Že je americký herec Christopher Walken (známý z legendárních filmů Lovec jelenů nebo Pulp Fiction) vynikající herec, jsme věděli dávno. Málokdo však ale věděl, že Walken je taky vynikající tanečník. A že dokonce v mládí prošel poměrně důkladnou taneční průpravou, navíc původně nechtěl být herec, ale tanečník. Tento rodák z New Yorku se ale coby teenager věnoval ještě trochu jiné zábavě, byl totiž cirkusovým krotitelem lvů (jako vážně), později však dal kočovnému životu vale a odešel do Washingtonu studovat tanec v místním Washington Dance Studio. I to se ale nakonec rozhodl opustit a dal se na hereckou dráhu, přičemž nejprve hrál v broadwayských muzikálech, kde uplatnil jak tanec, tak herectví (krocení šelem nikoliv).
Vlastně to byl Walken kdo přišel s nápadem na video, v němž by tančil. Tedy ne doslova, pouze oslovil svého přítele, režiséra Spika Joneze, jestli by ho nenatočil, jak tančí. Jones samozřejmě souhlasil a navrhl mu účast v hudebním klipu, který právě začínal připravovat pro Fatboye Slima, pro nějž natočil slavné video ke skladbě Praise You. A Walken souhlasil. Samotné video se natáčelo v lobby hotelu Mariott v Los Angeles. V původní verzi klipu se počítalo i s tím, že samotného Walkena v klipu na chvíli vystřídá sám Norman Cook, tedy hudebník vystupující pod jménem Fatboy Slim. Konkrétně se mělo jednat o scénu, kde se Walken na provazech vznese do vzduchu. Nakonec to ale neklaplo, protože v době natáčení Cookova partnerka zrovna rodila a on s ní musel zůstat v Anglii. Úspěchu videa to nijak nezabránilo. Na cenách MTV z roku 2001 dostalo hned šest cen. Vlastní verzi klipu natočil i švédský herec Mikael Persbrandt a komik a moderátor Rowland Rivron si Walkenovu taneční kreaci střihl v přímém přenosu během televizní dobročinné akce BBC Let's Dance for Sport Relief.
Když si pustíte klip k písni Lego House od britského hudebníka Eda Sheerana, možná vám v první chvíli ani nedojde, že se v něm nedíváte na samotného slavného muzikanta. Zpěváka a kytaristu tu totiž představuje herec Ruppert Grint, známý zejména z filmů o Harry Potterovi, ovšem namaskovaný tak, že samotného Sheerana velmi věrně připomíná. Navíc se v klipu odehrávají autentické situace ze života samotného hudebníka, tedy jak do poznámkového bloku píše text, odpočívá během turné v autobuse a samozřejmě vstupuje na pódium před jásající publikum. Pak ale celý klip dostane poměrně zajímavý twist.
Jakmile totiž Grint vyleze na pódium, okamžitě jej zalehne ochranka a odtáhne jej mimo stage. A postupně vyjde najevo, že Grint v klipu nepředstavuje samotného Sherrana, ale jím posedlého fanouška, který svoji zbožňovanou hvězdu pronásleduje a snaží se napodobovat její život. Text tedy ve skutečnosti jen přepisuje z bookletu Sheeranova alba a v tourbusu si hoví jenom díky tomu, že se do něj vloupal. Čímž vlastně cela věc dostane poměrně mrazivé rozměry. Zda v klipu Sheeran hovoří z vlastní zkušenosti, nevíme. Žádné informace o tom, že by byl sám stalkován šíleným fanouškem zveřejněné nebyly. Jelikož se jedná o jednoho z momentálně nejslavnějších hudebníků planety, je spíše pravděpodobné, že podobnou zkušenost má.
Americký filmový herec a režisér Danny DeVito, který exceloval ve filmech jako Válka Roseových (který i režíroval), Honba za diamantem, ale také z filmů Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem či Muž na měsíci, je jednou z hlavních hvězd klipu k písni irsko-anglického boybandu One Direction. Kromě něj se však v klipu objevil též mladý šimpanz, zápasníci sumo Yamamotoyama Ryūta a Ulambayaryn Bambajav či bývalá americká elitní gymnastka Julie Zetlin.
DeVito v klipu hraje režiséra, který má za úkol s kapelou natočit videoklip. A rozhodne se, že každého z členů kapely představí jako jinou entitu. Harry Styles je láska, Niall Horan je světlo, Liam Payne je síla, Louis Tomlison je nebezpečí a Zayn Malik je tajemství. Působí to trochu zmateně a složitě a vlastně to i trochu zmatené a složité je, ale píseň byla přesto velmi úspěšná. Autorem klipu byl britský (zejména dokumentární) režisér Gabe Turner, který kromě One Direction točil klipy i pro Demi Lovato a později i sólově působícího Harryho Stylese.
O britském herci Idrisi Elbovi se prý uvažovalo a uvažuje jako o dalším Jamesi Bondovi po Danielu Craigovi. Elba se také objevil v hlavní roli klipu pro britskou skupinu Mumford & Sons k písni Lover Of The Light. Navíc se zhostil i role jeho režiséra. Vypráví příběh slepého muže, bydlícího osamoceně, který se rozhodne opustit své obydlí a vyrazit bez hole do širého světa, plného nástrah přičemž v samotném záběru klipu doběhne k útesu nad mořem, na kterém se zastaví.
