Letos nás čeká velká štědrovečerní událost v podobě nové pohádky Karla Janáka Jak si nevzít princeznu. Všichni na ní budou koukat, všichni jí budou hodnotit. Jste nervózní?
Jak jste teď řekli, kolik na to bude koukat lidí, znervózněl jsem. Osobně jsem tu pohádku ještě neviděl a doufám, že to zvládnu společně se zbytkem světa. Nervózní ani tak nejsem, spíš zvědavý. Myslím, že to, co jsme v létě udělali, byla dobrá práce, takže se na to těším.
V pohádce hrajete prince Leopolda, který se odmítá oženit s princeznou ze sousedního království, kterou mu za ženu přiřkly sudičky. Ti dva se totiž nesnášejí. Jak jste k té roli přišel? Prošel jste castingem, nebo vás Karel Janák oslovil přímo?
S Karlem jsme už jednu pohádku natočili a byla to velmi příjemná spolupráce, takže si na mně vzpomněl i tentokrát. Kamerovky jsem dělal, protože pohádka je založená na třeskutém vztahu mezi princem a princeznou a Karel potřeboval dát dohromady ty správné hlavní hrdiny. A na základě kamerových zkoušek si mě pak vybral.
Co všechno jste se kvůli roli prince musel naučit? Jsou tam nějaké šermovačky nebo akrobatické kousky?
Šermovačky tam nejsou a musím se přiznat, že šermuju nerad, protože jsem při šermu jednou málem přišel o oko. Hlavní byla jízda na koni, akrobatické kousky, jako padání do vody, za nás dělal někdo jiný.
Když se řekne Karel Janák, je jasné, že by v té pohádce neměla být nouze o humor. Budeme se hodně smát?
Doufám! Jak říkám, pohádku jsem ještě neviděl, ale mám za to, že se smát budete. My se při natáčení docela nasmáli.
Jak se vám hrálo s Annou Fialovou, představitelkou akční princezny, která je protikladem hloubavého prince?
Anička je velmi živelná osoba, mně zase Eva říká, že jsem koumes, takže jsme vyostřili naše charakterové rysy a docela to fungovalo.
Začátkem prosince jste v Divadle Palace po dlouhých odkladech odpremiérovali komedii Hledám ženu, nástup ihned, kde hrajete po boku Nely Boudové a také vaší partnerky ze seriálu Kukačky Marty Dancingerové. Podle ohlasů je to inscenace velmi povedená. Prozradíte, o čem je?
Jde o to, že se chystám na obchodní večeři se svým šéfem, který je silně věřící a potřebuje, abych byl ženatý, což já nejsem. Vzhledem k tomu, že se pohádám se svou partnerkou, tak sháním novou manželku. Nakonec to skončí tak, že mi jí dělá uklízečka, což je Nela Boudová.
Do kin přijde 17. února film Tomáše Hodana Poslední závod, který vypráví o sportovní tragédii, při které v roce 1913 během krkonošského závodu na běžkách přišli o život Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Ztvárnil jste Emericha Ratha, německého závodníka, který riskoval život, aby Hanče zachránil. Ratha v pozdějším věku hraje Oldřich Kaiser. Bude tedy příběh vyprávěn z Rathova pohledu?
Ano, jsou tam dvě časové roviny. Oldřich Kaiser jako Emerich vzpomíná na události toho závodu a hlavním hybatelem děje je starý Emerich Rath. Polovinu filmu tvoří samotný závod, polovina se odehrává v 50. letech. Když jsem se dozvěděl, že budu Emericha hrát, nevěděl jsem o něm zhola nic. Pak jsem začal odkrývat jeho neuvěřitelné sportovní úspěchy, kterých bylo kolem 500. Dělal všechno – box, soutěže v mužské kráse, až po kanoistiku i maratónské běhy. Byl jsem u vytržení, co je to za neuvěřitelnou osobnost.
Prý zemřel jako bezdomovec?
To je pravda, on byl tak silný charakter, že měl s každým režimem problémy. A pak měl problémy s příbuzenstvem, takže nakonec skončil v Broumově jako bezdomovec.
Tomáš Hodan o filmu řekl, že závod bude zrekonstruován minutu po minutě, aby se lidé dozvěděli, jak to doopravdy bylo. Znamená to, že se musel ponořit do historických pramenů.
Tomáš odvedl neuvěřitelnou práci. Scénář připravoval mnoho let, napsal mnoho jeho verzí a postupoval směrem od nejvěrnější rekonstrukce až po tvar, který je více filmový. Všechny důležité momenty a zásadní věci v tom filmu ale jsou.
Ve filmu jezdíte na historických běžkách. Jak vypadají a jak se na nich jezdí?
Jsou to velký těžký prkna. Když jsou dobré sněhové podmínky, tak se na nich jezdí poměrně dobře. Pan Pivnička, který je vyrábí, je odborník na slovo vzatý a umí je udělat moc kvalitně. Když se sníh rozmočí, je to horší. A nejhorší bylo jezdit z kopce a zatáčet, to jsme nezvládali skoro nikdo.
