Hej, mistři basů: Kdo patří mezi nejlepší české baskytaristy?

Jak je známo, basa tvrdí muziku. A zatímco někteří baskytaristé drbou svůj nástroj stranou hlavního dění na pódiu, jiní se v záři reflektorů vyhřívají rádi. Kteří čeští mistři basů tvoří rytmickou páteř naší rockové a popové scény?   

Světovým baskytaristům jsme se tu věnovali před časem. Zapomenout však nesmíme ani na velikány české baskytary, tohle jsou někteří z nejpozoruhodnějších českých basáků.

Vilém Čok

Miláček českého rockového publika. Vilda Čok na scénu vtrhl už coby osmnáctiletý s punkovou skupinou Zikkurat, která na konci 70. let naprosto ohromila domácí rockové hudební publikum. Není divu, že si ho brzo všimli i členové skupiny Pražský výběr, tedy Michal Pavlíček a Michael Kocáb, když hledali náhradu za Ondřeje Soukupa, který odešel basovat do doprovodné skupiny Karla Gotta. S Čokem pak skupina natočila dost možná nejlepší české rockové album všech dob, svůj debut Straka v hrsti, který byl krátce po vydání zakázán a skupina s ním.

Čok však v 80. letech proslul i svým charakteristickým ječákem, který byl skvěle využit ve skladbě Karel nese asi čaj, kterou pro Jiřího Korna (mimochodem, původně basáka skupiny Rebels, který prošel i Olympikem) napsal právě Michael Kocáb s textem Milana Bukoviče. Skladba se stala slavým duetem a Čoka její zásluhou objevili i posluchači středního proudu. Výběr však později hrát opět mohl a Čok se k němu vrátil. Vystupoval ale také se skupinou Nová růže, momentálně se věnuje formaci Bypass. A rozhodně nejde vynechat, že nazpíval znělky do animáků Kačeři z Kačerova a Chip & Dale.

Milan Broum 

Petr Janda o něm hovoří jako o nejlepším basákovi v Evropě. A rozhodně nijak zvlášť nepřehání. Talent Milana Brouma je mezi českými rockovými fanoušky skutečně široce uznávaný a podle všeho to není úplná náhoda, že po pro Olympic velmi jalových sedmdesátých letech se skupina nadechla ke svému druhému velkému úspěšnému období (to první bylo pochopitelně v letech šedesátých) právě s jeho příchodem do sestavy v roce 1978.

Broum hrál s celou řádou dalších hudebníků, mimo jiné i se zmíněným Karlem Gottem a dodnes vysoce ceněný je projekt, jehož se v 90. letech účastnil s hudebníky o generaci mladšími, kytaristou Miroslavem Chyškou, bubeníkem Štěpánem Smetáčkem a zpěvákem Danem Bártou. Řeč je samozřejmě o virtuózním projektu Die El. Elefant?, po kterém však zůstalo pouze jedno skvělé album Elefantology.

Robert Balzar

Jen zřídka se stane, aby si jazzový hudebník získal tak široké renomé i mezi fanoušky „méně náročných žánrů“, jako jsou pop, rock nebo funk. Přesně to se však podařilo Robertu Balzarovi, přednímu českému kontrabasistovi, jehož do svého okruhu spolupracovníků přitáhl v tomto ohledu naprosto neomylný hledač skvělých hudebníků, Roman Holý. Balzar se tak stal nezbytnou součástí funkové úderky J.A.R., byl však také oporou skupiny Illustratosphere, kterou založili Miroslav Chyška a Dan Bárta coby původně tak trochu vedlejší projekt vedle J.A.R. Balzar se však dlouhodobě věnuje také svému jazzovému triu, které založil i v roce 1996.

Ondřej Soukup

Dnes se na to pro množství jeho dalších projektů a hlavně skladatelských a producentských zásluh téměř zapomíná, ale Ondřej Soukup na hudební scéně začínal skutečně jako basák. Jak již bylo zmíněno, prošel jednou z prvních sestav Pražského výběru ještě předtím, než stihli natočit jakékoliv album a za svůj odchod ke Karlu Gottovi si od nich vysloužil posměšnou písničku S.O.S., která vyšla na desce Straka v hrsti. Ostatně Soukup v ní sám mluví do telefonu.

