Jaroslav Kmenta: Mám hrozně rád politiky, kteří mě nesnášejí
Redakce
Proč již třetí knihu věnuješ našemu premiérovi?
To je úplně jednoduché, protože on je nejmocnější muž v České republice a spolu s naším chátrajícím prezidentem tvoří dvojici, kde on hraje dominantní roli. A jenom z tohoto titulu své funkce si zaslouží největší pozornost. My novináři, kteří jsme neohnuli hřbet a museli jsme odejít na základě střetu zájmů, který je u Babiše evidentní, z médií, které on koupil, tak my jsme si šli svojí cestou a já krom toho, že píšu pro Magazín Reportér, tak píšu i knihy, které se stávají třeskutým materiálem, protože vždy když nějaká kniha vyjde, tak je nějaký problém.
Odešel jsi z redakce MF Dnes, kde jsi působil. Byl důvodem nástup pana premiéra jako majitele?
On tehdy ještě nebyl premiér, ale oznámil, že kupuje média a zároveň, byl to rok 2013, oznamoval vstup do politiky. A bylo úplně jasné, že nemůžeme přijmout institut oligarchy, což je běžné od nás na východ. A já pořád doufám, že se můžeme řadit na Západ. Ta koncentrace moci, ať je podnikatelská, politická nebo mediální, je nesnesitelná. Pro mne jako pro novináře je nemyslitelný, abych pracoval v médiu, který vlastní tehdy budoucí politik – ministr a později premiér, protože to referování o politice je pak pokřivené, protože to je autocenzura, která tam nastupuje, a vy nemůžete dělat investigativní projekty, které půjdou pod povrch svého majitele.
A bylo tam tenkrát něco jako "ujištění" od nového majitele ve smyslu "Já vám do toho nebudu zasahovat, vy si budete dál dělat svojí investigativní práci, jako kdybych tady nebyl". Proběhlo to?
Ano, na první schůzku přišel Andrej Babiš a začal nás oblbovat: "Prosím vás, já přece udělám všechno proto, aby tady byla svoboda, piště si co chcete". Já jsem se po nějaké době při jedné z debat, které se účastnilo asi 40 klíčových zaměstnanců Mladé Fronty Dnes, když už mi všechno začalo uzrávat v hlavě, přihlásil a zeptal: "Pane Babiši, takže vám by nevadilo, kdyby ve vašem médiu byl otvírák na úvodní stránce s titulkem Kmotr Andrej Babiš?" A on, když si uvědomil, že to prostě bude i o něm, řekl: "Cože, vy si myslíte, že jsem kmotr?" Byl rozčílený a mně bylo jasný, že musím odejít.
Co si myslíš, že by se muselo stát, aby současný premiér odstoupil?
Já si to vlastně nedokážu představit, co by se muselo stát, protože od roku 2013, kdy vstoupil do reálné politiky společně s návratem Miloše Zemana, tu nastalo cosi jako pevné pouto nebo mocenský pakt, který krom toho, že jim umožnil vládnout podobně jako za opoziční dohody mezi ODS a ČSSD v devadesátých letech, přinesl do společnosti krizi morálky. Muselo by se stát nebo změnit něco, ne s ním, protože on je zvláštní odrůda politika, která tady za 30 let nebyla a společnost je rozdělená tak, že to nikdo nedokáže vyhodnotit. Já si myslím, že se něco musí změnit u lidí jak vnímat tuto realitu a v případě, že ANO nebude mít 30%, ale 18% nebo ještě méně, tak se stane, to, že buď on odejde sám, nebo ho lidé vyštvou, protože si ho nepřejí. Je to v podstatě o lidech voličích. A pokud tady lidé pořád věří, že je tady nějaký spasitel, který nás vyvede ze všech krizí a vidí tak právě Andreje Babiše, tak já říkám, že je to nesmysl, tento člověk nás z žádné krize nevyvede, on jediné co dělá je, že opečovává svůj byznys na úkor státu a zajišťuje si do budoucna back up, aby nešel nikdy do vězení.
Existuje nějaký politik, kterého máš rád nebo si s ním kamarád a zašel bys s ním na pivko, lze to oddělit?
To je těžká otázka. Já nejsem poltický novinář, který by se dnes a denně setkával s politiky, ty potřebuješ vědět, co politici zamýšlejí a jaká je jejich agenda. Tam se to bere normálně, že s nimi jdeš na kafe nebo na pivko, ale musíš to vždy říct v redakci, aby se to vědělo. Já jsem investigativní novinář, který tu práci dělá trochu jinak, jdu po konkrétních kauzách. Já s politiky netančím, ale kafuji, protože je potřebuji konfrontovat. Ale zpět k otázce – nemám mezi politiky žádné kamarády. Já mám hrozně rád politiky, kteří mě nenávidí. Ať to byl Miroslav Kalousek, když jsem v devadesátých letech psal o armádě, nebo Mirek Topolánek v době, kdy byl premiérem.
Je tvoje nová knížka Babišovo Palermo 2 kontinuálním pokračováním jedničky, nebo jsi začal někde jinde?
Jsou volby a já chtěl mít čistý stůl. A slíbil jsem si, že sečtu a podtrhnu Babišovo působení v politice za posledních 8 let. Předchozí projekt Boss Babiš – kniha z roku 2017 – mapovala zrod oligarchy, jak podnikal, privatizační začátky, bratříčkování s politikou, jeho vstup do ní až do doby, než se stal premiérem. Ta jednička (Babišovo Palermo) je především o tom jak vybudoval stranu ANO a o jeho střetu zájmů. Dvojka je z větší části o jeho spolupracovníkovi Jaroslavu Faltýnkovi, který v podstatě sehrává roli zlého psa. Andrej Babiš vede stranu a špinavou práci za něj obstarává Jaroslav Faltýnek. A to je hrozně zajímavá postava, pro mě je vlastně Faltýnek symbol toho Babišistánu, protože on figuruje v mnoha případech a kauzách, kde jde o korupci, ale jakmile by policajti šli přímo po něm, tak to skončí. Oni mají ochranu zabezpečenou přes různé informační a bezpečnostní složky, takže to vždy nějak vyšumí a nikdo je nedostane, protože oni ovládají stát.
Jak to tehdy bylo s rezignací Stanislava Grosse? Proč je dobré ho mít v redakci? Jak mu říkal Mirek Topolánek nebo prezident Zeman? Dočkáme se hollywoodského filmu podle jeho scénáře? A co společného zažili s Milošem Pokorným? To si můžete poslechnout v našem podcastu.
Jaroslav Kmenta se narodil 16. února 1969 v Nymburce. Během své kariéry pracoval v ČTK a MF Dnes, dnes působí v magazínu Reportér. Jeho články odhalující korupci či spojení mafie a politiky dovedly k rezignaci řadu politiků včetně premiéra Stanislava Grosse, vicepremiéra Egona Lánského a ministra dopravy Víta Bárty. Kvůli knize Kmotr Mrázek II – Krakatice přijali politici tzv. náhubkový zákon, který médiím zakazuje zveřejňovat odposlechy.
Je jedním z průkopníků takzvané investigativní žurnalistiky v Česku. V roce 2010 získal prestižní cenu Karla Havlíčka Borovského za dlouhodobou a důslednou investigativní žurnalistiku. Tři jeho knihy obdržely certifikát Nejprodávanější faktografická kniha roku, kterou každoročně uděluje distribuční společnost Pemic a síť Rodinného knihkupectví. Je ženatý, má dvě děti.
Titulní foto: Profimedia
