Za tuzemák jí nenadávejte aneb Proč stojí za to být v EU a co znamená české předsednictví

Mezi zprávami o ruské agresi na Ukrajině a pečlivým bulvárním krytím příběhu o rozvíjejícím se románku mezi Agátou a Jaromírem jste možná zaznamenali zmínky o tom, že Česká republika začala předsedat Radě Evropské unie. Co to ale znamená? 

Nejdříve si rychle kvůli kontextu zopakujme základy, které určitě všichni znáte. Navzdory tomu, co tvrdí někteří internetoví diskutéři, Evropská unie je dobrovolným (jak ukázal Brexit) spojením států Evropy, které se rozhodly si společně sednout k pomyslnému stolu a přemýšlet, jak zlepšovat kvalitu života svých občanů. Stalo se svým způsobem smutným hospodským folklórem na tuto instituci nadávat a stěžovat si, že nám neustále něco nařizuje. Například její snaha o ochranu spotřebitele, která nařizuje výrobcům uvádět na obalech pravé názvy výrobků a reálná složení produktů, dohnala hospodské kverulanty skoro k nepříčetnosti, jelikož už na etiketě tuzemáku nemohl být nápis rum. 

Je tu ovšem celá řada výhod, ze kterých často nevědomky těžíme a jsou výsledkem společné práce jednotlivých států sdružených v Evropské unii. A nejde jen o to, že cestou k moři nestojíte nesmyslně dlouhé fronty na hranicích mezi státy. Také například můžeme z Říma zavolat přes videohovor mámě a ukázat jí, jak je Fontana di Trevi krásná. Dříve bychom si na takový hovor kvůli objemu dat v roamingu museli brát druhou hypotéku. Regulační nařízení EU operátorům ale zásadně snížilo náklady na volání mezi jednotlivými státy, a tak je dneska jedno, jestli voláme z Brna do Telče nebo Madridu. Těch výhod je skutečně celá řada (společné řidičské průkazy, studijní programy, snadná práce v zahraničí atd.). Regulace nás nemusí jen něčím omezovat. Naopak mohou velmi usnadnit život.

Přesný popis legislativních procesů v EU, ve kterých tyto regulace vznikají, přesahuje zamýšlený rozsah tohoto článku. Ale ve zkratce, podílejí se na něm tři instituce: 

Evropská komise (většina útvarů sídlí v Lucemburku), kterou tvoří 28 komisařů (každý členský stát nominuje svého zástupce) a jejich hlavním cílem je být nadnárodní a hájit zájmy EU jako celku. V současnosti komisi předsedá Ursula von der Leyen. 

Druhým takovým pilířem, který se zapojuje do legislativního procesu, je Evropský parlament. Do toho si zástupce volíme my, občané (v těch volbách, ke kterým skoro nikdo nechodí). Sídlí v Bruselu a sám o sobě nám nic nenařizuje. Na legislativním procesu se podílejí společně s Evropskou komisí a Radou Evropské unie. 

Rada Evropské unie sídlí ve francouzském Štrasburku a hájí primárně zájmy členských států. Schází se a probírá celou řadu témat. Je vždy složená z ministrů, pod jejichž agendu daný problém patří. Do roku 1993 měla příhodnější název Rada ministrů. V současné chvilce tedy může probíhat více takových rad současně. Například pokud se rozhodnou členské státy na úrovni této rady debatovat o životním prostředí, vyšle každý člen ministra životního prostředí, který pak reprezentuje zájmy své země. A současně hned ve vedlejší místnosti může probíhat debata o právních otázkách, kde bude zasedat rada ministrů spravedlnosti jednotlivých zemí. Předsedající státy se nejen starají o organizaci rad, ale také navrhují jednotlivá témata, kterými se rady budou zabývat. Pro státy je to tak šance prosazovat svou vlastní agendu nebo mluvit o otázkách, které se jich týkají. 

Jelikož šest měsíců není příliš dlouhá doba, zavedl se systém trojic. Předsedající státy se sdružují do bloků po třech a tato tria se snaží prosadit témata, na kterých se předem domluví a během předsednictví se v nich vzájemně podporují. Na jejich prosazení tak mají rok a půl, čímž se šance na jejich projednání významně zvyšují. Součástí trojice je vždy jeden nováček v Unii, který má šanci od zkušenějších zemí okoukat, jak se předsedá. Trio, jehož je Česko součástí, obsahuje ještě Francii (na kterou navazujeme) a Švédsko (které půjde po nás). Nováčkem, který se má pořád hodně co učit, jsme tedy my (pamětníci možná vzpomenou neslavné první české předsednictví v roce 2009, kdy se v jeho závěru zhroutila vláda a chvilku neměl Radě Evropy kdo předsedat). 

Předsednictví České republiky bylo slavnostně zahájeno 1. července 2022 na zámku v Litomyšli, kde Petr Fila přijal Ursulu von der Leyen. Sešli se tak předsedové dvou významných Evropských institucí: Předseda Evropské rady a předsedkyně Evropské komise. Projednali témata, která jsou v současné době pro Českou republiku prioritní: 

• Zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny, na které by se Česká republika chtěla podílet
• Energetická bezpečnost – nejen Česko, ale i celá řada zemí je více či méně závislá na fosilních energiích dodávaných z Ruska 
• Posílení evropských obranných kapacit a bezpečnost kybernetického prostoru
• Strategická odolnost evropské ekonomiky
• Odolnost demokratických institucí

Jak je vidět, priority které si aktuálně Česká republika stanovila, jsou výrazně ovlivněny ruskou agresí na Ukrajině. Každý problém se ale může stát příležitostí: Energetickou bezpečnost například prosazuje i program Evropské komise REPowerEU. Jeho cílem je urychlení přechodu na obnovitelné zdroje energie a zbavení se závislosti na fosilních palivech již před rokem 2030. Může se to zdát jako přehnaně optimistické bláznovství, doufat, že válka a krize nakonec povedou k čistějšímu ovzduší v Evropě. Ale ať to dopadne jakkoliv, Česká republika má na rozhodování o budoucnosti Evropy, i díky svému předsednictví, výrazný podíl.