Vlkodlaci jsou stvoření měnící podobu s neobvyklou rychlostí, během proměny získají nebývalou sílu, reflexy a zbystří jim smysly. Lze je nalézt v bezpočtu knih, filmů a televizních pořadů. Mají ale za sebou dlouhou a bohatou historii.
Tradičně existovalo několik způsobů, jak se člověk mohl stát vlkodlakem. Folkloristka Carol Rose ve své knize Giants, Monsters and Dragons poznamenává, že „ve starověkém Řecku se věřilo, že člověk může být proměněn tím, že sní maso vlka, které bylo smícháno s masem člověka.” Po staletí později se říkalo, že vlkodlaka stvořilo například prokletí, konzumace určitých bylin nebo páteční spaní za úplňku. Také se věřilo, že vlkodlaci se oblékají do speciální ochranné vlčí kůže, kterou za rozbřesku sundávají a ukrývají. Pokud by byla jejich magická kůže nalezena a odebrána z vlkodlaka v lidské podobě, mohl tím být zabit. Podobné téma se objevuje ve skotském a irském folklóru: Selkies jsou tvorové, kteří tráví svůj život ve studeném oceánu jako tuleni, ale mohou se změnit v lidskou podobu tím, že svléknou své kožešiny. Přestože byl úplněk původně jen jednou z mnoha možných příčin lykantropie, byl to právě on, kdo utkvěl v paměti veřejnosti. Dnes si mnoho lidí stále spojuje plný Měsíc s vlkodlaky. Někteří, kteří pracují u policie a záchranných zdravotnických služeb, neoficiálně tvrdili, že úplňkové noci jsou rušnější, bláznivější a nebezpečnější než jiné noci. Toto vnímání může být zakořeněno spíše v psychologii a představivosti než ve skutečnosti.
Dnes je známo, že vlkodlaci jsou mýtická stvoření, která se nacházejí ve fikci, ale nebylo tomu tak vždy. Není to tak dávno, co byla víra ve vlkodlaky běžná. Celkově byl malý rozdíl mezi zabíjením a činností vlků a vlkodlaků: Oba lovili v noci, útočili na ovce nebo dobytek a někdy i na lidi. Hlavní rozdíl byl samozřejmě v tom, že vlkodlak se v určitém okamžiku změnil na člověka. Existuje ale několik zdravotních stavů, které mohou napodobovat vzhled vlkodlaka. Jedním z nich je hypertrichóza, která vytváří neobvykle dlouhé vlasy na obličeji a těle, druhý stav, porfyrie, je charakterizován extrémní citlivostí na světlo. Ani jeden z těchto vzácných stavů samozřejmě nikoho nepromění ve vlkodlaka, ale před staletími, kdy byla víra v čarodějnice, upíry a magii běžná, nebylo potřeba mnoho k tomu, aby vznikly příběhy o vlkodlacích.
Klinická lykantropie je uznávaným zdravotním stavem, kdy se člověk domnívá, že je zvíře, a skutečně existují vzácné případy, kdy lidé prohlašují, že jsou vlkodlaci. Například v roce 1589 německý muž jménem Peter Stubbe prohlašoval, že vlastní pás z vlčí kůže, který mu umožnil změnit se ve vlka. Stubbe tvrdil, že za 25 let zabil nejméně tucet lidí – ačkoli jeho přiznání bylo učiněno za obtížných okolností. Po dlouhodobém mučení mu byla sťata hlava. Neexistovaly žádné skutečné důkazy o jeho zločinech kromě jeho přiznání.
Zatímco vlkodlaci jsou nejznámějšími měňavci, nejsou jediní. Mezi další patří lišky, psi, tygři, hadi, zajíci, medvědi a dokonce i krokodýli. Vlci jsou samozřejmě hrozivější než psi a lišky; existuje důvod, proč je většina filmů o vlkodlacích děsivá. Stejně jako upíři jsou vlkodlaci po tisíciletí a nic menšího než stříbrná kulka jim pravděpodobně nezabrání v tom, aby se o nich historky vyprávěli i nadále.
Americký vlkodlak v Londýně (An American Werewolf in London, film, USA, 1981, režie: John Landis, hrají: David Naughton, Jenny Agutter, Griffin Dunne, Rik Mayall, Frank Oz)
Underworld (filmová série, USA, 2003-2016, hrají Kate Beckinsale, Theo James, Charles Dance, Michael Sheen)
Van Helsing (film, USA / Česko, 2004, režie Stephen Sommers, hrají Hugh Jackman, Kate Beckinsale, Shuler Hensley, Marek Vašut)
Stmívání (Twilight, filmová série, USA, 2008-2012, hrají Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner, Dakota Fanning)
Vlkodlak (The Wolfman, film, USA, 2010, režie: Joe Johnston, hrají: Benicio Del Toro, Anthony Hopkins, Emily Blunt, Geraldine Chaplin)
Vlčí mládě (Teen Wolf, seriál, USA, 2011, režie: Russell Mulcahy, Toby Wilkins, hrají: Tyler Posey, Crystal Reed)
Úvodní foto: Profimedia