Bořek Slezáček: Rádio mi zachránilo život, teď píšu scénáře i knihu 

Rádio Expres FM slaví letos 20. narozeniny a Ranní klub si pozval lidi, kteří byli u tehdy u jeho zrodu stejně jako Miloš Pokorný. Prvním byl tehdejší moderátor, dnes spíš herec a scenárista Bořek Slezáček. Kromě vzpomínání na staré časy došlo i na povídání o herecké kariéře i nové knize. 

Nejraději jsem měl cestovní pořady 

Co všechno jsi na Expresradiu vysílal? Co bylo zásadní?
Nejraději vzpomínám na cestovatelský pořad, který jsem měl. Chodili ke mně různí návštěvníci z vesmíru a vyprávěli o tom, kterou planetu navštívili a jak to tam bylo hezké. Z toho jsem si hodně vzal a spoustu těch míst jsem potom navštívil. 

Gró bylo každodenní vysílání a krom toho, že jsi dělal soutěže, měl jsi také hosty. Vzpomínáš na nějakého bizarního hosta? 
Pamatuji si velmi živě na Jitku Asterovou, která ke mně přišla a sdělovala mi, že přemýšlí o tom, že by taky začala pracovat v rádiu, což se nakonec stalo. Ale na bizarního hosta si teď nevzpomenu.

Já si pamatuji, když do rádia dorazila Věra Bílá nebo Dan Nekonečný. Ten měl přes rameno plyšového tygra a s tím výrazem, jako když se nic neděje, vyšel všechna patra a přišel na rozhovor. 
Mimo jiné jsme si spolu vyprávěli o jídle a nejlepších indických restauracích. On mi jednu doporučil, vzal jsem tam svoji tehdejší manželku na večeři, a když přišlo k placení, přišel číšník a řekl, že už všechno zaplatil pan Nekonečný. 

Ty jsi říkal, že rádio byl pro tebe nějaký určitý režim…
Byl jsem tehdy na volné noze, občas jsem něco moderoval. A když ne, měl jsem relativně dost volna. Ale rádio pro mě znamenalo skutečně pevný režim, kdy se nemůžu zkalit jako zvěř. Takže mě to dost drželo u huby. Musím říct, že mi to svým způsobem zachránilo život. 

Takže režim je pro chlapa v určité fázi důležitý? 
Myslím, že režim je pro chlapa důležitý celý život, a když už ho vypustíš, musíš se k němu zase vrátit. 

Ty máš teď jiný režim, pravidelně hraješ divadlo a většinou pracuješ večer… 
Dalo by se to tak říct. Mám i spoustu aktivit, které znamenají takový domácí úkol. Mám na starosti spoustu zvířat, děti a zahradu. Musím se učit scénáře, píšu. A když jezdíme s divadlem na zájezdy, vyrážíme už ráno. Ale faktem je, že valná většina mé práce skutečně přichází na řadu večer. 

Jak dlouho už pravidelně hraješ divadlo? 
V Dětech ráje jsem začal před 13 lety, hrál jsem je 537x a potím se hrůzou ještě teď. Po pár letech se to rozjelo, v současné době hraji v sedmi nebo osmi muzikálových a činoherních představeních. Hodně točím, myslím, že většina mé herecké práce je ta filmová. 

Hrál jsi v seriálu Boží mlýny. Jak došlo ke spolupráci s Honzou Hřebejkem?
Castingová ředitelka Mirka Hyžíková obsazovala seriál Místo zločinu Ostrava. Manžel hrdinky, kterou hrála Pavla Beretová, měl být Polák, tedy někdo, kdo mluví polsky s českým přízvukem, oni nemohli nikoho sehnat, až si Mirka vzpomněla na mě. Ten seriál režírovali na střídačku tři režiséři, jeden z nich byl Honza Hřebejk. 

Vy budete asi spolupracovat dál, četl jsem rozhovor, kdy Honza říkal, že se mu líbí tvůj scénář…
Ano, to už je hotové. V covidovém období jsem mimo jiné napsal divadelní scénář. Ten jsem dal přečíst několika kamarádům a nikdo to nepohanil, tak jsem si řekl, že to dám přečíst ještě Honzovi. Jemu se to taky líbilo a říkal, že z toho můžeme udělat pankáčský film. Sedli jsme si nad tím, slovo dalo slovo a já jsem to ještě trošku předělal do filmového jazyka. A je z toho scénář, který bychom měli příští rok točit. 

A jak ses dostal do zahraničních produkcí?
Tady hodně točí třeba německé produkce. Oni si ty hlavní role obsadí v Německu, ale ty střední a menší obsazují Čechy, pokud tady někoho najdou. Mám tu výhodu, že oni to většinou dabují, ale mě nemusí, protože mám dobrou němčinu. 

Hodláš oprášit i svou muzikantskou dráhu? 
Říkal jsem si, že bych dal dohromady pár lidí, abychom si občas zahráli. Ale ne vlastní tvorbu, na to není čas, spíš nějaké coververze.  

Nedávno ti vyšla kniha. Na co se mohou čtenáři těšit? 
Je to sbírka povídek, jmenuje se podle jedné z nich, Kéž bys tu byla. Chtěl jsem napsat sociálně kritickou sbírku o lidech, na které zapomínáme, ale u třetí povídky jsem pochopil, že by to byla strašná deprese. Tak jsem přehodil výhybku a je to místy satira, dost černý humor, někde je povídka napsána jako scénář, jiná neobsahuje přímou řeč. Myslím, že se to někomu bude třeba líbit. 

Hodláš v psaní pokračovat?
Bezesporu. Teď ale pracuji na scénáři pro televizní seriál. A až ho dodělám, budu pracovat na další knížce.

Foto: Expres FM / Vašek Mašinda