Thomas Mars exkluzivně: Moc rádi bychom u vás s Phoenix zahráli, děda pochází z České republiky

Exkluzivní rozhovor s Thomaem Marsem z francouzské skupiny Phoenix. Jedná se o první rozhovor, který Thomas poskytl českým médiím. Uznávaná francouzská kapela Phoenix, oceněná Grammy, oznamuje vydání nového alba s názvem Alpha Zulu, které má vyjít 4. listopadu 2022. Alpha Zulu, produkovaná samotnou kapelou a nahraná v pařížském Musée des Arts Décoratifs, které sídlí v Palais du Louvre, je vším, co Phoenix umí nejlépe: Chytlavé přímočaré melodie spojené s inovativní produkcí, což má za následek to, že je předurčeno být jedním z alb roku 2022.

Když se na jaře 2020 loučili, věděli, že je nepravděpodobné, že by se znovu brzy viděli. Phoenix na hudbě moc nepracují sami, takže ve skutečnosti nezkoušeli nápady na dálku. Když se konečně po měsících mohli znovu sejít, „byli jsme skoro v transu“, podivuje se kytarista Christian s typicky vytřeštěnýma očima. K tomu nadpozemskému pocitu přispěl jejich nový nahrávací prostor. „Cítili jsme, že by bylo fantastické dobrodružství vytvořit v muzeu něco z ničeho,“ říká kytarista a klávesista Branco. Alpha Zulu – první album skupiny od kritiky oceněné nahrávky Ti Amo z roku 2017 – je bezprostřední připomínkou toho, co udělalo Phoenix jednoho z nejoblíbenějších formací posledních dvou desetiletí, posiluje trvalý – a nepřetržitý – vliv kapely na pop kulturu.

Pomalá příprava – rychlé provedení

Loni jste zveřejnili video z nahrávacího studia a v květnu jste vydali nový videoklip k singlu Alpha Zulu. Znamená to, že máme očekávat nové album?
Je to tak. Album jsme dokončili v nejlepší možný den. Původně jsme předpokládali, že ho doděláme do Vánoc, ale máme 6 měsíců zpoždění. Dokončili jsme ho 14. července (francouzský svátek – Den Bastily). Vtipné je, že album je zatím tak trochu jen naše a rozhodujeme se, jak se o něj podělit s ostatními. Vydat song tu a tam a pak celou desku. Před vydáním desky ještě pár singlů vyjde. Legrační je, že se nemůžeme rozhodnout, jestli vydávat singl každý měsíc nebo jednou za dva týdny. Hledáme správnou chvíli. Nové songy představíme živě na turné, které startuje v říjnu a z velké části na něm nový materiál představíme.

Můžeš nám říct o nahrávání? Jestli vás ovlivnila pandemie covidu nebo třeba politická situace v Evropě?
Myslím, že každý track, který v těchto dnech vychází, musí být do jisté míry ovlivněn covidem. Spoustě nahrávek z posledního roku se dařilo. Lidé si museli zažít hodně, ale možná to bylo dobré pro inspiraci. U nás v kapele jsme skoro všichni kamarádi už od školy, trávili jsme spolu veškerý volný čas a velmi dobře se známe. Nikdy nás na tak dlouho nic nerozdělilo. Během pandemie to bylo poprvé, kdy jsme se více než tři týdny neviděli a nemohli dělat hudbu. Z počátku to bylo dost frustrující, protože jsme zvyklí pracovat společně. Nemůžeš pracovat jako obvykle. Situace to byla otravná, ale když jsme se mohli znovu potkat, všechno bylo mnohem intenzivnější. Nahrávání jsem dával velkou váhu a šlo rychle. Existují karty, které vytvořil Brian Eno, mají pomoci muzikantům při práci ve studiu. Jmenují se Oblique Strategies. Když ti chybí inspirace, tak z balíčku vytáhneš jednu kartu a na ní je rada. Třeba „zahraj vše pozpátku“ nebo „dej to víc nahlas“ a tak podobně. Jedna z těch karet je moje oblíbená a stojí na ní: „pomalá příprava – rychlé provedení“. Přesně takhle jsme desku nahráli. Dlouho a pomalu jsme se připravovali, ale když jsme se mohli konečně potkat, tak vše proběhlo rychle.

