Pseudokoncentrák, kampáň i pět na stole v českých: Nejhorší hlášky českých politiků

Prezidentská kampaň dnes vyvrcholí prvním kolem přímé volby hlavy státu. Postupem času se přirozeně přitvrzuje i dikce jednotlivých kandidátů a kandidátek. Nezbývá než doufat, že v rozjitřené atmosféře nedojde na nejhorší, protože už jsme za poslední roky slyšeli mnohé bonboty, nad kterými zůstává rozum stát.

Argumentační fauly, okřídlené idealismy i čistokrevné buranství. Naši zákonodárci nás krom novel zásobují často ještě větší zásobou bonmotů, které zlidověly a některé dokonce vstoupily čítanek a běžné hovorové češtiny. Z jakých hlášek se za posledních pár let stala klasika?

Brusič Rozner

O Miloslavu Roznerovi do roku 2017 věděla jen úzká skupina milovníků tuctové zábavové kapely Argema. Mezi lety 2017 a 2021 se ovšem rozhodl přetočit chod dějin a navždy vstoupit do našich myslí jako ukázkový umpalumpa s pořádně proříznutými ústy. Jihočeský rodák si dal za tři roky ve funkci pod vlajkou SPD opravdu záležet. Ještě před svým zvolením se samozvaný odborník na kulturu vyznamenal odborným hodnocením „že kultura velice, velice upadá”. Moderátora ČT Jakuba Železného pak odrovnal dalším později zlidovělým zvoláním „Určitě, možná s vámi jakoby tak úplně nesouhlasím”. I to mu ale stačilo ke zvolení. Později proslul i výrokem „Nechci se do toho zabrušovat, abych se pak z toho nemusel zase vybrušovat a neřekl něco špatně.“

Zprvu až roztomile naivní ton velmi brzy vyměnil za pivní chlapáctví a relativizaci holocaustu. Na téma nechvalně známého tábora v Letech u Písku vysekl na sjezdu SPD nechvalně známou „pravdu“ o „likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku“. A tady už skončila veškerá legrace. Bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg podal na muže zvláštních přirovnání trestní oznámení. V dubnu 2022 byl pak bývalý zaměstnanec benzínové pumpy za své nechutné výroky odsouzen k půlročnímu podmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin popírání genocidy.

Pět na stole v českých 

Lobbisté, v tomto případě se možná hodí označení političtí podnikatelé, si často a rádi libují ve specifické terminologií. To dokázala i další hláška, která žije svým vlastním životem. A to jak v hospodských debatách, tak v běžné hovorové češtině. Tentokrát se o moudro postaral bývalý tajemník českých premiérů Zdeněk Doležel. Jednalo se o česko-polský komplot, který měl za cíl získat informace o privatizaci Unipetrolu. S polským protějškem Jackem Spyrou měl Doležal kšeftovat s informacemi za „pět na stole v českých“. Ivánkovská terminologie fungovala i mimo svět zelených pažitů. 

Kdo z vás to má? 

Jiří Paroubek nás před lety pomocí cvakání zubů na prázdno a polykání slin přesvědčil o svém zenovém klidu. Ale byly také doby, kdy se mu říkalo politický buldozer, který si nekompromisně klestil cestu k vrcholu politického scény a nebylo mu nic svaté. K jeho bolestivému konci v čele vlády i strany přispěla nejenom likvidace účastníků CzechTeku, ale také vlastní samolibost. Paroubek dal v roce 2007 vzpomenout na legendární Jakešův Hrádek a přispěl také jednou nesmrtelnou klasikou.

Muže velkých gest, slov a ega se dotklo, když novináři zpochybňovali jeho životní styl. A to neměli dělat! „Podívejte se na mě, jestli jsem přišel jako od táboráku, nebo jako člověk, jehož oblečení má nějakou hodnotu. To oblečení něco stojí. Boty, šaty, košile,“ neskromně pronášel tehdejší lídr nejsilnější levicové strany v zemi. „Já vydělávám měsíčně 77.400 korun a nějaké drobné. A žiji se slečnou Kováčovou, ta má také peníze a ve dvou se to lépe táhne.“ vypočítal před národem své majetkové poměry společně s novou životní partnerkou Petrou, později Paroubkovou. Vše pak zakončil moudrem: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“ Voliči i spolustraníci mu následně vystavili účet.

Účelovka a kampáň 

Přesouváme se blíže současnosti. Prezidentský kandidát a bývalý premiér se často a rád vrací do dob, kdy republice vládli kmotři, a tak se nás rozhodl čestně chránit před vším zlým. V souvislost s Andrejem Babišem se nevžila jen jedna hláška. Hlavní tvář hnutí Ano by mohl vydat rovnou celý sborník. Koho by ostatně napadlo, že časem změní nádech tak nevinné slovo jako kampaň. I když posuďte sami. 

Jak už víme, tak „za všechno může Kalousek“, protože „je to kampaň“, takže „n*srat jako“! „Stát je třeba řídil jako firmu,“ „můžete mě i zabít, ale nebudu rezignovat. Neodejdu z politiky. Nikdy!“ Vidíte, z hlášek Andreje Babiše se dají skládat rovnou celé věty.

Zacpěte si uši, odcházím

A závěrečný prostor musíme samozřejmě věnovat odcházející hlavě státu, která si po deseti letech zaslouží (ne)čestné místo v našich uších. Pan prezident toho měl na srdci mnoho a nebál se svůj pověstný verbální kulomet kdykoliv roztočit. Kterou hlášku vybrat? Možností je na výběr mnoho. Máme snad přihodit něco ze světa gastronomie? „Pokud po mně chcete házet vajíčka, házejte i rajčata, občas přihoďte nějakou tu klobásku a lečo si už udělám sám.“ A co kultura? „Víte, co to je pasy, pane moderátore? Ku*da. V textech této skupiny je to ku*da sem a ku*da tam.“ A co jednu ze zdravotnictví? „Tabák je prevence proti Alzheimerovi a Parkinsonovi. Na rakovinu plic totiž umřete dřív, než dostanete tyto choroby.“ S tímhle mistrem slova se zkrátka nedá držet krok! Tak sbohem a šáteček! 

Zdroje: databazeknih.cz, wikiquote.org, hn.cz 
Úvodní foto: Michal Růžička / Mafra / Profimedia