Osamělí senioři nechtějí sedět u televize: Pomoc druhým jim vrací chuť do života, zapojují se i mladí

Protože dnešní doba nenahrává vícegeneračnímu soužití, přibývá osamělých seniorů, kteří ztrácí chuť do života. Důvod k tomu, aby se opět mohli začít smát jim pomáhá najít Kateřina Karbanová, ředitelka organizace Letokruh. O jaké aktivity mají babičky a dědečkové největší zájem a co baví na dobrovolnictví mladou generaci? 

Vytváří příležitosti pro zdravé a sebevědomé stárnutí, vrací seniorům společenský život a nabízí jim novou náplň všedních dní. Pokud máte chuť pomáhat, můžete se do činností Letokruhu zapojit i vy. 

Organizace Letokruh vznikla proto, aby pomáhala seniorům. Myslíte si, že se na ně v Česku zapomíná? 
Senioři jsou skutečně velmi často opomíjenou skupinou lidí. Současná společnost je zaměřená především na konzum a sebe sama, přirozená úcta či respekt ke stáří se vytrácí. Žijeme jinak, než tomu bývalo, ve velmi uspěchané době, ve které seniory čím dál tím více trápí sociální vyloučení a samota. Dříve bylo naprosto normální, že se mladí starali o staré. Více se vzájemně komunikovalo a žilo daleko větší měrou pospolu, vícegeneračně. Dnes je tendence žít samostatně a nezávisle. Důsledkem toho je nedostatek prostoru pro budování dostatečně silné rodinné vazby a všeho, co s tím souvisí. Senioři se odsouvají na okraj společenského života a péči o ně svěřujeme do rukou sociálních zařízení.

Vy se jim ale společenský život snažíte vrátit. Jak to vypadá v praxi? 
Pomáháme dvěma skupinám seniorů. Tou první jsou stále aktivní lidé, kteří i přes svůj věk mají chuť být pro druhé potřební. Zkrátka nechtějí jen nečinně doma sedět u televize. Těmto lidem dáváme příležitost prostřednictvím dobrovolnických a jiných činností vnést do života radost, nové přátele, zážitky a pomoci jim uchovat – pro ně tolik důležitý – pocit užitečnosti. 

O jaké dobrovolnické aktivity se jedná? 
Pole činností je velmi široké. Mezi ty nejoblíbenější patří čtení pohádek dětem v mateřských a základních školách, pomoc v knihovnách, ve zvířecích útulcích, v oblasti ekologie, ale také v sociální oblasti, kde se senioři také rádi uplatňují jako společníci jiným osamělým seniorům.

Předpokládám, že právě osamělí senioři jsou tou druhou skupinou, které pomáháte.
Přesně tak. Jedná se o seniory žijící v zařízeních sociální péče nebo v domácím prostředí, kteří jsou ohroženi sociální izolací. Společně s našimi seniorskými dobrovolníky mohou měnit chvíle samoty ve chvíle radosti. Reakce jsou pozitivní neboť mají podobné vzpomínky na mládí a spoustu témat k povídání.

Mohla byste se s námi podělit o nějaký konkrétní příběh, kdy jste někomu změnili život? 
Ráda sdílím ten, který se váže k samotnému začátku Letokruhu. Budou tomu čtyři roky, co se na Letokruh obrátila paní Irena (78). V té době si procházela velice těžkým obdobím. Zemřel jí manžel a děti i sestry žijí daleko. Zbytku rodiny nechtěla být na obtíž, protože, jak sama říká, mají svých starostí dost. V Praze však neměla žádnou spřízněnou duši, a tak si sama tiše strádala a upadala do silných depresí. Po ztrátě manžela, o kterého pečovala, cítila prázdnotu a naprostou absenci smyslu, proč ráno vstát z postele, obléknout se a jít mezi lidi. Rodina si o paní Irenu začala dělat starosti a začala na ni tlačit, že se sebou musí něco dělat. Zareagovala tedy na výzvu v měsíčníku MČ Praha 4, že hledáme seniory, kteří by docházeli číst dětem pohádky do mateřských škol. Jak sama říká, od té doby se jí úplně změnil život. Děti ve školce jí doslova visí na krku a moc se na ni pokaždé těší. K nim si navíc přibrala i protiklad v podobě babiček a dědečků v domově seniorů. Čte jim, povídají si, zpívají a společně i pletou a háčkují. Velmi mne dojal okamžik, kdy se mi paní Irena svěřila: „Nebýt Letokruhu Kateřinko, už bych tady nebyla. Konečně se zase cítím plně vytížená, potřebná a spokojená. Jsem šťastná za den, kdy jsem k vám zavolala.“ A my jsme moc rádi, že paní Irenku u nás máme a že je ochotná se o svůj příběh podělit a být tak inspirací ostatním seniorům.

