Finalistka národního kola Eurovize Maella: Nezpívám v češtině, protože si netroufám na ta slova

Do Večerní show dorazila zpěvačka Maella, vlastním jménem Michaela Charvátová. S Vladem a Radkem probrali studium a život v Anglii, hudební plány a také Eurovizi.

Právě v národním kole této soutěže se o účast ve velkém finále utkala s Rodanem, Pam Rabbit, Markétou Irglovou a kapelou Vesna. Kdo z finálové pětky nás v Liverpoolu bude reprezentovat, se dozvíme v pondělí 6. února. 

Tvoje jméno je Míša Charvátová, co stojí za tou přezdívkou Maella?
Když mi bylo asi 16, chtěla jsem krátkou přezdívku. Napsala jsem si jméno Michaela na papír, vyhodila jsem nějaká písmena, přidala další L, protože se mi to líbilo. Takhle to vzniklo.

Jak dlouho působíš na hudební scéně?
Já už jsem zpívala a psala písničky dlouho, ale svou image jsem mám posledních 5 let. To jsem to začala dělat profesionálně a řešit vážně. Předtím jsem měla různé kapely, ale bylo to pořad na amatérské bázi.

Co stálo za tvým rozhodnutím studovat hudbu v Londýně?
Změnilo to můj život. Chtěla jsem tam jet, protože miluju anglickou hudební scénu a Londýn mě hrozně fascinuje. Myslím, že mi to pomohlo v tom, jak se vyjadřuji jako umělec, protože jsem se naučila produkci, nahrávám nástroje a tak. Pomohlo mi to vytvořit si svůj zvuk. Když jsem ještě byla tady, psala jsem písničky na kytaře. Pak jsem šla do Anglie a viděla jsem, jak si lidé v mém věku vytváří svůj vlastní svět pomocí hudby. A hrozně mě to inspirovalo. Díky tomu Londýn byl zásadní.

Když jsem poslouchal EP z roku 2016, zní zvukově možná stejně, ale nálada je tam jiná. Je tam posun k EP Slow Burn, které je čerstvé. Jak ses dostala k tomuto zvuku?
To bylo všechno dohromady. Začala jsem si toho hodně produkovat sama, 80 % toho zvuku jsem si vytvořila sama, pak jsem to předala svému producentovi. U prvního EP jsem ještě neuměla tyhle věci, tam jsem měla výborné jazzové muzikanty, kteří mi pomohli, ale bylo to takové víc free, víc muzikantské. Ale během školy jsem se soustředila spíše na to, aby to byly dobré písničky a aby zvuk byl více lesklý, než byl dřív, a aby se tam neztrácela identita.

Jak vypadá klasická hodina ve škole a celé tvé studium v Anglii?
Nejlepší na tom bylo, že jsme měli hodinu songwritingu. To je tak specifická věc. Oni nás nějak motivovali. Buď jsme třeba analyzovali písničky v různém období a pak jsme měli úkol za týden napsat písničku v tom stylu. Takže jsme pořad byli nuceni psát, což mi hrozně pomohlo a zároveň jsme analyzovali písničky, takže jsme se učili i formu. Bylo to hrozně inspirativní.

Kde čerpáš inspiraci?
Často z filmů. Miluji filmy, celý svět seriálů. Když mě něco hodně emotivně ovlivní, musím o tom napsat. Samozřejmě mě inspiruje taky můj život a pak i jiní umělci. Třeba tím, že mají úplně jiný zvuk. Hodně věcí, které mě baví, jsou anglické. Pak mám ráda i starší věci. Kombinuji legendy s dnešními nezávislými umělci. 

Inspirují tě třeba i koncerty v Londýně?
Určitě. Tam je všechno a člověk může vidět od špičky až do undergroundu. Ta škála je veliká, cokoliv tě tam inspiruje. 

V jednom rozhovoru jsi říkala, že ráda píšeš, když jsi smutná. To pořád platí?
Je to klišé, ale je pravda, že když se fakt cítím blbě, chci se vyjádřit. Když se cítím šťastně, tancuji a nepřemýšlím nad tím. Takže častěji se stane, že když mám nějakou takovou emoci, chci to ze sebe dostat, proto to vyjde v nějakou písničku. Samozřejmě ale píšu i když jsem šťastná, ale nemůžu to tak moc prožít. Proces tvoření je pro mě jednodušší, když je tam nějaká depka.