Soukup se ale nevěnoval jen Gottovi brzy začal skládat filmovou hudbu (jeho skvělé 80s funky a synthpop byl slyšet například ve filmu Druhý tah pěšcem), později navázal dlouholeté tvůrčí partnerství se zpěvačkou Lucí Bílou, pro níž složil řadu jejích hitů, které otextovala Soukupova tehdejší žena Gábina Osvaldová. Mimo jiné je dnes téměř zapomenuto, že Soukup produkoval album Hemlut zabíjí Hildu pro „brněnské The Cure“ Helmutova stříkačka z roku 1991. A kromě toho se občas rovnou postavil i za mikrofon. Například v roce 1994 nám potřeboval svoji písní sdělit, že je Slušný člověk.

Marek „Marta“ Minárik

Tenhle výběr může řada lidí napadnout, protože Marta Minárik samozřejmě není Čech, ale Slovák. V Česku však dlouhá léta žije a působil v slavných českých skupinách, mezi které patří i Lucie. V první československé poprockové lize se ocitl v roce 1992, kdy hrál na druhém sólovém albu Pavola Habery s názvem Habera 2. A hned nato nahrál basový part do písně Když muž se ženou snídá Karla Gotta, kterou pro něj napsal právě Habera. Pak to šlo v celkem rychlém sledu.

Minárik hrál s Janem Kalouskem, hostoval na druhé desce J.A.R. s názvem Mydli-to, a když od Lucie odešel její basák P.B.CH., byl to právě Marta, kdo zaujal jeho místo. S Lucií sice spolupracoval jen do roku 1998, nicméně nadále začal spolupracovat s Davidem Kollerem na jeho sólové dráze a dlouhá léta je basákem jeho bandu. Dost příznačně hraje i na Kollerově albu z roku 2015 s názvem ČeskosLOVEnsko. A nelze ani zapomenout na skupinu Pusa, kterou založili Koller a Lenka Dusilová právě s Martou. Zahrál si také se slovenskou hudebnicí Katarzií.

Marek Huňát alias Mardoša 

Když se řekne Tata Bojs, jedna z prvních věcí, která se každému hudebnímu fanouškovi vybaví Mardoša, divoce tančící a se svou basou skákající vysoké roznožky. Mardoša pro kapelu skutečně není jen basákem, ale i cosi jako maskotem. Ostatně vzhledem k tomu, že jejich zpěvák Milan Cais po většinu času sedí za bicími, je to právě Mardoša, kdo na koncertech supluje roli frontmana skupiny.

Kromě toho je ale Mardoša také známý svým textařským umem a rukopisem. A většina těch slovních hříček typu „malá lež je lžička, malá láska je lasička“ pocházejí právě z jeho pera. Jak známo, Mardoša je také vedle Milana Caise zakládajícím členem skupiny a za své největší hudební vzory často prohlašuje skupinu The Clash či Davida Bowieho. Na albu A/B se Mardoša zcela výjimečně postavil i k mikrofonu, a to ve skladbě Kamarádky. 

Vladimír „Guma“ Kulhánek

Jednou z největších ikon české rockové baskytary je rozhodně Vladimír Kulhánek, jehož hudební fanoušci velmi dobře znají pod přezdívkou Guma. Ostatně Kulhánek hrál na jednom z dalším českých rockových alb vůbec Kuře v hodinkách. Tedy ikonickém albu skupiny Flamengo z roku 1971. Hrál však s celou řadou dalších slavných skupin jako Bohemia, Etc,…, Stromboli či Krausberry. A dokonce si zahrál ve skupině Kroky Františka Janečka, ovšem bylo to ještě v době před příchodem Michala Davida, kdy s Janečkovou skupinou zpívala Jana Kratochvílová, tedy ještě před svojí emigrací.

Ke spolupráci jej však přizvali i hudebníci o generaci až dvě mladší jako skupina November 2nd, s níž spolupracuje od roku 2002 a hrál na téměř všech jejich doposud vydaných albech. V roce 2013 byl Guma Kulhánek, jemuž je letos již sedmasedmdesát, uveden do Beatové síně slávy.

Matěj Belko

Nejmladším v našem výčtu je hudebník, který toho navzdory svému mladému věku stihl opravdu hodně. Matěj Belko, který je synem Tomáše Belka, textaře skupiny Sto zvířat, hraje s Davidem Kollerem a k tomu s celou řadou dalších hudebníků jako Klára Vytisková, Lenka Dusilová, Adam Mišík, v projektu Blue Shadows Petra Ostrouchova a do nedávného úmrtí Michala Ambrože byl i členem kapely Hudba Praha. Přičemž neovládá pouze basu, která je jeho primárním nástrojem, ale hraje také na klávesy a kytaru. Velkou publicitu si však získal také zásluhou pořadu Kumšt, ve kterém s kolegou hudebníkem Petrem Šťastným na YouTube paroduje různé hudební žánry.

Úvodní foto: Profimedia