Zlatá Niké, Stanley Cup i ananas z Wimbledonu: Jaká je historie nejslavnějších sportovních trofejí a oč se hraje v Kataru?

Nic nemůže překonat euforii ze sledování vítězů různých šampionátů, jak drží nad hlavou sportovní trofej určenou jen pro ty nejlepší z nejlepších. Snad jen pokud jste vítězem vy sami a držíte ji v rukou. Bez ohledu na sport trofeje a medaile symbolizují veškerou tvrdou práci a oběti, které sportovci přinášejí. 

Mnoho z těchto sportovců vždy snilo o tom, že budou držet jednu ze skvělých trofejí kterými je jejich sport oceňuje. A tak se tedy podívejme na některé z nejprestižnějších symbolů elitní sportovní zdatnosti. Vzhledem k právě vrcholícímu světovému šampionátu ve fotbale nemůžeme začít jinak, než pohledem na tuto zlatou trofej.

Zlatá Niké (1930 – 1970)

Před prvním mistrovstvím světa v roce 1930 zakoupil tehdejší šéf FIFA Jules Rimet jako cenu pro vítěze sošku antické bohyně vítězství Niké držící nad hlavou osmibokou nádobu. Jejím autorem byl francouzský sochař Abel Lafleur, byla zhotovena z pozlaceného stříbra a stála na podstavci z polodrahokamu Lapis Lazuli, na který se připevňovaly zlaté destičky s názvy vítězných týmů. Byla vysoká 35 cm a vážila 3,8 kg. Po smrti Julese Rimeta v roce 1946 dostala trofej název Rimetův pohár. Trofej byla putovní, přičemž bylo stanoveno, že země, která vyhraje turnaj potřetí, si ji bude moci ponechat trvale. To se podařilo v roce 1970 Brazilcům. Zlatá Niké pak byla vystavena v sídle Brazilské fotbalové konfederace v Rio de Janeiro. Odtud byla 19. prosince 1983 neznámými pachateli odcizena. Nepodařilo se ji nikdy najít, předpokládá se, že ji zloději roztavili.

Bezejmenná trofej (1971–současnost)

V roce 1971 vypsala FIFA soutěž na cenu, která měla nahradit Zlatou Niké. Z třiapadesáti přihlášených návrhů zvítězil ten, s nímž přišel Ital Silvio Gazzaniga (1921–2016). Jeho socha symbolicky vyjádřila radost z vítězství, když zobrazila dvojici fotbalistů se vztyčenýma rukama, mezi nimiž spočívá zeměkoule. Trofej byla zhotovena z osmnáctikarátového zlata a malachitu. Je dutá, váží 6,175 kg, z toho 5 kg tvoří zlato. Výška činí 36,8 cm. Na spodní straně jsou vyryta jména držitelů. Vyrobila ji milánská firma GDE Bertoni. Její současná cena se pak pohybuje kolem 20 milionů dolarů. Na rozdíl od Zlaté Niké je pohár podle pravidel věčně putovní. Úřadující mistr světa jej má v držení tři roky po šampionátu. Pak se trofej vrací organizaci FIFA a šampion náhradou získává repliku z pozlaceného bronzu. Od roku 1974 také dostávají všichni hráči vítězného týmu zlaté medaile. Prvním držitelem nové trofeje se v roce 1974 stalo Západní Německo. Slavnou trofej už brzy nad hlavu zvednou fotbalisté Argentiny, stalo by se tak potřetí v historii. Nebo to budou Francouzi, kterým by se to povedlo také potřetí (a podruhé v řadě). Komu ji přejete víc?

Stanley Cup 

Pojďme se ovšem přesunout za trofejí, která je ve světě sportu tou vůbec nejstarší, nejtěžší, nejvyšší a momentálně o ni soutěží 32 zámořských hokejových týmů v rámci NHL. Ano, řeč bude o slavné nádobě na punč. Dnes asi nejslavnější klubová trofej byla pořízena a vymyšlena ve Viktoriánské době. V roce 1892 koupil bývalý pobočník generálního guvernéra Kanady Lord Stanley od stříbrníka v Londýně mísu na punč, aby odměnil špičkový hokejový klub v Kanadě. Tak se zrodila tradice Stanley Cupu. Zpočátku měla mísa průměr kolem 18 cm a vysoká byla zhruba 30 cm, ale to se brzy mělo změnit. V roce 1958 byl představen nový jednodílný pohár. Starý válec byl odstraněn a nahradil ho nový s pěti prstenci, každý z nich měl kapacitu třináct týmů.

