Drsňák, vtipálek, skandalista a lamač ženských srdcí slaví sedmašedesáté narozeniny. Připomeňme si Mela Gibsona v jeho nejzářnějších, ale i těch nejtemnějších chvílích, které během svého dosavadního života prožil.
Celé jméno herce, režiséra a scenáristy zní Mel Columcille Gerard Gibson. Narodil se 3. ledna 1956 ve státě New York ve Spojených státech amerických, jako dvanáctiletý se ale s rodinou přestěhoval do Austrálie, kde také získal své první herecké role. Ještě předtím, v roce 1974, se ale zapsal na školu National Institute of Dramatic Art v Sydney, aby mohl svůj talent začít rozvíjet naplno. Po promoci na konci sedmdesátých let, poté co odpromoval, získal hlavní roli v akčním sci-fi dramatu Šílený Max. V tento rok si zahrál i v romanci Tim, opravdová láska, kde ztvárnil mentálně postiženého údržbáře. Za tuto roli získal cenu Australského filmového institutu pro nejlepšího herce. Znovu tuto cenu obdržel v roce 1981 za roli v dramatu Gallipoli.
V osmdesátých letech zažíval skutečné žně. Připomeňme si alespoň jeho první americký debut Řeka z roku 1984, který získal hned čtyři nominace na Oscara, pokračování série Šílený Max s podtituly Bojovník silnic a Dóm hromů nebo Smrtonosná zbraň 1 a 2. Jako seržant Martin Riggs, který chce po smrti své manželky spáchat sebevraždu, se nesmazatelně zapsal do akčního hereckého nebe. Třetí pokračování mělo premiéru v roce 1992 a čtvrté v roce 1998. V roce 1984 ztvárnil hlavní roli ve snímku Bounty, vyprávějící o legendární vzpouře na stejnojmenné lodi. Za zmínku dozajista stojí rovněž Maverick z roku 1994 nebo Statečné srdce, které i sám režíroval. To získalo hned dvanáct nominací na Oscara, polovinu dokázalo proměnit. Gibson obdržel Oscara nejenom například za nejlepší film, ale i za režii. Z posledních dvou dekád určitě stojí za připomenutí válečný film Patriot nebo hlavně něžnějším pohlavím zbožňovaný snímek Po čem ženy touží, v němž si zahrál po boku Helen Hunt. Velký úspěch u kritiků i diváků získal také sci-fi thriller Znamení. Režisérsky se kromě Statečného srdce podílel i na filmech Muž bez tváře z roku 1993, Umučení Krista z roku 2004 (to bylo natolik skandální, že ho v některých zemích úplně zakázali) či Apocalypto, který měl premiéru v roce 2006.
Gibsonova popularita ale začala prudce klesat v roce 2006, poté, co média informovala o tom, že herec sedl za volant pod vlivem alkoholu. A nejspíš i marihuany, neboť mu později výsledky testů prokázaly v těle přítomnost látky THC. Když ho v tomto stavu zastavila policejní hlídka, začal jí nadávat do Židů. Doslova a do písmene prý hulákal, že Židé mohou za všechny války v historii lidstva. Tehdy přišel nejenom o část svých fanoušků, ale i o náklonnost některých slavných kolegů a kolegyň.
Ostatně s alkoholem a drogami měl údajně problém i předtím. Excesy tohoto typu ovšem vystřídal zcela jiný, a to rozvod se zubní instrumentářkou Robyn Moore, s níž má sedm dětí (dceru Hannah, dvojčata Edwarda a Christiana a syny Williama, Louise, Mila a nejmladšího Thomase). Po šestadvacetiletém vztahu se v roce 2011 rozvedli kvůli milence, ruské pianistce Oksaně. Při rozvodu údajně přišel o dobrou polovinu svého majetku, která činila slušných osm miliard korun. Láska mezi ním a Oksanou ale skončila ještě dřív, než se stačil rozvést. Rok poté, co na svět přivedla jeho dceru, ho obvinila z domácího násilí. To si herec nenechal líbit a označil ji za zlatokopku a vyhrožoval jí, že ji zabije. Hrozilo mu dokonce vězení, ale nakonec za ublížení na zdraví dostal jen tříletý podmíněný trest. Zástupci hollywoodských filmových společností s ním ale nechtěli mít od té doby vůbec nic společného. A dodnes má u mnohých z nich velký škraloup.
Zdroje: britannica.com, csfd.cz, express.co.uk
Zdroj fotografií: Profimedia