Tonya Graves: V devadesátých letech tady byla větší svoboda než v Americe
Redakce
Tonya Graves má velmi specifický projev, který se jen těžko převádí do textové podoby, proto pro zachování autentičnosti doporučujeme si rozhovor poslechnout.
Pořád bydlíš na Smíchově?
Já bydlím na Malé Straně, poslední blok Malé Strany před Smíchovem. Moje děti jsou na to extrémně háklivé a často říkají: "My nebydlíme na Smíchově, Smíchov začíná až přes ulici."
A platí, že nejoblíbenější součást nábytku ve tvém bytě je velký gauč?
Teď mám menší, ale pořád je to dobrá věc, můžeme na něm sedět ve třech a koukat na film.
Jak vidíš Českou republiku po 26 letech svého pobytu u nás?
Když jsem dorazila do Čech, tak to tady byl trochu divoký Východ. Bylo to něco jako puberta, všechno bylo nové, otevřené. Pro místní i pro mě to byla velká svoboda. Řekla bych, že tady byla daleko větší svoboda, než jsem zažila v Americe. Tenkrát i dnes, kdy se Česko snaží být více západní země a věci se mění. Za některé jsem ráda, že nejsou, ale některé mi chybí – třeba hajzlbáby. Na Václaváku bylo na každém rohu možné koupit klobásu nebo sýr v housce, ale teď už jsme v Evropské unii a je to jiný svět. Všude jsou německé drogerie a americké kavárny. Já si pamatuji, když jsem dorazila, tak tu byl jeden nebo dva mekáče a ty měly nejčistější záchody bez servisu.
A už se tu cítíš jako doma?
Já se tu cítím totálně jako doma. Sice ještě nemůžu volit, protože nemám české občanství, mám jen trvalé bydliště. Vím stoprocentně, že v Americe už bydlet nechci. Ale jsem Američanka a je pro mne trochu náročné vzdát se amerického občanství, i když se spoustou věcí, které se tam dějí, nesouhlasím.
Nedávno ses do Ameriky vrátila. Jaké jsou po delší době tvoje dojmy ze země, odkud pocházíš?
Je to jiné. Především jsem tam cestovala, abych překvapila matku, která slavila 76. narozeniny. Neviděli jsme se spolu 17 let. Bydlí s mojí sestrou na předměstí Chicaga, druhý bratr žije také nedaleko, takže my zbylí sourozenci jsme tam jeli jako překvapení. Pohybovala jsem se tam mezi Poláky, Čechy a Slováky, skoro jsem nemluvila anglicky. Byla jsem tam 16 dní a asi po osmi dnech jsem byla smutná a začala brečet, že chci domů. Po spoustě věcech tam se mi nestýská. Bylo super vidět známé lidi, ale ta svoboda je jiná než tady. A bylo docela vtipné, když jsem jako černá Američanka vyhledávala společnost Čechů. Kamkoliv cestuji, hledám, kde mohu dostat svoje nejoblíbenější pivo, které pochází ze západočeského města Plzeň. Super je restaurace Cafe Prague, kde jsem improvizovaně koncertovala, maminka dorazila, natáčela to, byla pyšná. Bylo to krásné, zpívala jsem českou i slovenskou hymnu. Polákům jsem se omluvila s tím, že se tu jejich do příště naučím.
Pro mnohé bylo překvapení, že opouštíš Monkey Business a začínáš se věnovat sólové kariéře. Co byl ten hlavní důvod k tomuto poměrně nejistému kroku?
Mám dvě děti, dva puberťáky. S Monkey Business jsme tři čtvrtě roku vystupovali dva až čtyři dny v týdnu, takže jsem neměla dost času na děti a navíc jsem nemohla navštívit rodinu v Americe. A taky jsem chtěla udělat něco pro sebe. Přestože si to lidi myslí, neměla jsem s kapelou ani Terezou Černochovou žádný problém, řekla bych, že se máme docela rády. A je vtipný, že černoška z kapely odchází a Tereza Černochová do ní přichází. Pro mě byla dokonalou náhradou.
A byly někdy momenty, že jsi tohoto rozhodnutí zalitovala?
Neměnila bych. Asi před třemi roky měla Tereza nehodu, kluci volali, abych zaskočila, neměla jsem s tím problém. Ale jsem ráda, že nemusím absolvovat to koncertní šílenství, každý víkend dvě a půl hodiny poskakovat na podiu. Není mi dvacet a nemám tolik času. Můj sólový koncert sice trvá dvě hodiny, ale tolik na něm neskáču. Já nedělám koncert, ale spíše takovou show, něco jako společný zážitek pro všechny.
V současné době je tě možné vidět i na filmovém plátně. V jakých filmech?
V kinech mě mohou lidé vidět velmi krátce ve filmu Chlapec, kterému říkají Vánoce, kde hraju skřítka. Na Netflixu pak v akčním hororu Armáda lupičů, který je prequelem k Armádě mrtvých. Je to fakt dobrý seriál a jsem v něm vidět déle.
Tonya Graves
Americká multižánrová zpěvačka dominuje zejména v R'n'B, funky a jazzu. Za 26 let své úspěšné kariéry v Čechách prošla několika hudebními uskupeními. Nejdříve to byla spolupráce s Lubošem Andrštem, pak díky Ivo Pospíšilovi začala hrát s kapelou Liquid Harmony, s níž získala svého prvního Anděla. Následovalo nádherných šestnáct let s Monkey Business, během nichž kapela dostala několik Andělů v různých kategoriích a loni společnými koncerty oslavili 20. výročí.
Od roku 2016 Tonya hraje se svou skupinou, také v triu s kytaristou a baskytaristou a nově letos navázala spolupráci s DJ Bidlem. V roce 2011 vydala nahrávku I'm the Only Me a v roce 2015 titul s názvem Back to Blues. Vydání nové desky je v plánu.
Tonya je ženou mnoha tváří. Je nejen nadanou hudebnicí a aktivistkou, ale i příležitostnou herečkou, tanečnicí či moderátorkou. Účastnila se také taneční soutěže Stardance, byla porotkyní v mezinárodní soutěži Eurovision Song Contest.
Kam dál? LP: Ať si lidi prostě užívají svůj život a nevrací se ke špatným věcem
Titulní foto: Tonya Graves
