Co mají společného lančmít, Monty Python a Ježíš aneb Stručná historie spamu

Je květen, rok 1864. Zvečera buší doručovatelé telegramů na dveře prominentních britských politiků. Co to může být za zprávu takhle pozdě? Začala snad válka? Zemřel nějaký člen královské rodiny? Rozmrzelí správci státu spěchají s tlukoucím srdcem ke dveřím, přijímají telegram a roztřesenými prsty trhají obálku. Vyplašené oči přejíždí po prvních řádcích a v těžkém úžasu hledí na nabídku dentálních služeb nové zubní ordinace. Právě dostali první zdokumentovanou nevyžádanou poštu v dějinách lidstva.

V témže roce totiž americká telegrafní společnost Western Union jako první umožnila hromadné rozesílání zpráv na více adres. Netrvalo dlouho a bylo to hned využité pro obchodní sdělení. Dlouhých 73 let předtím, než vůbec někdo poprvé použil slovo „spam“.

Lahůdka časů války

V roce 1937 v potravinářské firmě Hormel přemýšleli, jak zlepšit prodej vepřového ramene, které šlo špatně na odbyt. Proto ho smíchali s lahůdkami, jako je sůl, voda nebo dusičnan sodný a voilá, budiž lančmít. Výsledný výrobek nesl jméno Spam (pravděpodobně zkratka pro Spiced ham, ačkoliv to společnost nikdy nepotvrdila). Málem by pro nezájem veřejnosti upadl do zapomnění, nebýt druhé světové války. Byl to totiž skvělý způsob, jak k vojákům na tisíce kilometrů vzdálených frontách dopravit trochu masa. Pěšáci v zákopech se podivnosti v konzervě pošklebovali a říkali, že je to „sekaná bez základního tréninku“ nebo „šunka, která nezvládla fyzické zkoušky“. Jenže skvělé praktické využití výrobku vedlo k zavádění jeho výroby v Británii již během války s Hitlerem. Margaret Thatcher ho později nazvala „lahůdkou časů války“. Spam, jídlo nevalné chuti o které nikdo nestál, postupně zaplavilo celou zeměkouli. V roce 1959 dosáhly prodeje miliardy konzerv. Od té doby číslo dále stoupá.

Lančmít v Létajícím cirkuse

Z té absurdní všudypřítomnosti této konzervované „lahůdky“, jejíž popularitu nastartovaly nuzné časy válečného konfliktu, si v roce 1970 udělali srandu angličtí komici v seriálu Monty Pythonův létající cirkus. Skeč se odehrává v kavárně, která má v nabídce celou řadu jídel, ale všechna obsahují Spam: „Máme vajíčka a Spam, slaninu a Spam, vajíčka, párečky, slaninu a Spam, Spam, Spam, vajíčka, slaninu a Spam se Spamem,“ čte z jídelního lístku servírka a dvojice zákazníků se marně dožaduje čehokoliv, co by lančmít neobsahovalo.V tu chvilku banda vikingských válečníků, která zrovna také snídá v kavárně (ano, čtete správně), začne poskakovat kolem hostů a zpívat písničku: „Spam, Spam, Spam, Spam, delikátní Spam, úžasný Spam!“

Dobrý nápad pro předváděčku

Přesouváme se do roku 1978 a společnosti Digital Equipment Corporation. Její marketér Gary Thuerk měl za úkol propagovat předváděčku nových modelů počítače. A dostal skvělý nápad. Cílovou skupinu uživatelů počítačů zasáhne pomocí využití sítě ARPANET (Advanced Research Project Agency NETwork – předchůdce internetu, který spojoval univerzity) a informace o akci pošle na 393 příjemců naráz. Slovo spam tehdy ještě nikdo nepoužívá, ale Gary Thuerk je považován za „otce spamu“, první hromadně šířené nevyžádané pošty. Jeho krok strhnul vlnu pobouření. Jednomu počítači v Utahu došly hned tři Garryho zprávy, což při tehdejších velikostech disků stačilo k tomu, aby shodily celý počítač. Proti akci se důrazně ohradila i armáda, která síť ARPANET spravovala. Nicméně prodejní akce měla údajně obrovský úspěch.

Hostina pro udatné hrdiny

V osmdesátých letech byl internet pořád na houbách a tehdejší nerdi se sdružovali při hraní online her. Hráči se v nich pohybovali pomocí zadávání příkazů do příkazových řádků, děj a okolí postav bylo popsáno textem, který se měnil v závislosti na tom, co uživatel volil. Hráči nehráli jen spolu, ale někdy i proti sobě a součástí byly i chatovací místnosti. Stávalo se, že jedna skupina chtěla diskusní fórum svých rivalů vyřadit z provozu, nebo jí zahltit tak, aby nešla dál používat. Napsali krátký kód, který zmíněnou online konverzaci zahltil stovky řádků dokola se opakujícího slova. A protože si všichni nerdi libují v citování svých oblíbených seriálů, vybrali si pro svou taškařici slavnou vikingskou písničku z Monty Pythonů! Těžko si povídat se svými kamarády, když je váš společný chat zahlcený stovkami řádků, ve kterých se dokola opakuje „SPAM, SPAM, SPAM, SPAM, SPAM, SPAM, SPAM, SPAM, SPAM.“

Nespamuj tady!

Historicky první zaznamenaný incident, který byl nazván „spamováním“ se odehrál na síti Usenet, což byla (a stále je) komunikační a chatovací síť. Richard Depew se v roce 1993 snažil napsat program, který by umožnil mazat již přidané příspěvky. Udělal ale chybu a program místo toho odeslal přes dvě stovky zpráv do skupiny news.admin.policy. Později, když si o této srandovní události uživatelé povídali, někdo z nich použil slovo spamming. A v tu chvíli se propojil nevyžádaný dentistický telegram odeslaný britským politikům s lančmítem. Vznikl tak nový způsob, jak označovat otravný online marketing.

Ježíš kráčí po spamu

Omyl Richarda Depewa otevřel Pandořinu skřínku. A jako první z ní vyskočil Ježíš. V roce 1994 do všech diskusních fór Usenetu dorazil příspěvek „Globální výstraha všem: Ježíš přijde brzy!“ Ve stejném roce Laurance Canter a Martha Siegel, ve dne právníci, v noci manželé, najali programátora, aby co nejvíce rozšířil po celém Usenetu zprávu „Loterie o Zelené karty – Poslední?“ Hlavní rozdíl oproti omylu Richarda Depewa spočíval v tom, že dvojice nijak nezastírala, že se jedná o spam. Naopak, byli na to hrdí a považovali to za skvělý druh marketingu. Podle údajů internetsociety.org v roce 2010 bylo 88 % poslaných emailů spam. V současné době spam zahlcuje sociální sítě a každý z nás má občas pocit, že na internetu už skoro není nic, co by nebyla reklama. Kam se před tou masivní marketingovou masáží ukrýt? Venku je hezky. Možná je na čase vypnout počítač, nastavit telefon na mód letadlo a vyrazit někam do přírody. Můžete si k tomu do batohu přibalit trochu lančmítu.