních "promo filmů" (tehdy se tomu ještě ani neříkalo videoklip) v historii. Ve filmu k písni z roku 1965 stojí Bob Dylan a v rukou třímá listy papíru, na nichž jsou napsána vybraná slova z drmolivého textu písně. A jak text ubíhá, Dylan listy odhazuje. Nic víc se tam neděje. Jen po jeho pravici stojí americký básník a spisovatel Allen Ginsberg a skotský písničkář Donovan, kteří si celou dobu povídají. Přičemž samotné listy popsali všichni tři zúčastnění. Je tam ale i několik záměrných chyb. Například zatímco v textu písně se zpívá "jedenáct dolarovek", na papíře je ve stejnou chvíli napsáno "20 dolarovek". A tak podobně. Scéna se natáčela v Londýně v zadním traktu hotelu Savoy hned vedle řeky Temže.
Poctu tomuto historickému dílku pak složila australská rocková skupina INXS ve videoklipu k písni Mediate z jejich průlomového alba Kick z roku 1987. V něm, podobně jako v Dylanově klipu, stojí frontman kapely Micheal Hutchence a odhazuje listy ze slovy z textu, v nichž je také několik záměrných chyb. Například slovo "fascinate" z textu je tu napsáno se záměrnou chybou jako "facinate", což opět odkazuje na Dylanův originál. Hutchence pak po chvíli vystřídají ostatní spoluhráči z kapely. Zajímavý detail pak přichází v čase 0:58 klipu, kdy v textu zní slovo "special date" (tedy zvláštní datum) a na kartičce je napsáno 9. 8. 1945, což je den, kdy byla svržena atomová bomba na Hirošimu. Jediný, kdo žádné listy neodhazuje je člen kapely Kirk Penningly, jehož sólu na saxofon patří úplný závěr klipu. Klip, jehož režisérem byl Richard Lowenstein, byl natočen poblíž australkých oceláren Port Kembla, konkrétně v sousedství tamní vysoké pece č. 6.
Pixies – Velouria
Velmi hezkým příkladem toho, jak může někdy originální myšlenka vzniknout i pod tlakem a z nouze, je příběh tohoto videoklipu americké rockové skupiny Pixies k písni z jejich desky Bossanova z roku 1990. Pixes byli v té době na svém vrcholu a dostali z Velké Británie pozvání do populárního televizního pořadu Tops Of The Pop stanice BBC. A to proto, že jejich skladba Velouria byla tou dobou na 28. příčce britské singlové hitparády. V té době však v pořadu platilo železné pravidlo, že v pořadu mohou být uvedeny pouze skladby, které mají videoklip, což je u televizního pořadu poměrně logické. A Velouria klip neměla. Kapela si však takovou příležitost nechtěla nechat ujít a tak v rychlosti klip natočila.
Přesněji řečeno, natočili dvacet tři vteřin trvající záběr, ve kterém kapela běží přes kameny směrem ke kameře. Ten byl pak následně zpomalen na takovou rychlost, aby pokryl celou stopáž písničky. Kromě toho ale kapela neměla příliš ráda natáčení záběrů na playback, což se v klipu taky odrazilo. Kytarista Joe Santiago to v jednom rozhovoru shrnul: "Nikdy jsme neměli rádi 'lip-sync' (falešné otevírání úst do hudby a předstírání zpěvu). To bylo jedno z našich pravidel. Ale ano, po nás chtěli video. Pro skladbu Velouria chtěli zatracený video, tak jsme jim natočili video. Ale neměli jsme dostatek záběrů, tak jsme ho prostě zpomalili. To bylo vše." Dneska klip k patří ke zlatému fondu diskografie kapely. A v pořadu Tops Of The Pop mimochodem nakonec nevystoupila.
Kam dál: Jackson? Lennon? Sinatra? Neuvěříte, kdo vládne žebříčku nejvýdělečnějších písní
Foto: Coldplay