Ačkoli byl pohár navržen, aby prstence byly plné ve 100. roce poháru, v roce 1965 byl špatně vyryt tým Canadiens a byl přepsán, proto je na jednom z prstenců pouze 12 týmů. Když se všechny prstence v roce 1991 naplnily, Hokejová síň slávy si ten vrchní vzala a na spodek připevnila nový, prázdný prstenec, takže pohár už dál růst nebude. Další nový prstenec měl být přidán po skončení sezony 2004-05, ale kvůli stávce se tak nestalo. V roce 1995 spatřila světlo světa nová tradice, hráči vítězného týmu si mohli od tohoto roku vypůjčit pohár, každý na jeden den. Pohár ale musí být také pod dohledem jednoho ze zástupců Hokejové síně slávy. Někteří vítězové použili pohár k pokřtění svých dětí. Dva hráči, Clark Gillies z New York Islanders a Sean O’Donnell z Anaheim Ducks dokonce dali svým psům do poháru žrádlo. O aféru se postaral i legendární Dominik Hašek, který se s pohárem koupal v bazénu. Momentálně je Stanley Cup 89,5 centimetru vysoký a 15,5 kilogramu těžký. Nejvíc zápisů na podstavci má kanadský klub Montreal Canadiens, celkem 24.

Ananas a talíř z Wimbledonu 

Hra gentlemanů má také svou slavnou trofej. Tedy vlastně hned dvě. Jelikož se hraje zvlášť mužská a ženská část slavného turnaje ve Wimbledonu, podíváme se na obě. 

Gentlemen’s Singles Trophy byla poprvé představena All England Clubem v roce 1887. All England Lawn Tennis Club utratil 100 guineí ze zisků mistrovství v roce 1886 na nákup trofeje. Pohár o výšce 45 a průměru 18 centimetrů je vyroben ze zlaceného stříbra a má klasický styl se dvěma držadly a zvýšenou nohou. Na víku se vyjímá ananas a pod každým madlem je hlava s okřídlenou přilbou. Na misce šálku a uších jsou dva ozdobné pásky s květinovou výzdobou a oválnými lištami. Na trofeji je nápis All England Lawn Tennis Club Single Handed Championship Of The World. Nejcharakterističtějším znakem je ananas, který korunuje trofej. Jedna teorie pro volbu tohoto exotického ovoce pochází z doby vzniku. Britští námořníci tehdy zdobili vchody svých domů ananasem, aby oznámili svůj návrat. Ananas byl také symbolem přivítání, pohostinnosti a uznání. S tímto ovocem pózoval i anglický král Karel II. na portrétu představujícím výsadu mocných. Nejčastějším jménem vygravírovaným do poháru je Roger Federer. Jméno švýcarského gentlemana tam najdete hned osmkrát. Na paty mu ovšem šlape Srb Novak Djokovič, který může Švýcarův rekord příští rok vyrovnat (a vzhledem k tomu, že Federer letos ukončil kariéru, i překonat).

Ženský turnaj nabízí velmi odlišnou trofej. Jedná se o kruhový talíř nebo stříbrný podnos s názvem Venus Rosewater Dish o průměru 47 cm. Výzdoba trofeje vychází z mytologie. Pojmenována je po růžovém oleji bohyně Venuše. Korpus této trofeje byl vyroben v roce 1864 z mincovního stříbra, následně galvanicky pokoven ryzím zlatem. Jeho cena odpovídala tehdejší hodnotě 50 zlatých britských guineí. Jde o kopii původní cínové jídelní nádoby z 16. století, která se nachází v muzeu ve francouzském Louvre a nijak nesouvisí se sportem. Ústřední postavou talíře je žena sedící na truhle s lampou v pravé ruce a džbánem v levé. K vidění je také srp nebo vidle. Kolem toho můžete také vidět různé mytologické postavy: Venuše, Jupiter, Merkur a bohyně vody obklopují centrální část. Na okraji můžete vidět Minervu, která předsedá svobodným uměním: Astrologii, geometrii, aritmetice, hudbě, rétorice, dialektice a gramatice. Vítězkám turnaje je tato originální mísa předávána ihned po skončení finálového zápasu tradičně členem britské královské rodiny. Tuto povinnost aktuálně vykonává patronka klubu, Catherine, princezna z Walesu. Nejvíce těchto slavných wimbledonských talířů má doma na krbové římse legendární Martina Navrátilová, nepřekonatelných devět.

Trofej Larryho O’Briena 

A pro poslední trofej na skok pod bezedné koše. Je pojmenovaná po bývalém komisaři NBA a bývalém ministrovi pošt Larry O’Brienovi. Na výšku má 60 centimetrů, ve firmě Tiffany & Co. ji vyrobili ze sedmi kilogramů mincovního stříbra a rumělky s překrytím 24karátovým zlatem. Basketbalový míč usazený na podstavci má stejnou velikost jako skutečný balón. Mistrovský tým si trofej ponechává trvale, ačkoli existuje jedna výjimka. Po prodeji Houston Rockets Tilmanovi Fertittovi na konci roku 2017 si původní majitel Leslie Alexander ponechal ve vlastnictví trofeje týmu z let 1994 a 1995 jako mementa svého vítězství. Management soutěže tedy pověřil společnost Tiffany vytvořením replik obou trofejí.