Drag Queen Vlasta Wild: Nepříjemné komentáře házím za hlavu, fanoušci hejtry odpálkují za nás

Umělecký soubor Crazy Goddess tvoří šest zvučných jmen: Vlasta Wild, ChiChi Tornado, Paloma Eiffel, Naila Delairo, Alyssa Flowers a Madonna Daniela Maxová. Jak to bylo na začátku s tou první z nich? V památném roce 1997, na Silvestra, v krásné obci Krhanice u Prahy. Tiše padal sníh a najednou: Záblesk. A zrodila se hvězda! Velkolepý, tajemný čistý plamen radosti, umělecké alter ego Davida Khiera Vlasta Wild.

Autorka se s Davidem alias Vlastou už nějakou dobu znají, proto si tykají. Pro autetičnost rozhovoru jsme v něm tykání ponechali. 

Davide, můžeš si zavzpomínat, jak to přesně bylo?
Už jsem ti říkal, že nejsem žádná hvězda, ale kometa, protože mám ocas! Tenkrát to bylo tak, že jsme chtěli připravit pro kamarády kabaretní program, aby to nebyla jen obyčejná silvestrovská diskotéka. Po tomhle představení asi pro padesát známých jsme pořádali další tematické akce, třeba představení Mrazík, ale taky Dívčí válku, tam získala Vlasta své jméno. No a protože všichni travesti umělci mají dvě jména, tak se ke jménu Vlasta brzy přidalo Wild. Tak na mě volal jeden DJ, že jsem divoká Vlasta. Soubor Crazy Goddess vznikl v roce 2004, já tam vstoupil, když už byl založen.

ChiChi Tornádo, tedy Petr Vostárek, byl od samého počátku součástí tvrdého jádra souboru. Jak spolu po těch letech úzké spolupráce jako umělci a přátelé vycházíte, jak bojujete s rizikem ponorky?
S Číčou jsem se seznámil na jednom vystoupení. Mezi námi jako kolegy vzniklo velké přátelství. Je štěstí, že máme stejný pohled na věc. Všichni umělci jsou samozřejmě osobnosti, často velmi impulsivní. Je to ale jako u jiných dlouhodobých vztahů hlavně o toleranci. Kdybychom se neměli rádi, tak bychom se rozpadli.

Umění vystupovat jako drag queen a lipsync (napodobování zpěvu a stylu populárních zpěvaček) je specifický žánr. Co podle tebe na tom fanoušky travesti show fascinuje a kdo je vlastně vaše cílová skupina?
Tím hlavním záměrem je, aby lidé nezapomněli na skvělé zpěvačky, proto uchováváme památku na ně tímto způsobem, ale taky pobavit lidi. Většinou na nás chodí ženy, které s sebou vezmou své partnery. Těm se nejdřív moc nechce jít, a přes původní neochotu se pak baví tak skvěle a jsou pozitivně překvapeni, že nechtějí jít domů a navštěvují nás v zákulisí. 

Se svými fanoušky máš velmi osobní vztah. Sama jsem od tebe dostala blahopřání k narozeninám, což mi udělalo radost. Co dojalo nejvíc tebe z reakcí tvých ctitelů a ctitelek?
Rád si najdu čas a napíšu svým facebookovým přátelům, když si všimnu, že mají narozeniny. Vždycky mě dojme, že na nás fanoušci myslí a věnují jako výraz díků osobní dárky. Dostal jsem třeba od jedné fanynky loutku v šatech ušitých podle mého kostýmu. Také máme ale díky fanouškům zaregistrovanou hvězdu se jménem Crazy Goddess.

Vystupujete několikrát týdně po celé republice, pravidelně v Praze v klubu Friends v Bartolomějské ulici a jednou za rok na spanilé jízdě parníkem Tyrš po Vltavě. Kde to máte nejraději?
Jako manažer Crazy Goddes plánuji naše vystoupení tak, že se vracíme na místa, kde už jsme byli vřele přijati a mají nás tam rádi, takže všude se cítíme skvěle.

Co jsi poslouchal jako kluk a jaké jsi byl dítě? Byla v tobě odmalička chuť rozdávat lidem radost?
Moje první deska byla od Hany Zagorové, pak jsem přišel na chuť Marice Gombitové, která je pro mě nejlepší zpěvačka až doteď. Viděl jsem její vystoupení při comebacku na koncertě. Poslouchali jsme doma hlavně české populární zpěvačky, které dnes interpretujeme, třeba Marii Rottrovou, Věru Špinarovou, Evu Pilarovou, Heidi Janků, Lucii Bílou, Ilonu Csákovou a další. Pocházím z Chodova u Karlových Varů a jako malý kluk jsem hrál maňáskové divadlo pro spolužáky v družině. U nás před domem pro sousedky a sousedy jsem dělal představení s loutkami, takže to ve mně bylo vždycky. 

V čem je podle tebe kouzlo populární hudby? A které současné zpěvačky máš rád?
Vždy když nevím, co říct před nějakou písničkou na vystoupení, tak řeknu, že nyní uvedeme překrásnou píseň o lásce, a nikdy se nespletu. To mě na popu baví. Současná scéna u nás, zdá se mi, trochu zamrzla. Z tvorby nových mladých zpěvaček moc hitovky nejsou, až na píseň Lucky Vondráčkové Růže nebo písničky dua Verona. Hanka Zagorová nedávno odešla, tu jsem měl hodně rád, třeba novější z jejích písní Já nemám strach. Ze zahraničí mě baví třeba skladba Jerusalema. Číča vystupuje s písní Bella Ciao.

Setkáváte se i s nějakými nepříjemnými reakcemi ze strany hejtrů?
Na nějaké nepříjemnosti si nevzpomínám, hlavně proto, že to házím za hlavu, nemá cenu se tím zabývat. Jsou to spíš komentáře na Facebooku u pozvánek na naše akce, kterým se člověk musí smát, pořád se opakují dokola. Jsou to klasické hlášky typu „Jak taková úchylárna může být veřejná akce?“ nebo „To je hnus, velebnosti!“, „Domluvím vám odbornou pomoc!“ Jenže naši fanoušci je za nás pokaždé odpálkují. Tihle lidé pak na naše show samozřejmě nepřijdou, zato je díky jejich urážkám více vidět naše událost, protože nám zvyšují dosah.

Zdroj fotografií: Archiv Vlasty Wild