Hitšaráda

Československá televize (1978 – 1986)

Vůbec první písničková hitparáda se na českých televizních obrazovkách objevila už na konci 70. let a stalo se to vlastně tak trochu neplánovaně. Baskytarista (a tehdejší zaměstnanec Československé televize) Karel Šíp a klávesista Jaroslav Uhlíř ze skupiny Faraon byli televizí osloveni, aby natočili vzpomínkový pořad k výročí svojí skupiny. Tak vznikl pořad, který spojoval písničky s krátkými scénkami. Tehdy začínajícímu televiznímu režisérovi Jiřímu Adamcovi se však dvojice zalíbila a oslovil je, jestli by nechtěli dělat pravidelný hudební pořad, což se pak spojilo s poptávkou ČST o hudební hitparádu. Tak vznikla Hitšaráda, která si svoji premiéru odbyla v roce 1978 a existovala až do roku 1986.

Hitšaráda chodila jednou za měsíc v rámci většího programového bloku, který se tehdy jmenoval Televizní klub mladých (TKM). Její podstatou však nebylo ani tak živé vystupování hudebníků, ale pouštění toho, čemu Šíp s Uhlířem říkali “televizní písničky”, dnes bychom to nazvali klipy. Ty však řada umělců nemělo, zvlášť z té mladší generace hudebníků, na které se pořad zaměřoval a tak bylo nutné je pro potřeby tohoto pořadu natáčet. Šíp později vzpomínal, že vždy týden v měsíci věnovali jenom natáčení těchto klipů (v každém pořadu jich bylo pět) a k dispozici měli vždy jednu až dvě lokace, po kterých se po Praze s celým štábem přesouvali. Tak vznikl například i legendární klip k písni Pražákům těm je tu hej (kterou však přezpíval autor textu František Ringo Čech, bloudící v klipu pro Hitšarádu po Praze v rádiovce na hlavě a s kozou na provázku), nebo klip k písni Jiřího Korna Karel nese asi čaj.

A bez velkého přehánění to byla Hitšaráda, která na obrazovky dostala i hudbu interpretů, kteří si jinak tehdy v médiích nevrzli, jako právě třeba Pražský výběr nebo skupina Tango zakladatele Abraxasu Miroslava Imricha, jejichž písnička Elektrickej bál byla asi první ska skladba v Československé televizi vůbec.

Triangel

STV (1983 – 1989)

Ano, Slováci byli už v 80. letech v hudbě výrazně dál než Češi, o tom nemůže být sporu. Důkazem je i pořad Triangel, který začala STV (tedy Slovenská televízia) vysílat v roce 1983 a který měl ve svojí znělce jeden z největších světových hitů téhož roku, tedy skladbu Blue Monday od britské skupiny New Order. Ostatně s tímto pořadem má tuhle skladbu dodnes spojenou velká část tehdejších fanoušků pořadu, přičemž řada z nich nejspíš ani netuší, že nějaká skupina New Order vůbec existuje.

Triangel měla být obdoba pořadu Top Of The Pops britské BBC, tedy soutěžní písničková hitparáda s živým vystupováním samotných umělců (ti samozřejmě vystupovali na playback, ale to v BBC také, jinak to dost dobře ani technicky nešlo). Triangel každopádně v 80. letech působil v tehdejším Československu docela zápaďácky a byl velmi oblíbený. Což platilo i pro jeho moderátorku Tatianu Kulíškovou, kterou milovali kluci od Šumavy až k Tatrám, a která i díky tomu získala nabídku na hlavní ženskou roli ve filmu Láska z pasáže, kde si (i přes svůj docela šílený slovenský přízvuk a nevalné herecké schopnosti) zahrála lásku tehdy dívkami zbožňovaného Lukáše Vaculíka.

Pořad Triangel existoval prakticky až do Sametové revoluce, mezi novými formáty se pak však už neprosadil, protože jej mimo jiné nahradila produkčně mnohem méně nákladná Hitparáda s Martinem Hrdinkou, ve které už vystupující hudebníky nahradily videoklipy.

