Tajuplné výlety po Praze a okolí: Kde najdete menhiry, kde proudí dračí žíla a kde načerpáte energii

Česko je zajímavé nevídaným množstvím významných míst na malém prostoru. Začněme v Praze a okolí. Přečtěte si o méně známých místech, která ve většině průvodců – na rozdíl od všeobecně známé katedrály svatého Víta, Staroměstského náměstí s orlojem nebo památečným místem popravy sedmadvaceti vůdců českého stavovského povstání či starého židovského hřbitova – nenajdete. O to jsou ale zajímavější. 

Nechte se inspirovat k výletu po naší metropoli i středních Čechách. 

Letohrádek Hvězda

Nejprve zde vznikla roku 1530 obora císaře a krále Ferdinanda I. Habsburského. V ní byla dne 27. června 1555 zahájena stavba letohrádku na půdorysu šesticípé hvězdy. Letohrádek Hvězda patří přitom mezi filosofské stavby. Její půdorys symbolizuje spojení dvou protikladných sil do vzájemné harmonie. Současně prochází tímto místem významný zemský proud – takzvaná dračí žíla vedoucí dál směrem k Pražskému hradu. Díky jedinečné architektuře se tady zemská síla koncentruje. Citliví lidé ji mohou cítit, protože roztáčí virgule a kyvadla. Interiér letohrádku je inspirován živly. Podzemí přísluší zemi, přízemí vodě, první patro vzduchu a druhé poschodí ohni. V letohrádku je také instalována výstava o bitvě na Bílé hoře.

Botanická zahrada v Troji

Vinice svaté Kláry a prostor nové Botanické zahrady v Troji jsou místem pro pěkný výlet a rozšíření obzorů v poznávání rostlin. Zahrada je krásně upravená a stojí na místě, kde se přirozeně koncentruje energie. Můžeme zde také pocítit silnou energii větru a užít si rozhled po širokém okolí severního okraje Prahy.

Léčivá Mariánská studánka v Čertově strouze v Malé Chuchli

Studánku tvoří kamenná půlkruhová stupňovitá zeď s kovovou trubkou, o kus dál má studánka druhý odtok přebytečné vody přepadem. Pramen je jímán o 50 metrů výše v boční rokli západně od studánky pod oltářem kaple Panny Marie. Je od kaple sveden pod zemí až k vyústění z kamenné zdi. Mariánská kaple zde byla postavena v 2. polovině 18. století. Pramen zásoboval vodou malochuchelské lázně, které zaznamenaly velký rozkvět v 18. a 19. století. Voda má vysoký obsah hořčíku. Roku 1760 ji prohlásil dr. Scrinci za minerální. Podzemní voda v této studánce je chemického typu vápenato-hořečnato-uhličitano-síranového se slabě alkalickým pH a dosti vysokou mineralizací. Voda dříve stékala žlábkem ve zvláštním mechem porostlém útvaru, který přirozeně vznikl nárůstem travertinu. Tento zajímavý útvar ale před časem zničil neznámý vandal. Nyní se však znovu vytváří. Tato voda má léčivé účinky na srdce a nervy, jemně ochlazuje a pobyt u pramene je výborný pro setřepání stresu a nalezení klidu v duši. Protože jsou plochy nad pramenem zemědělsky využívány, došlo k jeho znečištění, v poslední době se ale jeho stav zlepšil.

Menhir v Klobukách

Největší z českých menhirů stojí v okolí Prahy u Klobuk poblíž Slaného. Říká se mu Zkamenělý pastýř, protože prý byl kdysi obklopen menšími kameny, jakýmsi „stádem ovcí“. Nejednalo se tedy o osamělý menhir, ale kromlech, kamenný kruh určený k posvátným obřadům. U jeho základny se rovněž našly střepy prehistorických nádob. Měří skoro 3,5 metru a váží 5 tun. Novodobé legendy o kamenu tvrdí, že kráčí pomalu k vesnici Klobuky. Až dojde ke kostelu, nastane konec světa… Zatím se moc nehýbe a klidně stojí v ohrádce, kterou nedávno okolo něj postavili. V ohrádkách u plotu skončily i další kameny, například malý menhir v Horoměřicích u Prahy nebo menhir v Chabrech v Praze.

Menhir v Drahomyšli

Nejpozoruhodnějším českým menhirem je Zakletý mnich u Drahomyšle, nedaleko silnice Žatec–Louny. Je sice menší než ten klobucký, ale údajně je energeticky mnohem vydatnější. Na jedné straně kamene se prý nachází jakési „oko“, jehož prostřednictvím řada citlivých lidí s kamenem komunikuje.