Pokud vám ten závěr připadá povědomý, tak ano, něco podobného už předtím bylo v klipu písně Glósoli islandské skupiny Sigur Rós. Nic to však nemění na věci, že Lover Of The Light předvádí opravdu moc pěknou filmařskou práci. A zejména záběry na přírodu, kterou Elba v klipu prochází a probíhá, jsou jako z National Geographic.
Jednu z nejvíce sexy hereček světa si do svého klipu pozval zpěvák Justin Timberlake. A nutno dodat, že si to asi náležitě užil. Klip k písni What Goes Around Comes Around je vlastně krátkým filmem (celkem má přes devět minut), ve kterém je všechno, co mám mít správné drama – vášeň, nenávist a smrt. Tím, kdo nakonec v klipu zemře je sama Johansson. Aniž bychom vám prozrazovali zbytečné detaily, můžeme vám sdělit, že její skon je totožný s tím, jaký na filmovém plátně potkal herečku Elizabeth Taylor ve filmu Butterfield 8, přičemž některé sekvence ze závěru klipu jsou přímou citací scén z tohoto filmu.
Scénáristou krátkého filmu byl Nick Cassavettes, americký filmový režisér, scenárista a herec, který se s Timberlakem poprvé potkal v roce 2006 při práci na akčním filmu Alpha Dog. Tehdy se dohodli, že natočí i videoklip a že do něj obsadí i skutečné herce, přičemž volba hlavní hrdinky pak padla právě na Scarlett. Klip pak režíroval Samuel Bayer, jehož úplně prvním klipem byl také hodně slavný kousek. A sice ten ke skladbě Smells Like Teen Spirit od Nirvany.
O tom, že členové naší přední funkrockové party mají velmi dobré vztahy s lidmi z filmového prostředí, není žádných pochyb. Ostatně Roman Holý studoval na konzervatoři herectví (a mihnul se mimo jiné v legendární pohádce S čerty nejsou žerty) a několik let randil s naší momentálně nejpopulárnější herečkou Annou Geislerovou, s níž dlouhá léta tvořili zlatý pár. Dobří kámoši jsou i s Ondřejem Vetchým, jehož pozvali do svého klipu k písničce Jsem pohodlný, který pro ně natočil jejich další dlouholetý kamarád, režisér Zdeněk Suchý. Vetchý v klipu není sám za sebe, hraje tam zlodějíčka a pobudu, pobývajícího na jakémsi malém vlakovém nádraží, po němž se, v různých rolích, pohybují i jednotliví členové J.A.R.
Například Oto Klempíř je tu v uniformě přednosty stanice, Michael Viktořík ztvárňuje výpravčího a dechař Filip Jelínek tu hraje bezdomovce, který Vetchému nabízí kradené hodinky. Vetchý ale není jediným hercem v klipu. Mihne se tu například i Petr Čtvrtníček. A také Jiří Bartoška, který jako jediný z nich hostuje i v samotné písni, v níž je slyšet jak pronáší větu "To je absurdní". V klipu si tuto repliku střihl znovu, kolem ramen při tom objímá herečku Kláru Issovou. Ale tím výčet nekončí, v klipu dle můžete vidět i Tatianu Vilhelmovou nebo Michala Dvořáka. Mimochodem, dívka s dredy, na níž Vetchý v závěru klipu tak zaraženě kouká, je jeho skutečná dcera Veronika.
Dnes je Tilda Swinton jednou z nejslavnějších a nejuznávanějších hereček angloamerického světa. Viděli jsme ji v celé řadě zcela zásadních filmů jako Pláž, Až vyjde měsíc, Podivuhodný případ Benjamina Buttona nebo Grandhotel Budapešť. Začátkem 90. let však byla známá především doma v Anglii. A v roce 1996 ji oslovila britská elektronická skupina Orbital, aby si zahrála ve videoklipu k dnes už legendární skladbě The Box. Ten je zajímavý hned několika věcmi.
Tilda Swinton v něm hraje osobu, označovanou jako Cestovatel, přičemž není úplně jasné, jestli se jedná o návštěvníka z vesmíru či někoho, kdo k nám zavítal z budoucnosti, vykládat se to dá obojím způsobem. V každém případě Cestovatel bedlivě pozoruje lidské hemžení a vůbec náš svět, jinak se chová velmi nezúčastněně. Zajímavá je i metoda, jíž byl klip natočen. V odborné filmařské technologii se jí přezdívá stop-motion a jedná se vlastně o animaci ze statických obrazů, tedy rozpohybování prostřednictvím velkého množství jinak statických záběrů, podobně jako třeba u ploškové animace. Přičemž statická, tedy nehybná, je na záběrech vždy jen herečka, okolí kolem ní se hýbe normálně a proto se zdá, že čas pro ni a její okolí běží jinak. Videoklip byl velmi úspěšný, v roce vzniku dokonce zvítězil na festivalu krátkých filmů v San Francisku a byl dokonce nominován na klip roku v cenách Brit Awards 1997. I po těch letech je to velmi fascinující podívaná a čisté umění.
Foto: Profimedia