Disco je zpět: Horečka sobotní noci opět stoupá!
Redakce
Róisín Murphy
Bývalá zpěvačka britské skupiny Moloko byla už v 90. letech za jednu z těch, kdo ve velkém stylu hlásali návrat na taneční parket problikávající v rytmu disco. Pokud si vzpomenete na skladbu Sing It Back v remixu Borise Dlugoshe, větší nálož přímočarého sedmdesátkového diska s odkazy na tvorbu interpretů jako Chic nebo Sister Sledge (za oběma stál zejména geniální kytarista a producent Nile Rodgers, o němž ještě bude řeč) bychom v té době těžko hledali. Róisín však Moloko už v nulté dekádě opustila a od té doby vydávala sólová alba, přičemž jejich žánrový rozptyl byl poměrně pestrý od experimentální elektroniky po téměř symfonické kousky.
V loňském roce však konečně vydala desku Róisín Machine, na jakou její fanoušci možná celou tu dobu od opuštění Moloko čekali. Přímočarou taneční disco nahrávku, na které je chytlavých basových groovů nepočítaně. V textech – a jinak by to ani nebyla Róisín Murhpy – se však zpěvačka věnuje často mnohdy neveselým a existenciálním tématům, jako jsou odloučení či neschopnost naplnit ve vztahu něčí očekávání, na jeho roztančenosti to však neubírá ani zbla. Album s ní natočil její dlouholetý kamarád, sheffieldský producent DJ Parrot, který byl v minulosti rovněž zainteresován v podobně zábavném v projektu All Seeing I. V každém případě Róisín Machine je nejvíce chytlavá a taneční deska zpěvačky od dob Sing It Back a patrně nejlepší ukázkou toho je skladba s názvem Murphy's Law.
Kylie Minogue
Australská popová diva to názvem svojí loňské desky ani nemohla říct výmluvněji. Její titul je totiž Disco. Kylie měla k tomuto žánru vždycky velmi blízko a už její comeback z počátku milénia, kdy nás zásobovala hity jako In Your Eyes nebo Love At First Sight, si to štípal tanečním parketem napříč hlava nehlava. V průběhu dalších let se však Kylie přikláněla i k dalším tanečním žánrům, jako jako je soul či electro a dokonce i country. Ovšem během loňské pandemie covidu začala pracovat na albu, které se mělo nést v duchu starého dobrého diska. A řekněme si to na rovinu, jestli tady někdo skutečně dovede udělat a prodat disco pecku se vším tím pozlátkem a mírným erotickým nábojem, který k tomu patří, je to právě Kylie.
O tom, že se chce vrátit k disku, Kylie hovořila už po svém vystoupení na festivalu v Glastonbury v roce 2019. A když práce na desce začaly, přišel covid, který je zpočátku pozastavil. Pak se však Kylie rozhodla naplno využít své domácí studio, které používala spíše k natáčení pracovních nahrávek a demoverzí. Tehdy prošla intenzivním kurzem tvorby hudby v programu Logic Pro X, díky čemuž byla schopná si své vlastní vokální nahrávky doma sama upravovat. A prý dokonce až devadesát procent vokálů, které z alba Disco ve finále slyšíme, si prý nahrála Kylie doma a z velké části si je i upravila (nad finalizací desky pochopitelně bděl poměrně velký tým zkušených producentů). Jedním z nejvýraznějších singlů z alba je disco pecka Real Groove, která existuje i ve verzi, v níž hostuje i o generaci (až dvě) mladší disco diva Dua Lipa (o níž bude ještě řeč).
Čtěte také: Nejúspěšnější hudební comebacky
SG Lewis
Britský producent SG Lewis se na scéně pohybuje teprve pár let, přesto je jedním z nejvyhledávanějších disco popových producentů planety. Jeho remixy ozdobily skladby slavnějších kolegů jako Disclosure, Jessie Ware, Dua Lipa (opět), London Grammar a dokonce i Bee Gees, pro něž nedávno zremixoval jejich nadčasovou klasiku z Horečky sobotní noci, skladbu More Than A Woman.
Ke klasickém disku se však SG Lewis velmi otevřeně přihlásil i na svém letošním debutovém albu Times, na které si do skladby One More pozval výše zmíněného kytaristu a producenta z ultimátní disco skupiny Chic, Nilea Rodgerse. A jestli je v Británii někdo v současné době opravdu odborník na nu disco, je to právě SG Lewis, což tahle deska dost zjevně dokazuje i velmi pochvalnými recenzemi, mimo jiné i od jinak velmi přísného Alexise Petridise v deníku Guardian. Což současně i svědčí o tom, že disko skutečně dnes není žánr, jemuž by se někdo odvážil vysmívat, a to ani mezi těmi nejnáročnějšími hudebními publicisty.
Dua Lipa
Jestli je někdo z hudebníků mladé generace opravdovou globální hvězdou současného disko hnutí, je to anglická zpěvačka kosovsko-albánského původu Dua Lipa. Disco sice není jediný žánr jemuž se ve své tvorbě, a to pak zejména na eklektickém a cenami ověnčeném loňském albu s výmluvným názvem Future Nostalgia, věnuje. Nicméně skladby z něj, které z diska vycházejí, čímž myslíme zejména skvělou hitovku Don't Start Now s fantastickou pulsující funky basou, patří k jeho vrcholům.