Natáčeli jste na autentických místech, kde se příběh skutečně odehrál. To musí být pro herce velká síla.
Je to velká síla. My jsme byli nejen na těch samých lokacích, ale měli jsme i totéž počasí. Naštěstí jsme měli lepší výbavu a když jsme netočili, tak jsme měli péřovky. I tak si člověk ten moment prožije, to zoufalství, které Emerich musel zažívat, když ztrácel síly a tahal svého kamaráda uprostřed mlhy, kdy nevíte, jestli jste deset metrů nebo kilometrů od chalupy. To muselo být šílené.
Mimochodem, kolik váží Matěj Hádek?
Před rokem jsme měli na horách kamerové testy a já ho zkoušel tahat a říkal jsem, že se pokusím trochu zesílit, Kryštof shodit a že to půjde. Oba jsme ty závazky splnili, takže to nakonec docela šlo.
Před natáčením jste prošli otužovacím kurzem. Jak to probíhalo?
Kurz vedl otužilec a freediver David Vencl a byl výborný, protože nás zároveň učil, jak vydržet na jeden nádech pod vodou. To pro mě byl velký zážitek, protože to je takový zvláštní pocit, když se do té vody člověk ponoří a čeká, jak dlouho vydrží pod hladinou. Nakonec jsem vydržel docela dlouho, asi 4 a půl minuty. Pak jsme se šli otužovat a docela dlouho jsem vydržel i v tom studeném jezírku. Rozmrzání pak bylo hodně kruté, možná jedno z nejdrastičtějších. Ten kurz nám pomohl lépe zpracovat pocit zimy. Zima vám je pořád, ale víte, že to není takový problém.
Pod košilemi, ve kterých jedete ve filmu závod, jste jistě měli funkční prádlo.
Měli. Nejhorší byly ruce. Závodili jsme bez rukavic a to člověk rychle ztratí cit v rukou.
Zůstal jste u otužování?
Snažím se alespoň jednou do týdne namočit do Vltavy nebo jiného otužileckého spotu, a když ne, tak si dám alespoň studenou sprchu.
Vaše partnerka, snowboardcrossařka Eva Samková, která si mimochodem v Posledním závodu zahrála také, si 13. prosince zlomila oba kotníky. Vy s ní na závody jezdíte, ale v tom Rakousku jste nebyl, že?
Na závodech jsem s ní nebyl ještě nikdy. Prostě to většinou nevychází, vždy mám divadlo nebo natáčení a nemůžu vyjet někam daleko na závody.
Jak jste se tedy dozvěděl o jejím nešťastném pádu?
Byl to týmový závod, ve kterém jede kluk a holka. Nebylo to v televizi a já to sledoval na internetu, kde se zobrazují jen mezičasy a výsledky. Já při tom fandím a představuji si, jak to tam probíhá. A tohle bylo neuvěřitelné, protože nejdřív jeli kluci, po nich vystartovaly holky a Evička byla čtvrtá, protože měla penalizaci, jelikož Jan Kubičík dojel poslední. Najednou jsem koukal, jak na těch mezičasech získává čím dál lepší pozici. Dojela druhá a já byl nadšený a psal jí, že jí gratuluji. Po pár hodinách mi Evka volá z telefonu trenéra Marka Jelínka, tak si říkám, že asi nemá telefon. Zvedl jsem to a hned jsem jí nadšeně gratuloval. A najednou jsem se dozvěděl, co se v tom závodě stalo. Nešlo mi na rozum, jak může člověk dojet druhý a přitom si zlomit obě nohy. Takže jsem se to dozvěděl z první ruky od Evičky.
Hrajete na klavír, Eva na saxofon. Hráváte spolu někdy doma?
To byl náš covidový projekt, kdy jsme se ocitli doma zavření a řekli si, že spolu nazkoušíme nějakou písničku. Ale nemělo to dlouhého trvání. Něco jsme začali a pak jsme velmi rychle skončili. Žádný duet jsme nezvládli.
Vystudoval DAMU, působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni, od roku 2017 je členem souboru Divadla na Vinohradech. Jeho první filmovou rolí byl Václav Fiala v Lidicích. V televizi na sebe výrazně upozornil rolí Davida v seriálu Dabing Street a také v letošních Kukačkách, kde ztvárnil jednu ze čtyř ústředních postav rodičů, kterým byly v porodnici prohozeny novorozenci, architekta Martina.
Na Štědrý den mu patřil hlavní vysílací čas, kdy se v 19 hodin objevil na ČT 1 jako princ v nové pohádce Karla Janáka Jak si nevzít princeznu. Dívalo se přes 2,6 milionu diváků. V únoru pak do kin přijde film Poslední závod, který zrekapituluje nešťastné události krkonošského závodu v běhu na lyžích, při němž v roce 1913 zemřeli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. V něm se objeví jako zapomenutý hrdina Emerich Rath.