Největší válečný soud v historii: Stalin chtěl 100 tisíc poprav, nakonec v Norimberku padlo 12 rozsudků smrti, ale popraveno bylo „jen“ 10 viníků

Soudní proces s nacistickými pohlaváry, který se symbolicky uskutečnil v německém Norimberku, byl vyvrcholením snahy potrestat osoby odpovědné za válečné zločiny spáchané nacistickým Německem. Takzvaný Norimberský proces začal právě 18. října 1945. Rozsudek trestu smrti byl vynesen nad dvanácti čelními představiteli nacistického režimu. Deset z nich bylo popraveno 16. října 1946.

Myšlenka potrestat nacistické Německo, potažmo jeho představitele, se objevila ještě v průběhu válečného konfliktu. Churchill si s myšlenkou zastřelení představitelů nacistického Německa bez soudu pohrával již v roce 1942, pod vlivem amerických spojenců však tuto myšlenku záhy opustil. Ještě na konferenci v Teheránu konané v roce 1943 od Stalina zazněl návrh popravit až 100 tisíc německých důstojníků, ale pro představitele zbylých mocností byla představa politických poprav vojáků naprosto nepřijatelná.

Spojení mocností

Navrhovanou alternativou k soudnímu procesu byla iniciativa amerického ministra financí Henryho Morgenthaua mladšího spočívající v denacifikaci a deindustruinalizaci Německa. Plán, který vyhovoval Churchilovi i Rooseveltovi, byl projednáván v roce 1944 na konferenci v Quebecu, zásadně proti byl ale Sovětský svaz. Nedlouho poté, co byl Morgenthaův plán zveřejněn, postavilo se proti němu i americké veřejné mínění. Po Rooseveltově smrti plán soudního procesu pro evropské válečné zločince prezentovaný americkým ministr války Henry L. Stimsonem bez výhrad podpořil i nový americký prezident Harry S. Truman. Detaily soudního procesu byly finalizovány na konferencích v Jaltě a Postupimi. K tribunálu byla kromě USA, Velké Británie a SSSR přizvána také Francie.

Soudní proces

Soudní proces se skupinou vrcholně postavených nacistů se měl konat v německém Norimberku. Ačkoli byla zvažována i jiná místa konání, Norimberk zvítězil zejména kvůli silné symbolice. Město totiž bylo jedním z center německého nacismu, konaly se zde sjezdy NSDAP a byly zde také přijaty takzvané norimberské zákony, na jejichž základě docházelo k výkonu nacistické politiky rasové diskriminace. Našlo by se jenom málo míst, která byla tak úzce spojena se samotnou podstatou nacistického režimu. Navíc konání procesu v Norimberku mělo i praktický důvod, místní justiční palác byl dostatečně prostorný, aby se zde mohl chystaný proces odehrát. Každá zastoupená mocnost měla po jednom hlavním a zastupujícím soudci i žalobci. Zazněla obvinění ze zločinů proti míru a přípravy útočných válek, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Soudní líčení započalo 18. října 1945. Obžalováno bylo 24 osob a 6 organizací, včetně NSDAP a SS. Na lavici obžalovaných stanuly špičky nacistického režimu, mezi nimi i říšský maršál a velitel letectva Hermann Göring i říšský ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop. Obžalováni nebyli Hitler, Himmler ani Goebbels, ti na konci války spáchali sebevraždu a nemohli tak být pohnáni ke spravedlnosti.

Sebevražda jako únik před spravedlností

Během procesu na sebe svým sebevědomým vystupováním přitahoval pozornost zejména Hermann Göring. Ostře sledovaný proces vyvrcholil téměř pod roce od začátku jeho konání. Rozsudek byl vynesen 1. října 1946. Skupina dvanácti nacistických pohlavárů byla odsouzena k trestu smrti, mezi nimi i Göring, von Ribbentrop a Hitlerův tajemník Martin Bormann. Ten byl tou dobou již po smrti, oficiálně ale stále na útěku. Hitlerův zástupce a velitel NSDAP, Rudolf Hess, který byl už od roku 1941 v britském zajetí, ministr hospodářství Walter Funk a vrchní velitel námořnictva Erich Raeder byli odsouzeni k doživotí. S dvacetiletým trestem vyvázl Albert Speer, Hitlerův dvorní architekt a pozdější ministr zbrojní výroby. Ze 24 hlavních obžalovaných byli pouze 3 shledáni nevinnými ve smyslu obžaloby.

K trestu smrti bylo odsouzeno dvanáct lidí. Popraveno jich bylo ale pouze deset. Nejznámější ze skupiny odsouzených, Hermann Göring, člen úzkého kruhu Hitlerových věrných, vyvázl trestu, ale nevyvázl životem. Den před nařízenou popravou se mu v jeho cele podařilo spolknout ampuli s kyanidem a na místě zemřel. Jedna z teorií tvrdí, že měl ampuli s jedem ukrytou v lahvi od šamponu, další, že ji měl zašitou v těle v oblasti břicha. Na zbylých deseti k trestu smrti odsouzených válečných zločinců byla spravedlnost vykonána 16. října 1946.

Lavice obžalovaných: v přední řadě zleva Hermann Göring, Rudolf Hess, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel a Ernst Kaltenbrunner, v zadní řadě Karl Dönitz, Erich Raeder, Baldur von Schirach a Fritz Sauckel

Zdroj fotografií: Profimedia