Jedním z mála tuzemských skladatelů, kteří mohou v autorství hitů na domácí scéně konkurovat Karlu Svobodovi, je Ondřej Soukup. Začínal (mimo jiné) jako baskytarista Pražského výběru, začátkem 80. let však dostal nabídku přejít do Orchestru Ladislava Štaidla, tedy doprovodné kapely Karla Gotta (se Svobodou tím pádem často spolupracoval).
Ondřej Soukup se narodil 2. května 1951 v Praze, vystudoval Pražskou konzervatoř a od roku 1980 se naplno věnuje skládání hudby.
I Soukup se brzy začal profilovat jako autor filmové hudby a jeho první zakázka v tomto směru byl krimi film Druhý tah pěšcem, který Soukup doprovodil tehdy i dnes velmi znějící směsicí funku, diska a synthpopu. Jeho hudba však zazněla i v kultovním filmu Bony a klid. Po revoluci skladatel rozvíjel svou filmografii, za hudbu k Jakubiskově Nejasné zprávě o konci světa a Svěrákovu Tmavomodrému světu si vysloužil i Českého lva, jeho hudba doprovázela i snímky Requiem pro panenku, Vratné lahve, Lída Baarová, pohádky Pták Ohnivák, Jezerní královna a Čtyřlístek ve službách krále nebo oscarového Kolju.
Na konci 80. let se potkal s Lucií Bílou a společně se svojí ženou Gábinou Osvaldovou se rozhodli pro ni napsat repertoár. V této trojici vyprodukovali velké množství hitů jako Láska je láska (ano, je to kopírka Alphabet Street od Prince, ale nechme to být), Útěk (ano, je to kopírka Maddame Butterfly od Malcolma McLarena, ale nechme to být) a celou řadu dalších jako Vokurky, Jampadampa a další. Soukup je podepsaný také pod výraznými hity Jiřího Korna, Miss Moskva a Ještě tě mám plnou náruč.
I Soukup se začal věnovat muzikálům a jeho nejslavnějším počinem je dodnes Johanka z Arku z roku 2000, ve kterém hrála hlavní roli – jak jinak – Lucie Bílá. Trochu zapomenuté jsou však dnes písně, které Soukup i sám nazpíval jako Dvanáctá nebo Slušný člověk. Ačkoliv vzhledem k tomu, že zpěvným hlasem nikdy nedisponoval, velká nespravedlnost to není.
Úvodní foto: Profimedia