Ostatně na desce mezi mnoha producenty pracoval i již zmíněný SG Lewis, ale také producent Ian Kirkpatrick, který je v současné době považovaný za jednoho z nejvýraznějších studiových producentů současného mixu diska a popu (podepsaný je i pod skvělou skladbou Pretty Please z této desky). Ostatně i redakce amerického časopisu Rolling Stone se ve své pochvalné recenzi nechala slyšet, že Future Nostalgia je dokonalou ukázkou toho, jak má disco znít v roce 2020. A my nemůžeme nesouhlasit.
Doja Cat
Má-li Dua Lipa na poli současného diska mezi mladými zpěvačkami ostrou konkurenci, patrně je to pětadvacetiletá kalifornská pěnice Doja Cat (vlastním jménem Amala Ratna Zandile Dlamini). Ta se podobně jako Dua Lipa zaměřuje na podstatně širší žánrový záběr než jenom disco, v jejím případě je to třeba i afrobeat nebo reggeaton, klasické disco groovy však najdeme ve skladbách napříč její tvorbou. Skvělou ukázkou toho je skladba Say So z její druhé desky Hit Pink z roku 2019. Tato skladba se dokonce v remixu, v němž hostovala i kolegyně Nicki Minaj, dostala na první příčku oficiální americké hitparády Billboard Chart. A tím to neskončilo, její letošní album Planet Her se dokonce dostalo až na druhé místo v hitparádě albové. Je to i zásluha prvního singlu Kiss Me More s hostující zpěvačkou SZA, který byl z této desky do světa vypuštěn, v něm jsou stopy inspirací diskem více než patrné.
Psali jsme: Co Čech, to muzikant. I ve světové pop music
Purple Disco Machine
Německá přísnost a disco hedonismus v jednom? Může se to zdát jako protimluv, ve skutečnosti je ale německý producent Timo Piontek (narodil se v tehdy východoněmeckých Drážďanech) jedním z celosvětově nejúspěšnějších představitelů současného nu disco hnutí, všichni jej ovšem znají pod jménem jeho projektu Purple Disco Machine. Ten zatím vydal dvě alba, Soulmatic (2017) a právě v těchto dnech mu vychází novinka Exotica.
Největší zářez však měl Timo se svojí skladbou Hypnotized, na kterém spolupracoval se Sophií Scott z anglické skupiny Sophia And The Giants. A současně je podepsán pod remixy úspěšných skladeb jako už zmíněná Don't Start Now od Dua Lipy nebo Rain On Me od Lady Gaga. Purple Disco Machine se ovšem dobře zabydlel i v českém rozhlasovém éteru a jeho chytlavé basové riffy a disko rytmy slaví úspěch po celém starém kontinentu. A mimo to je pro celou novou generaci hudebních producentů Purple Disco Machine novým vzorem a na YouTube lze najít celou řadu výukových videí, které začínající producenty učí dělat disco po vzoru Purple Disco Machine. Pokud sami děláte elektronickou hudbu a chcete se něco přiučit, máte možnost.
Dee Gees
O tom, jak moc v kurzu a trendy momentálně klasické disko je, nesvědčí snad nic lépe, než aktuální album skupiny Dee Gees. Což, jak známo není nikdo jiný, než americká hardrocková parta Foo Fighters s Davem Grohlem v čele. Ta už v minulosti zahrála na veřejnosti několik písní z repertoáru disko pardálů Bee Gees, zejména skladbu You Should Be Dancing a podle všeho se nejednalo tak úplně o recesi, jak by se mohlo zdát. Grohl se totiž nechal slyšet, že je celoživotním fanouškem hudby bratrů Gibbových a právě proto se nyní rozhodli vydat i celou kolekci coververzí písní téhle legendární skupiny, kterou nazvali Hail Satin (Buď pozdraven, saténe), což je samozřejmě narážka na výrok Hail Satan.
Ovšem vydat to pod jménem Foo Fighters jim přišlo trochu příliš a tak se přejmenovali na Dee Gees (to "D" v názvu je samozřejmě podle Grohlova křestního jména). Vůbec poprvé skladbu You Should Be Dancing Grohl zahrál v pořadu moderátorky Jo Whiley na televizi BBC2 a po skončení prohlásil, že mu ten zpěv fistulí po vzoru Barryho Gibba překvapivě nedělá žádné problémy, naopak byl sám překvapen, jak snadno mu to šlo. "Prostě jsem šest minut zpíval a bylo to, byla to pro mě ta nejsnadnější píseň, jakou jsem kdy zpíval. Možná jsem měl takhle zpívat celých uplynulých pětadvacet let," nechal se slyšet Grohl. A že mu falzet jde opravdu dobře, je z desky Hail Satin patrné, byť kritika desku spíš strhala.
Kam dál? Charli XCX exkluzivně: Nová deska bude popová, chtěla bych moderovat
Foto: Profimedia
