Aneta Langerová: Hudba má odlehčit aktuálním krizím, na sociálních sítích se držím hudebního řemesla

Do Ranního klubu rádia Expres FM dorazila jedna z nejpopulárnějších tuzemských zpěvaček Aneta Langerová. Kromě koncertů,  desek a kapely probrali s Milošem Pokorným i aktuální témata nebo sociální sítě. 

Aneta Langerová na sebe výrazně upozornila v roce 2004 v první řadě reality show Česko hledá SuperStar, kterou vyhrála. Krátce poté vydala první desku Spousta andělů s největším hitem její dosavadní kariéry Voda živá. Následovala alba Dotyk (2007), Jsem (2009), Na Radosti (2014) a předloňská deska Dvě slunce, ke které stále probíhá turné, zčásti přerušené pandemickými opatřeními. 

Nejsem sociální mág

Jak se ti ráno vstává?
Mám přísná rána, jsem spíš sova, ale dneska jsem se na to připravila.

Než začneme o hudbě, pojďme na aktuální téma: Topíš doma elektřinou, nebo plynem? A nosíš ráda svetry?
Velmi ráda. (haha) A co se týká toho, čím topím – záleží, kde doma. V jednom mám plyn a v druhém, na venkově, topím dřevem.

Nechci to zlehčovat, ale kdykoliv pustím zprávy, valí se na mě negativní informace. Nakolik na sebe necháš působit média? 
Jednou za čas se snažím to omezit, ale vydržím to maximálně dva dny. Je dobré si najít nějakého koníčka a nesedět jen u telefonu a nesledovat zprávy.

Nakolik si uvědomuješ, že se svět mění?
Vůbec nad tím takhle nepřemýšlím, snažím se spíš řešit přítomnost, teď a tady. Samozřejmě vím, že nás čekají opět těžké chvíle, ale možná proto se raduji i z pozitivních maličkostí. Je sice pravda, že ve skladbách se hodně promítají aktuální krize, ale třeba při koncertech takové průpovídky vynechávám, není potřeba to opakovat, hudba má takovou situaci odlehčit.

Jakou váhu přikládáš sociálním sítím a tomu, co na nich sdílíš?
Snažím se držet pouze hudebního řemesla, do žádných velkých debat se tedy nepouštím a sociální sítě používám v našem případě čistě informativně. Nejsem sociální mág, mám radši osobní kontakt.

Některé písně nehraju, protože nechci

Aktuálně jsi na turné k albu Dvě slunce z roku 2020, které ale překazil covid, do toho máš další akce. Jak to stíháš?
Jsem schopná odzpívat maximálně čtyři až pět koncertů za týden, spíš je složitější, že na velkých festivalech musí člověk hrozně křičet, když pak přejíždím na třeba samostatný koncert, jsem trochu vykřičená.

Dvě slunce je páté album, záleží ti na tom, aby měli fanoušci s každou deskou jiný zážitek?
Nemám žádnou koncepci, řídím se především tím, co cítím a co prožívám v danou chvíli, a hlavně si nechávám dost velké rozestupy mezi deskami, takže mám čas něco nového zažít a vstřebat.  Rozhodně si neřeknu, že udělám desku v jiném žánru.

Jak ti vlastně v průměru dlouho trvá, než dáš dohromady album?
S tou inspirací a vstřebáváním jsem schopná vydávat jednu za čtyři, pět let…

Pokud tedy dobře počítám, další deska by mohla být v roce 2025?
Správně. Ale v roce 2024 budu na scéně 20 let, tak možná něco připravím dřív.

Jak řešíš situaci, kdy fanoušci chtějí slyšet starší skladby, ale ty například prezentuješ novou desku a chceš hrát nové?
Jsou písně, které nehraji, protože je nechci hrát. Naopak mi třeba nevadí hrát Vodu živou, protože mi nastartovala kariéru. Jinak se ale většinou zaměřuji na nové skladby. A často řeším problém s délkou playlistu, protože jsme běžně delší, než máme být.

Překvapuje tě, že se lidem líbí více jiné skladby než třeba tobě?
Už poznáme, co se lidem líbí, ale zároveň se snažíme o vyváženost. Každé publikum je navíc jiné – někdy hrajeme víc pro něj, někdy víc spíše podle mě. Především chci, aby to dávalo smysl.

Kdo slyší jako první tvé nové písně? 
Pro mě je nejdůležitější názor bráchy, má na dobré a silné písně radar, ale naopak umí říct i „tohle ne“. A to mě pak nutí dostat ze skladby ještě víc, je to pro mě velká motivace.

Vybírám si jednu nabídku ze sta

Kolik lidí vlastně tvoří tým Anety Langerové?
Při koncertech mám na podiu jen sedm lidí. Jezdí s námi ještě smyčcové trio, což tomu dodává dynamiku. Na festivalech je pak jen kapela, a další lidi se nám starají o nástroje a techniku. Může nás být asi patnáct. Při větších akcích si samozřejmě bereme posily.

V poslední době je trendem kapel přibírat symfonických orchestr. Jak k tomu přistupuješ ty? 
S citem. Máme řadu takových koncertů už za sebou – se SOČR, s Janáčkovou, královéhradeckou, karlovarskou i českobudějovickou filharmonií. Bavilo mě to, ale nejde to dělat pořád.

Pustila ses i do hraní, s Martou Kubišovou jste představovaly Sidonii Nádhernou v muzikálu Touha jménem Einodis. Jak dlouho ti trvalo rozhodnout se do toho jít? 
Marta si mě vybrala jako takové alter ego a oslovila mě, to se těžko odmítá. Ale ze začátku se mi do toho příliš nechtělo, právě proto, že je to komorní muzikál. Marta mě povzbuzovala tím, že „má to samé a že se nemusím bát“, ale s jejími zkušenostmi… Nakonec jsem se tedy ale odhodlala a hrály jsme to asi čtyři roky.

Jaké byly reakce?
Myslím, že docela pozitivní, nikdo mi hlavu neutrhl. Bylo tam ale spousta kufrů, do kterých jsem se mohla schovávat.

Přišly ti potom i další muzikálové nabídky?
Ano, ale dávám na intuici a vybírám si třeba jen jednu věc ze sta. Sidonie byla výjimka, protože k Martě chovám velkou úctu a byla jsem ráda, že jsem mohla trávit čas vedle takové osobnosti. Vždy si to ale přečtu nebo si zjistím, o jaký projekt jde a poslechnu si, jestli mi dané skladby sedí. Záleží prostě na tom, jestli cítím, že tomu mám co dát nebo ne.

Jak se vyrovnávala s tlakem gramofirem? Kolik hodin potřebuje denně naspat? A chtěla by se ocitnout v kůži opačného pohlaví? 
To se dozvíte, když si poslechnete náš podcast.