To je opravdu krásný a hlavně pozitivní příběh. Určitě narážíte na spousty smutných osudů, je pro vás těžké nenosit si práci domů? 
Určitě ano, senioři jsou mé osobní silné téma a já vše hodně prožívám. Co mi ale v takových chvílích pomáhá, je vědomí, že přispívám ke šťastným koncům těchto příběhů. Vědomí, že prostřednictvím našeho Dobroklubu podporujeme nové zážitky a dáváme šanci pro vznik nových přátelství. Vědomí, že seniorům ukazujeme, že stále je tu spousta lidí nebo zvířat, kteří budou přešťastní a vděční za trochu jejich času a pomoci a že stále je pro co žít.

Kdo se může stát vaším dobrovolníkem? 
V podstatě kdokoliv, kdo má chuť pomáhat ve svém okolí. Spodní věková hranice v ČR pro dobrovolnickou službu je 15 let. Horní věková hranice v Letokruhu neexistuje. Naší nejstarší dobrovolnici je téměř 90 let. 

Co všechno musí splnit, než se zapojí do vašeho týmu? 
Nejprve je třeba počítat s osobní schůzkou, na které si vyjasníme očekávání, motivace a možnosti zapojení. Nezbytné předpoklady jsou doložení potvrzení o trestní bezúhonnosti a dobré zdravotní kondici a také účast na námi pořádaných školeních. Ke každému dobrovolníkovi pak přistupujeme naprosto individuálně. Může se stát, že se někdo prostě pro vysněnou aktivitu nehodí, neznamená to ale, že ho okamžitě odmítneme. Zkoušíme společně najít jinou činnost, která by mu seděla lépe. Stejně tak i v případě, že si během nějaké doby dobrovolník rozmyslí, že by chtěl změnit oblast jeho působení a zkusit něco jiného.

Mají o dobrovolnictví zájem i mladé generace? Co je nejvíce baví? 
Mladé lidi vítáme a jsme za to, že se zapojují nezištně do dobrovolnictví, moc rádi. Nejčastěji fungují jako společníci seniorů nebo nám pomáhají při akcích pro veřejnost.

Jaké akce plánujete v nejbližší době? 
V současnosti realizujeme projekt podpořený programem Active Citizens Fund s názvem Senioři seniorům, díky němuž šíříme myšlenku seniorského dobrovolnictví k veřejnosti. Dále jsme na startu nového mezinárodního projektu Erasmus+, jehož cílem je nabídnout seniorům aplikaci pro zajímavé a zároveň interaktivní procházky jejich městem. Díky ní se nejen seznámí s technologiemi, ale mohou ji využít pro objevování zajímavých míst ve svém okolí. A v našem Dobroklubu se chystá trénink paměti, vycházky Prahou, rukodělné činnosti, anebo besedy na různá témata se zajímavými hosty. 

To zní skvěle. Mám ještě poslední otázku, jak vám můžeme pomoct? 
Velice si vážíme jakékoliv formy podpory, ať už je to prostřednictvím dobrovolnických aktivit nebo materiálně, například vybavením pro klubová setkání. Můžete nás podpořit také šířením myšlenky dobrovolnictví v seniorském věku a sdílet obsah z našich sociálních sítí. A v neposlední řadě je zde samozřejmě možnost přispět finančně na podporu realizace dobrovolnických aktivit prostřednictvím našeho transparentního účtu.

Zdroj fotografií: Shutterstock, archiv Letokruhu a Kateřiny Karbanové