Prostřelené kolo a zpěvačka vymazaná ze scény: Modlitba pro Martu se stala symbolem odporu a hymnou sametové revoluce

17. listopad je dnem, kdy z většiny českých rádií zní stejná píseň. Jedenáct minut po sedmnácté hodině se éterem Expres FM a řady dalších komerčních i veřejnoprávních stanic rozezní tóny Modlitby pro Martu, písně, která vznikla v pohnutých časech po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, aby se o 21 let později stala jedním ze symbolů konce vlády jedné strany. 

Původní název písně byl pouze Modlitba, ale dnes se o ní nemluví jinak než jako o Modlitbě pro Martu. Autory jsou Jindřich Brabec a Petr Rada a napsali ji pro jeden z dílů televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. Píseň vychází z textu Jana Amose Komenského z díla Kšaft umírající matky Jednoty bratrské. 

Dramatický vznik

Speciální náboj daly skladbě okolnosti, za kterých byla nahrána. S čerstvou písničkou jel Brabec zhruba dva dny po začátku okupace do nahrávacího studia, kde už čekala Marta Kubišová. Po cestě mu sovětští vojáci ale prostřelili kolo u auta, tak nezbylo, než aby text diktoval po telefonu. Martě Kubišové se pak pásek se záznamem písně podařilo provézt přímo do rozhlasu. Než došlo k úplnému zákazu vysílání písně, prodalo se na tu dobu úctyhodných 80 tisíc kopií. Vlivem okolností píseň vymazala Martu Kubišovou na 20 let z české hudební scény. 

V roce 1989 Marta píseň, společně s hymnou, zazpívala z balkónu pražského Melantrichu na Václavském náměstí, a to po boku Václava Havla. Díky tomu se stala jedním ze symbolů sametové revoluce tak, jako kdysi značila odpor proti okupaci Československa.