Bankovní loupež století, která inspirovala tvůrce seriálu Papírový dům: Vyplatila se tehdy zlodějům jejich drzost?
Redakce
Začalo to jako klasická bankovní loupež
Celý příběh bankovní loupeže začal 13. ledna 2006 v Argentině. Kolem půl druhé odpoledne přijal operátor tísňové linky hovor, ve kterém mu neznámá osoba sdělovala, že probíhá přepadení banky Río ve městečku Acasusso. Na místo okamžitě vyjely policejní hlídky a banku obklíčily. S velkou úlevou policisté zjistili, že lupiči jsou stále uvnitř banky. Po chvíli z budovy vyšel hlídač, který policistům sdělil, že lupiči uvnitř drží rukojmí. V ten moment bylo policistům jasné, že je čeká složité vyjednávání. Zanedlouho se před bankou objevil jeden z lupičů spolu s ženou, kterou pevně držel. Pohlédl do řad shromážděných policejních složek, ženu pustil a zmizel zpět do banky. V bance bylo celkem pět zlodějů, všichni byli maskováni. V zajetí drželi 23 rukojmích. Policie se rozhodla nezasahovat ihned i z důvodu, že si pamatovala fiasko, které se odehrálo v roce 1999, kdy při přepadení banky policie zahájila masivní útok a zabila zloděje a dva rukojmí. Proto tentokrát policisté zvolili vyčkávací taktiku a banku obklíčili.
Narozeninová party, donáška pizzy a ztráta trpělivosti
To, co se událo v následujících hodinách však nemělo v historii loupeží obdoby. Přepadení banky byla věnována neuvěřitelná mediální pozornost, Argentinci byli doslova přilepeni k obrazovkám a sledovali průběh loupeže. Hlavní vyjednávač byl muž, který si nechal říkat Walter, ale diváci mu dali přezdívku „muž v šedém obleku“. Po jeho vstupu do banky zůstali policisté zmatení. Z budovy se totiž začala ozývat slavná narozeninová píseň Happy Birthday. Tu lupiči spolu s ostatními včetně vyjednávače zpívali pro zaměstnance banky, kterému nepřestávala přicházet narozeninová přání na telefon. Uvnitř očividně panovala bujará nálada. To byl však jen začátek celé bizarní akce. Vyjednávač Walter byl donucen spojit se s policií a vnést netradiční požadavek. Lupiči policii vzkázali, že jsou hladoví a vyžádali si donášku pizzy.
V 19 hodin policie ztratila veškerou trpělivost s drzými zloději a rozhodla se do banky vtrhnout. Nejprve zajistila rukojmí, kteří byli rozptýleni ve třech patrech budovy. Poté začala pátrat po lupičích a ukradených věcech. Po bankovní krizi v roce 2001 ztratili Argentinci důvěru v ukládání peněz do bank, raději investovali do cenností, které si ukládali do bankovních sejfů. Tato konkrétní banka sídlila v bohaté čtvrti, takže to byla hotová pokladnice, která schraňovala hotovost, šperky a další cennosti. Zlodějům se podařilo vzít věci ze 143 úložných boxů, odnesli si cennosti a hotovost v hodnotě 20 milionů dolarů. Policisté si byli jisti, že je v bance zadrží, z banky existovaly jen dva východy a oba dva byly hlídané policií. Avšak po jejich příchodu nebylo po zlodějích v bance ani památky. Jejich přítomnost dokazoval jen posměšný vzkaz určený policii.
Šokující zpověď letušky: Co se ve skutečnosti odehrává na palubě soukromých letadel, mají stevardky sex s boháči?
I tato loupež měla svého "Profesora"
Stejně jako v seriálu, kde celý gang zlodějů řídí muž, který si nechává říkat Profesor, i tuto loupež měl naplánovat jeden člověk – Fernando Araujo. Tomu se v hlavě zrodil plán na vykradení banky, kdy by zloději utekli vykopaným tunelem. Svěřil se svému kamarádovi Sebastiánovi Garcíovi Bolsterovi. Ten pracoval na částečný úvazek v jedné z bank a dokonce získal uznání jako "zaměstnanec měsíce". Jeho motivací nebylo získat peníze, ale chtěl se bankám pomstít za to, jak se zachovaly, když jeho otec a dědeček onemocněli. Měl jedinou podmínku – loupež nesmí být ozbrojená. S tím Fernando Araujo souhlasil a rozhodl se použít makety zbraní. Jelikož v blízkosti banky vedly tunely, které odváděly vodu k řece, bylo jasné, kde je třeba začít kopat. Sami by to nezvládli, proto do týmu přijali ještě dva zkušené bankovní lupiče – Doca a Beta. Ti měli na starost zajistit únikovou cestu tunelem. Aby plán mohli realizovat, potřebovali peníze na techniku.
A tak Doc navrhl, aby se do týmu přidal ještě poslední člověk – známý uruguayský zloděj Luis Mario Vitette Sellanes. Nejdříve bylo potřeba obhlédnout místo činu, a tak se Fernando Araujo, který neměl žádný kriminální záznam, vydal do banky a předstíral, že si chce pronajmout schránku. V den loupeže si všichni nanesli na prsty vteřinové lepidlo, aby případně nezanechali otisky a šli na věc. Do banky vstoupili maskovaní a v ruce měli makety zbraní. Měli přesný plán, jak zaměstnají a oklamou policii. Vitette Sellanes sehrál roli vyjednávače, jeho úkolem bylo koupit ostatním čas. Vitette Sellanes se prvně zbavil hlídače, který jako jediný držel pravou zbraň. Policie jim na to skočila a vnímala to jako vstřícné gesto. Psychologická hra pokračovala tím, že postupně policii předávali lupiči některé rukojmí, aby detektivové nabyli dojmu, že mají navrch a zloději jsou v úzkých. Mezitím už vesele ládovali svou kořist do pytlů v suterénu banky. Peníze a cennosti podzemním tunelem odvezli na člunech a ven vylezli kanálem, kde už na ně čekala úniková dodávka.
Tři nejsilnější manipulativní techniky: Díky nim vždy získáte vše, po čem toužíte
Za vším hledej ženu
Jejich plán vyšel, v momentě, kdy policie dorazila na místo, už se zloději doma ládovali pizzou a počítali peníze. Policisté v očích veřejnosti vypadali jako hlupáci, lupičům se podařilo ztrapnit je před celou Argentinou. Zazvonil zvonec a pohádky je konec? Ne tak docela, i zde platí, že za vším hledej ženu. Tou ženou byla manželka zloděje Beta, který jí byl často nevěrný. O loupeži věděla, protože zaslechla konverzaci gangu. Pojala podezření, že by Beto mohl utéct s milenkou a všemi penězi, proto se rozhodla jednat a udala jej na policii. Její výpověď vedla k zatčení všech členů gangu. Bez jejího svědectví by se policie pravděpodobně nikdy nedozvěděla, kdo za mistrovským plánem loupeže stál.
Kam dál? Nebezpeční psychopati: Naučte se je rozpoznat. Víte, které dva osobnostní rysy mívají nejčastěji?
Foto: Profimeda