Kdo je producent vaší desky?
Žádný producent není. Jsme to my, náš producent zemřel tak před třemi lety (Philippe Zdar před třemi lety vypadl z okna, pozn. red.) . Práci producenta pojímal dost romantickým způsobem. Lítal z místa na místo, byl nepředvídatelný a docela charismatický, ale způsobem, jako by byl spirituální průvodce. Znali jsme ho opravdu dlouho a tak stále cítíme jeho vedení. Pokaždé, když doděláme song, přemýšlíme nad tím, co by s ním ještě udělal. Když jsme posílali tracky do mixu, tak už vlastně zmixované byly. Dělali jsme produkci a současně i mix. To na tom máme rádi, podílet se na všem.

Co se produkce týče, váš nový singl má moderní a silný zvuk.
Díky.

Čeká nás nějaká změna vašeho zvuku? Něco nového, co chcete zkusit?
Vždy se zamýšlíme nad zvukem. Vždy zkoušíme změnit zvuk a vůbec to není lehké. Čím víc toho uděláš, změníš návyky a poohlížíš se po nových instrumentech, tím víc hudební průmysl po tobě chce, abys to dělal stejně, když předtím mělo úspěch.

A do toho to chtějí i vaši fanoušci, kteří milují váš zvuk…
Jasně, s tím musíš trochu bojovat. Je to důvod, proč být v kapele. Společně to lépe zvládáte. Moment, který by byl stresující, je najednou vzrušující. V kapele se snažíme navzájem překvapovat. Napíšu hudbu a snažím se oslnit zbylé tři členy. To je způsob, kterým fungujeme.

Rádi se nabouráváme do minulosti

Jaký je příběh singlu Alpha Zulu? Myslím lyricky, o čem je?
Zažil jsem let s velkými turbulencemi nad střední Amerikou. V menším letadle. Jedno z těch letadel, která když jsou plná, tak tě posadí na místo vedle pilota. Měl jsem sluchátka, ve kterých jsem slyšel, jak pilot komunikuje s kontrolní věží. Když se bojíš létat, tak je to docela fajn. Slyšíš, jak se o všechno starají a vidíš pilota, který dělá svou práci. Ale tenhle let byl hrozný, silné turbulence a z kontrolní věže se stále ozývalo Alpha Zulu, Alpha Zulu máme problém.

Něco jako „Všichni umřete, ale lidem to neříkejte!“ (smích)
Přesně. (smích) Alpha Zulu byl název letadla, na ocase bylo AZ. Když jsme později začali natáčet hudbu, asi o rok později, tak jsem si na tohle vzpomněl. Jen tak jsem si začal mumlat a popěvovat Alpha Zulu a přemýšlel jsem, kde jsem to slyšel a pak jsem si vzpomněl na to letadlo. Texty někdy vzniknou takto. Přichází z veselých vzpomínek, nebo hlubokých dramat. Trochu od všeho, co nemáš pod svou kontrolou. Ve finále mi to znělo dobře. Současně mě na tom baví i nápad použít abecedu z letové komunikace. Používají slova, kterým dokáže každý porozumět. Je jedno, jestli jsi Číňan, Argentinec, Francouz nebo Čech, musíš tomu rozumět a hovořit stejným způsobem. Podobné je to i s hudbou. Hudba je něco, co stojí mimo a nezná žádné hranice. S tím jsem byl vždycky v pohodě, a tak na albu je pár momentů, pár slov, na které jsem takto narazil.

Když jsem poprvé slyšel zmíněný singl a viděl videoklip, říkal jsem si, že jsi trochu staromilec. V textu zpíváš o Moně Lise a že jsi musel umřít v roce 1963. Videoklip je zábavný a zároveň i historický. Takže jsi staromódní?
S kapelou jsme vyrůstali ve Versailles, což je stejné, jako kdybys vyrůstal v muzeu. Byli jsme obklopeni klasickými věcmi jako v muzeu. Nemyslím, že jsme úplně staromódní, ale rádi se do minulosti trochu nabouráváme. Když vyrůstáš v muzeu, nemůžeš dělat žádný hluk ani hudbu. Nic, co by rušilo klid věcí dávno minulých. Pro nás je to způsob jak existovat. Zpracováváme hodně takových témat. Například album Wolfgang Amadeus Phoenix, naše čtvrtá deska, byla velmi současná a tohle jsme si na ní přivlastnili. Vezmeš minulost a přetvoříš ji po svém. Trochu si přivlastňujeme myšlenku, že dobové věci byly kdysi taky moderní. Vše bylo jednou moderní, a to je věc, která nás fascinuje.