Představ nám tvou novinku, singl Flood…
Flood jsem napsala sama na kytaru během 20 minut. Bylo to proto, že jsem si procházela těžkým obdobím. Měla jsem hodně depresí a nechtěla jsem tyhle emoce přenášet na svého partnera. Bylo mi líto, že to všechno musí snést. Refrén říká „Hits me like a flood“, že mě ten pocit praští jako povodeň, že ty emoce jsou tak silné. Je to pomalá smutná písnička, ale má latinský beat, který tomu dává naději. Písnička v sobě má i poselství, že přes tyhle hrozné emoce, chci být lepší pro sebe i pro toho člověka. Každý se v ní může najít, protože každý máme tyhle chvilky.

S dalšími českými umělci jsi v nominaci na Eurovizi, která vyvrcholí v Liverpoolu. Co se stalo s českými hudebníky, že chtějí být najednou v Eurovizi? 
Je to teď hodně populární. Umělci to dá šanci stát si za svým songem, dostat nějaké promo a dostat se do povědomí. Myslím, že ta soutěž je v tom, že podporuje právě písničky. To je zásadní, proč se si líbila. Je to prostě šance song někomu ukázat.

Důležité jsou hlasy českého publika, ale ze 70 % rozhodují zahraniční hlasy. Vidíš nějakou výhodu v tom, že tě třeba už vnímají fanoušci z Velké Británie?
Těžko říct, protože tam nejsem superstar, abych mohla říct, že to vyhraji kvůli tomu. Ale samozřejmě mám výhodu, že jsem tam studovala, mám tam hodně kamarádů, kteří mají svoje rodiny, takže myslím, že budu mít spíše víc hlasů ze světa. Ale uvidíme, protože ostatní lidi, kteří jsou se mnou v Top 5, mají taky jiné výhody v zahraničí. 

Jak ses ocitla v playlistu stanice BBC?
Bylo to BBC Introducing, kde objevují nové umělce. Paní, která to moderuje, jsem poslala všechny písničky z EP Slow Burn. Jí se líbily všechny, tak je tam hodila a nakonec mě udělala ještě Artist Of The Week (Umělec týdne). To znamená, že jsem tam měla ještě rozhovor. A ještě jsem měla před několika lety podporu z BBC 6, což je taky skvělý kanál. 

V Anglii máš songwriting campy, nebo ty funguji i u nás?
I tady. Já tady chodila na skvělý camp. Vede ho Jindra Vávra, je skvělý a jsou tam i lidi ze zahraničí, takže se tam vždycky všichni potkáme. Ale myslím, že česká komunita mě taky hodně podporuje. Víc než kdy jindy. Jsem ráda, že můžu takhle mít oba světy.

Dočkáme se někdy od tebe písně v češtině?
Jsem tomu otevřená. Nezpívám v češtině, protože si netroufám na ta slova. Možná bych potřebovala tu první českou písničku napsat s někým, kdo umí dobře psát. Napsali bychom to dohromady, protože mám k češtině respekt. Tím, jak žiju v Anglii a zároveň jsem tady chodila na anglický gympl, tak mám k češtině respekt. Ale určitě bych ráda.

Na alba si nepouštíš hosty, jediný, koho jsem postřehl, je Thom Artway…
To je pravda. Hrozně jsem nad sebou přemýšlela, chtěla jsem se vyvíjet ve svém zvuku. Ale už nad tím přemýšlím. My jsme s Rodanem napsali song, o kterém uvažujeme, že bychom ho vydali, Ale první jsem si chtěla vydobýt to svoje.

Máš tři EP. Je šance, že se dočkáme desky? 
Teď o tom přemýšlím, že bych si možná troufala i na album, ale uvidíme. Hodně píšu, mám hodně písniček. Chtěla bych zkusit nějaké album.

Máš koncertní plány v Česku nebo po Evropě?
Na jaře bych tady chtěla zorganizovat nějaký koncert, dám určitě vědět na sociálních sítích. Pak mám už naplánované nějaké koncerty v Anglii a určitě chci ještě nějaké festivaly.

Foto: Expres FM / Petr Novák