​Tono Stano: Nikdo si nedovolil omezit moji uměleckou svobodu

Jeden z nejslavnějších československých fotografů známý mimo jiné černobílými akty,  Tono Stano, přijal pozvání od Miloše Pokorného. V Ranním klubu probrali jeho nejslavnější fotografii, fotografování s Helmutem Newtonem, spolupráci s karlovarským festivalem i filmovými hvězdami. Došlo však i na vášeň pro kulečník a rybaření.

Máš na sobě biliárovou vestičku, která prozrazuje tvoji vášeň, kdy jsi začal hrát kulečník?
Kdysi dávno, když začínal biliárový klub, mě tam navrhl Jiří Bartoška, takže patřím mezi zakládající členy. Jsou známé historky, že jsem jako začátečník hned vyhrál turnaj, přestože jsem to ještě vůbec neuměl.

Jaké jsou tvé záliby a vášně kromě kulečníku?
Já mám poměrně dost velký záběr, hodně různých vášní a zájmů. Máme klub Bokovka, kde se scházíme. Vážu mušky, které používám při chytání ryb na moři.

Kdy jsi byl naposledy rybařit?
Rád jezdím do Dánska na pobřežní chytání, na mořského pstruha.

A kde jsi byl nejdál chystat ryby?
Asi ve Venezuele. Na ostrově Los Locos za jedním mimořádným druhem ryby, která žije v tamních mělkých vodách.

Kolikrát se fotografovi tvého kalibru poštěstí vyfotit fotku jako je Smysl, která obletěla celý svět a dodnes se prodává?
To množství je neomezené, záleží, do jaké míry dokážeš soustředit určité síly, které se spojí, aby vznikla nějaká věc, která takhle širokospektrálně komunikuje. Konkrétně tato fotka se takřka okamžitě dokázala aktivovat a žít svým životem. Magie tvorby je v tom, že často uděláš nějaké věci, které až později začnou velmi intenzivně oslovovat a někteří lidé si je najdou. Nejsem tvůrce, který by zavrhoval něco, co udělal předtím. Když daná věc vznikla, snažil jsem se do ní dát maximum, to je ten důležitý princip. A věci, které byly trochu zakuklené, se najednou otevřou a začnou dávat. Lidi ze světa mě třeba kontaktují až deset let poté, co nějaká věc vznikla. Já ty věci zbytečně neukotvuji v nějakém trendu a ve své tvorbě moc nevycházím z dějin fotografie, ale spíš z dějin lidství, člověka, života, přírody. 

Údajně ses i soudil, protože vznikly nějaké plagiáty Smyslu…
Já bych to uvedl na pravou míru. Šlo o to, že mi napsal jeden výjimečný autor, Billy Ewing, tenkrát pracoval v britském nakladatelství, které vydávalo knížku o dějinách fotografie z jiného pohledu. Napsal mi dopis, jestli bych mu neposlal pár věcí, aby je zařadil od té knihy. A on vybral asi tři nebo čtyři fotky a jednu dal do té knihy. Ale pro americké vydání chtěli Američané použít mojí fotku Smysl na titul knihy. Takže ta fotka se ze dne na den v Americe při jakýchkoliv aktivitách spojených s tou knihou objevila ve všech médiích. Ze dne na den se stala známou a v souvislosti s tím byla použita na obal k filmu Showgirls Paula Verhoevena. Uzavřeli jsme smlouvu, oni si hlídali své americké teritorium, a když někdo neznámý použil tu fotku ilegálně, filmová společnost na něj podala žalobu. 

Je obvyklé, že se dělají plagiáty známých fotek nebo motivů těch fotek světových autorů?
Někteří lidé, kteří nemají v sobě to tvořivé jádro, kopírují. V současném světě se hned pozná, jestli člověk skutečně tvoří ze sebe, nebo jen reflektuje něco, co už někde bylo.

Ty jsi svobodný fotograf na volné noze?
To byl můj životní úkol číslo 1. Uměleckou školu jsem začal studovat v patnácti, nerozuměl jsem socialistickému způsobu existence a chtěl jsem se od toho trochu distancovat tím, že budu umělec na volné noze. Z toho důvodu jsem šel i na FAMU, abych měl v občance razítko svobodné povolání.

Dostal jsi někdy pracovní nabídku, třeba od prestižního časopisu, která by ohrozila tvoji uměleckou svobodu?
To si nikdo nedovolil. Dostal jsme nabídky z různých škol, které jsem také odmítnul. V životě se snažím být co nejvíce efektivní. Nejde o nějaký egoismus, ale o to, jak mohu být společnosti užitečný. A nejvíc mohu být užitečný, když jsem svobodný, protože se dokážu zaměstnat smysluplnou činností. Mám disciplínu a vidím ten vyšší smysl věcí, které by mohly vzniknout.

Je pravda, že jsi stál modelem Helmutu Newtonovi, když byl v Praze?
V roce 1986 měl Helmut Newton fotit v Praze pro jeden americký časopis a my s Gábinou Fárovou byli najmutí za honorář, abychom mu pomohli najít správné lokality. Měl svého asistenta a chtěl i nějaké modely. Strávili jsme s ním asi týden, aby ušetřil, tak najal nás, protože jsme vypadali dobře. Fotil mě ve Zlaté uličce, hrozně mu to trvalo, hrál si na Sudka. Neměli jsme trpělivost, Gábina se svlékla do naha, zavolala na Helmuta, okamžitě se rozjel a začal nás fotit. Ta naše společná fotka, na které vypadáme jako milenci, je v knize.

Pro filmový festival jsi fotil řadu známých osobností. Kdo spolupracoval při focení nejhůř?
Byli lidé jako třeba Michael Douglas, které jsem musel přesvědčit, aby do toho šli. Někdo byl i arogantní a nepříjemný, ale na jeho jméno už si nevzpomenu. Ale u těch ostatních žádný problém nebyl, když ty fotky visely v hotelu Pupp, byla to reference.

Jak dopadlo v minulosti jeho focení pro karlovarský festival? Komu změnil život a z koho udělal hvězdu? Jak dopadlo focení s Renée Zellweger, Morganem Freemanem nebo Sharon Stone? Co ho v poslední době baví a jaké jsou jeho aktuální plány? Jakou má nevšední metodu na čtení knížek? 
Poslechněte si v našem podcastu.  

Úvodní foto: Expres FM / Barbara Hacsi