Video je opravdu zábavné. Jak těžká byla jeho produkce?
Nebylo to až tak komplikované, ale byla to fakt sranda. Museli jsme přijít na to, jak rozpohybovat všechny obličeje správným způsobem a natrénovat všechno tak, aby to vypadalo dobře. Měli jsme udělat video z momentů, které se nepovedly. Někdy nám hlavy šly úplně šejdrem a vystupovaly z původní malby. Stejné to bylo u rozpohybování rtů. Museli jsme vytvořit abecedu, která není úplně přesná. Je to jako když mluvíš s cizincem. V songu je zvláštní věta „a purple cloud in the consommé“ a aby to vypadalo, že ji rty opravdu říkají, musíš ji napsat ve svahilštině. Musíš celý text přepsat na něco nesmyslného. S tím jsme si docela vyhráli. Myslím, že umělá inteligence jde v tomhle hrozně dopředu a věci, které jsi dřív vytvářel rok, budeš moc udělat za vteřinu.

Jako teenager jsem koukal na klipy celou noc 

Jak moc důležité jsou pro tebe videoklipy?
Videa jsou důležitá, když song správně reprezentují a sednou k němu. Když píseň nelimitují, vytvářejí víc záhad a vyvstává díky nim více otázek. To je většinou důvod, proč vydáváme songy s předstihem, aby lidé použili vlastní představivost. Já na videoklipech vyrostl a sledoval jsem je pořád. Jsou pro mě důležité. Když jsem byl teenager, zůstával jsem dlouho vzhůru a na klipy koukal celou noc. Někdy jsem sledoval MTV třeba dvě hodiny. Byly tam videoklipy, které musely stát třeba jen 500 dolarů, ale pořád jsou skvělý. Hudba a video jsou si nakloněny a určitě je chci dělat. Vyrůstal jsem s tím, že je miluju.

Máš nějaký suverénně nejoblíbenější videoklip ze všech?
Johny Cash a videoklip k Hurt je skvělý.

Ten je hodně silný…
Mám rád hodně videí od Becka. Nebo od The Cars, jejich popová videa mají digitální efekty.

Žiješ v New Yorku se svou rodinou. Jak se to promítá do fungování kapely?
Nijak zásadně. Vidíme se, když vyrážíme na turné. A pokud nahráváme album, potkáváme se poměrně často. První tři desky jsme dělali v době, kdy jsme žili v jednom městě. Wolfgang Amadeus Phoenix, naše čtvrtá deska, vznikla v jiném režimu a patří mezi naše nejúspěšnější. Fakt, že jeden z nás žije někde daleko, neovlivňuje kvalitu našich nahrávek.

Francouzský národ je hrdý. Co si myslíš o Američanech a Evropě jako takové?
Kolik máme času? Francouzi mají rádi kulturu a jsou na to hrdí. Ale překvapivě navštěvují i Ameriku. Situace ve Státech je momentálně trochu depresivní a extrémně napjatá. Na druhou stranu jsou tam dobré podmínky pro umění a umělce a děje se tam spousta zajímavého. Mají celou řadu problémů: Se zbraněmi, globálním oteplováním a tak, je to extrémně depresivní. Mezi Evropou a Amerikou je řada rozdílů. Hezké a potěšující je, že když jsme na turné, nevidíme rozdíly, ale lidi, kteří chodí na naše koncerty. V podstatě takovou komunitu. Nejlepší je být turistou a užívat si objevování nejrůznějších míst.

Turné jste v září odstartovali sérií koncertů po Americe, posléze vás čeká pouze šest evropských měst včetně Berlína. Mají fanoušci v České republice nějakou šanci, že vás poprvé uvidí živě?
Byl bych moc rád, nikdy jsme u vás nehráli. V listopadu hrajeme omezený počet koncertů. Když jsme turné bookovali, bylo to kvůli pandemii trochu složitější. Lidé se více bojí a místa, kde hrajeme, mají celou řadu restrikcí. Byli jsme tlačeni časem a jednotlivé koncerty museli řešit velice rychle. Proces vzniku našeho posledního alba byl poměrně dlouhý a náročný. Šancí, jak hrát u vás, je vystoupit na nějakém festivalu. Ale radši bych se představil na běžném koncertě, které mám radši než festivaly. Sobecky bych radši hrál jen koncerty. Je fantastické vystoupit na místě s materiálem ze sedmi alb a naše skladby představit poprvé.