Rhytmick

Československá televize (1990 – 1992)

První pokus o moderní porevoluční hudební pořad na Československé televizi se jmenoval Rhytmick. Vyráběl se v Holandsku a moderoval ho Miroslav Žbirka, který dnes zve hudebníky na ČT art do svého Doupěte. Na YouTube je dodnes k vidění kousek prvního dílu pořadu, ve kterém redaktor bratislavského studia STV Lubomír Belák představuje Žbirku coby moderátora pořadu a oba vysvětlují o čem pořadu bude.

Rhytmick byl pořad hudebně dost progresivní a hlavně se zaměřoval mimo jiné na kvalitní zahraniční hudbu. Autor tohoto článku má dodnes v živé paměti, že v tomto pořadu poprvé viděl skupinu Massive Attack, konkrétně videoklip ke skladbe Daydreaming z jejich debutového alba Blue Lines z roku 1991.

miroslav miro meky žbirka hudebník a interpret,Image: 587666265, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: Profimedia

Meky Forever

Redakce / 18. 11. 2021

Medúza

Česká televize (1992 – 2013)

Také ostravské televizní studio se výrazně zapsalo na poli hudebních magazínů České televize. A to svojí hitparádou Medúza, která na obrazovky prvně vplula už v roce 1992. Původně se ale jednalo o písničky na přání, ve kterých si ten, kdo se do studia dovolal, povídal s animovanou medúzou a mohl vyhrát cédéčko.

V roce 1998 však pořad výrazně změnil svoji podobu a dostal reálné studio s moderátory, jimiž byli tehdy ještě zcela neznámí Richard Krajčo a Aleš Juchelka. V té době se pořad stal skutečnou hitparádou, v níž velmi dobře bodovala i Krajčova kapela Kryštof. K další výrazné změně pak došlo v roce 2009, kdy Krajčovi vytíženost s koncertováním a hraním divadla nedovolovala každý týden dojíždět do Ostravy na natáčení, a tak se začal hledat nový moderátor a inovovaný model. Tváří pořadu se v té době stala zpěvačka kapely Toxique, Klára Vytisková, během jejíhož působení v pořadu se změnila jeho grafická podoba, která ustoupila infantilní grafice směrem k serióznímu hudebnímu magazínu a prostor začali v nasazených klipech také hudebníci mimo rádiový střední proud. V poslední fázi pořadu se k Vytiskové přidal ještě moderátor Petr “Nasty” Cerha a s tímto tandemem v čele pořad existoval až do svého zániku v roce 2014. Řadě lidí se dnes však dodnes vybavují věty jako “Připrav se, hrajem!” nebo “Máš desku!” z úplných začátků pořadu.

Eso

TV Nova (1994 – 2009)

Když vznikala první česká soukromá televize Nova, tak nějak samo sebou se počítalo, že bude mít i vlastní klipovou hitparádu. Tou se stal pořad Eso, který je zpětně vzato jedním z největších domácích fenoménů 90. let. První díl Esa byl odvysílán 5. února 1994, poslední v červnu 2009 a přestože je s ním dodnes spojována hlavně moderátorská hvězda Tereza Pergnerová, lidí, co moderovali Eso byla celá řada. Mezi nimi byli Michael Viktořík z J.A.R., Bořek Slezáček, Yemi A.D., Gábina Partyšová a dokonce i Leoš Mareš.

Když se však řekne Eso, všem se vybaví zejména pozdrav “Čágo belo, šílenci”, s nímž se Pergnerová týden co týden s diváky loučila, a to přesto, že vlastně pořad moderovala jenom čtyři roky. V roce 1998 byla totiž nucena kvůli svým drogovým excesům z pořadu a TV Nova odejít. Eso však vytvořilo celou řadu fenoménů, mezi nimi i skupinu Chaozz, která v písni Televize Eso kritizovala a pak s ní hitparádu vedli (a sám frontman Deph – dnes Kato z Prago Union – začal s Pergnerovou chodit).

Za svoji slávu však účasti v Esu vděčila i skupina Lunetic a také skupina Kelly Family, která se u nás stala právě zásluhou tohoto pořadu mimořádným fenoménem, ačkoliv ve světě zůstala prakticky neznámou. Eso prostě v 90. letech patřilo k sobotnímu dopoledni jako vůně vařeného oběda.

