Dobrý horor bez vyhřezlých střev a litrů krve? Vyzkoušejte novinku od mistra Stephena Kinga

Je to tady. Čas strašidelných příběhů, masek a všech ošklivých témat, která si chceme prožít, nicméně však samozřejmě s nohama v teple. Jako prvního koně v sérii halloweenských filmů nasadil Netflix v uplynulých dnech snímek Telefon pana Harrigana podle povídky Stephena Kinga.

Co se týče Stephena Kinga, kterému letos v září bylo 75 let, ve svém talentu děsit lidi exceluje od památného roku 1974, kdy na jeho psacím stroji vyrostla kniha s prostým názvem Carrie (zfilmována dokonce dvakrát – v roce 1976 a 2013, ale tu druhou snad ani raději nezkoušejte, je to smutně zbytečný film). Naprosto bezkonkurenční je počet jeho románů, které získaly filmovou podobu. Pokud znáte spisovatele, jehož dílo bylo adaptováno vícekrát, rozhodně nám o něm napište do redakce.

Kingovi děsiví starci

V Telefonu pana Harrigana o vztahu mezi starým miliardářem a mladíkem, který mu chodí pravidelně předčítat, lze obdivovat již 87letého Donalda Sutherlanda (připomeňme brilantního Občana X z roku 1995) v kvalitní symbióze s Jeadenem Martellem, kterého známe z novější adaptace Kingova románu To (2017). Stephen King se nikdy neopakuje, takže nejde o variaci na jeho Nadaného žáka (1998), v němž Ian McKellen jako nechutný nacista a bývalý dozorce z koncentračního tábora hraje hru na kočku a na myš se studentem, který odhalil jeho identitu. Mimochodem, ve scéně, kdy se tato postava chystá zle ublížit kotěti, dopadne souboj kotě – nácek 1:0.

Prasklý vodovod informací

King rád a dobře píše mimo jiné příběhy dětských či dospívajících hrdinů, protože ví, kdy se rodí traumata. Nehledě ke klíčové zápletce, magnát pan Harrigan před smrtí objevuje svět informačních technologií. Kingovu myšlenku nelze zredukovat na to, že jako boomer kritizuje nové časy a ty internety. Jako variace na Alenku v říši divů sledujeme starce v říši internetu, který se orientuje natolik, že ho popisuje slovy „prasklý vodovod informací“. Film cílí na sečtělé diváky a cituje mimo jiné Conradovo Srdce temnoty, Oscara Wildea a Dostojevského, aniž by pozbyl srozumitelnosti.

Horor pro děcka (v dobrém slova smyslu)

I hory mají oči a i děti mají rády horory. Existuje ale vůbec horor vhodný pro děti, nebo je to protimluv, a rozumný člověk nezletilým nepustí nic děsivého, protože by je to mohlo poškodit? Od toho bývá u každého filmu označení věkové přístupnosti. 6 plus (znamená: může to být bez dabingu), 13 plus (znamená: obsahuje prvky hororu), 16 plus (znamená film, kde se objevuje něco typu vyhřezlá střeva a sexuální scény) a 18 plus (znamená bůhvíco, ale třeba i sexuální násilí). Mr. Harrigan’s Phone má označení 13 plus a je něčím, co se na trhu kinematografie objevuje málo: Čímsi jako rodinným hororem. Pravda je, že touha po strašidelné podívané vedla v dětství mnohé z nás ke sledování hororů tajně, a pak jsme si nemohli jít uklidnit vytřeštěné oči po Lesní chatě k rodičům, abychom se neprozradili. Po Stranger Things, které nasadily laťku o mnoho střev výš a sledovali je rodiče (nadšení z návratu do starých dobrých časů bez mobilů, a to s dětmi, které se s dětskými hrdiny mohly identifikovat), je příjemná změna narazit na horor, který staví na tísnivé myšlence, a ne na vydloubaných očích.

King si však nedovedl odpustit rýpnout do současné závislosti světa na audiovizuální zábavě slovy pana Harrigana: „Scénáře jsou zábavné, ale knihy jsou věčné.“ Od autora, který se roztahuje ve světové popkultuře skoro půl století, to vážně sedí.

Úvodní foto: Netflix