Byl jsi někdy v České republice, třeba jako turista?
Ne nikdy. Ale můj děda pochází z České republiky. To je moje jediné spojení s Českem. Děda žil v Německu, kde jsem byl, ale u vás nikdy.

Byl z Brna, že?
Ano. Je tam stará kavárna, kterou navrhnul dědův strýc a moc rád bych si jí prohlédl.

Brno se nachází na Moravě, v oblasti, která je známá dobrým vínem, ochutnal si někdy nějaké?
Ano, ale moc si toho nepamatuji. Jsem si jistý, že jsem víno od vás ochutnal, ale to je vše. Neber to jako příslib, ale pokusím se to napravit.

První deska se prodávala ve slevě

Jak zpětně vidíš dobu, kdy jste s kapelou Phoenix začínali, měli jste již tehdy ambice stát se velkou kapelou?
Ano i ne. Bylo to zvláštní, protože v našich teenagerských letech jsme byli ambiciózní i trochu nafoukaní. Měli jsme jasné plány a všichni ve Francii očekávali, že budeme zpívat ve francouzštině. Když vyšla naše první deska, prodávala se ve slevě. Nicméně být v kapele je dobré, krotí to tvoje ego.

Mimo jiné jsi i skladatelem filmové hudby a se svou manželkou Sofií Coppola jste se údajně potkali při natáčení jednoho z nich…
Ano, poznali jsme se v době, kdy točila svůj první film Smrt panen (Virgin Suicides). Společně s kapelou Air jsme pro film pracovali na skladbě Playground Love. Chtěli, aby ji nazpíval David Bowie a já natočil něco jako pomocné vokály. Nevím, jestli David Bowie jejich nabídku nakonec odmítl, nebo se jim víc líbil můj vokál, ale nakonec se rozhodli pro mě. Odehráli jsme několik koncertů na podporu filmu a tam jsme se potkali. Když v roce 2006 ve Francii točila film Marie Antoinetta, bydlela ve stejné ulici jako já.

V čem vidíš největší rozdíly při tvorbě hudby pro Phoenix a pro film?
S kapelou jsme nikdy nedělali soundtrack jako takový, ale měli jsme hotové skladby, které jsme pro film použili. Taky jsme pracovali na něčem, co můžeme nazvat sound design – skládali jsme jen melodie. Skládání hudby pro film není jednoduché. V době, kdy tvořili Ennio Moricone nebo Sergio Leone, mluvili o hudbě jako o nejdůležitější stránce filmu. Dnes je to jiné, hudba je ve filmu většinou na pozadí jako jakási kulisa. Ale jsou výjimky. Nikdy jsme s kapelou neudělali regulérní soundtrack a doufám, že se k tomu jednoho dne dostaneme.

Phoenix

Thomas Mars (zpěv), Christian Mazzalai (kytary), Laurent „Branco“ Brancowitz (kytary, klávesy) a Deck d’Arcy (baskytara) 

Thomas Mars

francouzský hudebník, nejlépe známý jako hlavní zpěvák čtyřčlenné francouzské indie-popové kapely Phoenix. Kapelu založil se svými přáteli ze školy na začátku 90. let. Skupina zpočátku podporovala duo Air, spolu s nímž Mars napsal skladbu Playground Love v režijním debutu své manželky Sofie Coppola. Při společné práci na filmu si Mars a Coppola vytvořili pouto a nakonec spolu začali chodit. Jako člen kapely zaznamenal Mars mainstreamový úspěch po vydání čtvrtého alba Wolfgang Amadeus Phoenix. Album jim přineslo Grammy a jedna ze skladeb 1901 je považována za jejich vůbec největší hit.

Termíny listopadového evropského turné

16. 11. London, UK – Brixton Academy
18. 11. Milan, IT – Alcatraz Club
20. 11. Berlin, DE – Columbiahalle
22. 11. Brussels, BE – Ancienne Belgique
23. 11. Brussels, BE – Ancienne Belgique
25. 11. Amsterdam, NL – Paradiso
26. 11. Amsterdam, NL – Paradiso (sold out)
28. 11. Paris, FR – Olympia (sold out)
29. 11. Paris, FR – Olympia (sold out)

Úvodní foto: Profimedia