S.O.S.

TV Premiéra (1994 – 1998)

Na české obrazovky v roce 1994 vstoupila vlastně hned dvě “esa”. Kromě toho nováckého i pořad S.O.S. na TV Premiéra, jehož název se měl číst jako “Eso es”. Ten vznikl ve spolupráci s moderátory Evropy 2 a vysílal se každý všední den od jedné do čtyř odpoledne. Vlastně se jednalo o jakýsi proud mluveného slova a písniček, trochu připomínající rozhlasové vysílání, akorát že bylo v televizi a bylo tedy doprovázeno klipy. Moderátory byli Pavel Anděl, Bořek Slezáček či Leoš Mareš a součástí pořadu byla i hitparáda, pojmenovaná Sosákova pětka.

Paskvil

Česká televize (1995 – 2000)

Tenhle pořad vypadal v polovině 90. let na televizních obrazovkách jako čisté zjevení. V roce 1995 jej vymysleli a v život přivedli režisér Jakub Skalický, televizní producent Jan Hrubec a DJ Tvyks. Ten byl dokonce prvním moderátorem pořadu, tehdy ještě společně s mladičkou Tatianou Vilhelmovou, která si tehdy říkala Indra Vostrá. Pořad původně vznikl pod jménem Puls a jeho cílem bylo vytvořit alternativu upoceným televizním hitparádám, které tehdy moderoval Martin Hrdinka a ve kterých vítězily kapely jako Orlík. S Paskvilem se na televizní obrazovku dostaly i kapely jako Moloko, Underworld, Primal Scream, Asian Dub Foundation, domácí Ohm Square a později třeba i Supercooo.

A vytvořil také jednu lokální hvězdu, moderátorku Kateřinu Kozákovou (dnes Bílkovou, současnou moderátorku Události v kultuře na ČT), do které se zamilovala celá jedna generace mladíků před televizními obrazovkami. “Říkala jsem si, že musím zůstat autentická. Myslím, že hlavní devíza toho pořadu byla, že lidi u televize poznali, že my žijeme to, co v Paskvilu je,” řekla později Kateřiná Bílková v rozhovoru pro Radio Wave. Ji v pozdějších vydáních pořadu doplnil a někdy i nahradil moderátorský kolega s pseudonymem Deen Reed, který proslul svým roztančeným krokem i mluvou.

Paskvil byl nesmírně cool, a to i zásluhou výrazné vizuální identity plné geometrických obrazců, kterou vytvářelo grafické studio Embryo. Tehdy v 90. letech bylo mezi fanoušky klubové muziky běžné si pořady Paskvil nahrávat na VHS kazety a ty si půjčovat a přehrávat na mejdanech (autor článku je toho pamětníkem a bývalým přímým účastníkem). Paskvil však v televizi vyčuhoval a přes obrovský vliv a záslužnou práci, kterou na české kulturní scéně, po několika letech přesouvání vysílacích časů a změny periodicity zanikl. V srdcích 90s kids však má nenahraditelné místo.

60

Česká televize (1996 – 1999)

Zatímco zmíněný Paskvil se orientoval zejména na taneční a elektronickou hudbu, kytarová alternativa dostávala v 90. letech na obrazovkách prostor v pořadu, kterému se přezdívalo “Šedesátka”. Mezi jeho režiséry se vystřídali i někteří z později slavných režisérských es jako Jan Hřebejk, Radim Špaček nebo Zdeněk Suchý. Ten byl i častým moderátorem tohoto pořadu, ovšem jeho tváří byla tehdy mladičká dýdžejka I’m Cyber, tedy Ivana Marcinovová. Prostor tu dostávali hudebníci jako Majerovy brzdové tabulky, Psí vojáci a vůbec celá alternativní a undergroundová scéna. A velmi alternativně a experimentálně byl pojatý i celý pořad, díky čemuž měl už v době svého vzniku dost možná stejný počet odpůrců jako fanoušků. Přesto je dnes těžko uvěřitelné, že něco takového dostávalo tehdy na obrazovkách České televize prostor.

Foto: Archiv TV Nova