Kounovské řady

Kamenné řady jsou nejvíce známé z francouzské Bretaně, kde několikakilometrové řady mohutných kamenů u městečka Carnac nemají ve světě obdoby. Najdeme je však i u nás. Na náhorní planině nad obcí Kounov na Rakovnicku se nachází 14 rovnoběžných kamenných řad. Nejdelší je dlouhá 450 metrů a kameny v ní jsou nejčastěji asi půlmetrové. Řady jsou tvořené z křemencových balvanů, které musely být na místo tvořené opukovým podložím dopraveny. Přesto se o původ řad vedou mezi archeology spory (teorie o zídkách mezi políčky nevysvětlují, proč musely být kameny dopravovány zjevně ze značných vzdáleností). Psychotronici a citliví lidé zde cítí značnou energii měnící se v jednotlivých částech řad a mnoho lidí se na tohle místo pravidelně vrací, aby dobilo a harmonizovalo svoji energii nebo uskutečnilo své soukromé rituály.

Blaník

Velký Blaník leží asi 70 kilometrů jihovýchodním směrem od Prahy a jeho vrchol se vypíná do výšky 638 metrů nad mořem. K hoře se vážou pověsti o blanických rytířích, kteří přispěchají české zemi na pomoc, až bude ze všech stran ohrožena nepřáteli. Z nitra skály na východním svahu údajně vystoupí mocné a silné vojsko, z něhož na nepřátele padne takový strach, že na svém útěku poboří celou Prahu až do základů. Podle některých badatelů se na tomto místě nacházelo keltské osídlení, včetně druidských svatyň. Před několika lety se na poli pod Velkým Blaníkem objevil v obilí piktogram znázorňující půdorys keltského kříže. Archeologické nálezy potvrdily osídlení v době železné, asi 400 let před naším letopočtem. V dobách husitských během 15. století byl Blaník kultovním husitským místem. Nešlo však jen o ryze náboženské obřady, na vrcholu se totiž pravidelně pořádala také tajná národní shromáždění a různé pohanské oslavy. V srpnu 1868 se na Velkém Blaníku konal první úředně povolený tábor lidu, kterého se zúčastnilo 40 tisíc lidí ze všech koutů země.

Blaník je jedním ze základních míst země a současně branou do mnoha dimenzí. Svědčí o tom i pověst z dob budování Národního divadla, podle níž se v letech 1868 až 1886 ztratil uvnitř Blaníku pomocný kameník František Šolín. Při odstřelu kamene pro Národní divadlo zmizel, jeho tělo se nenašlo a byl prohlášen za mrtvého. Údajně potkal uvnitř řadu mužů, v nichž poznal osobnosti českého národa. Myslel si, že strávil uvnitř 18 hodin a zatím uběhlo 18 let, než se objevil, aniž by zestárl. Podobně se podle bájí v Blaníku na několik dnů ztratily děti. Vyprávěly pak o podzemí se skřítky a vílami, které zde údajně potkaly. Blaník je složité silové místo, vhodné k dobití sil i k meditacím. Místo, na jehož poznání jedna návštěva rozhodně nestačí.

Lázně Toušeň

Lázně Toušeň byly kdysi slavné lázně se slatinou a železitým pramenem. Dnes zde přežívá jen slatinná léčba, neboť byly používané prameny zničeny vyvrtáním vrtů v Káraném, které zásobují pitnou vodou Prahu. Labe tu vytváří kouzelné zákoutí a najdeme tu výborná místa pro pochopení této řeky, prožití její síly i moudrosti. V okolí města lze nalézt několik menších železitých pramenů.

Kersko

Kersko je osadou uprostřed pozoruhodných širokých lesů, které samy o sobě mají mnoho energie. Místo má jedinečné kouzlo, které sem přivedlo i spisovatele Bohumila Hrabala žijícího tady se smečkou polodivokých koček. Hlavním zdrojem léčivých sil je tu však oblíbený minerální pramen sv. Josefa, jehož voda je místními lidmi nazývaná Kerka. Nalézá se při hlavní silnici poblíž restaurace U Pramene. Vyvěrá zde silná, dobře nasycená minerálka, pramen může dávat až 120 litrů za minutu, ale aby nestrhával prameny v okolí, je doporučeno odebírat 12 litrů za minutu. I to je dost a je škoda, že se o tomto pramenu málo ví.

Autorem článku je Roman Zahrádka.

Úvodní foto: David Malík / CNC / Profimedia