50 nejlepších českých alb: Apoštolové české hudby Už jsme doma cestují světem už 30 let

Hudba, jakou Už jsme doma hrají, je punkově divoká, naléhavá, zároveň kompozičně náročná, do detailu propracovaná s nadčasovými texty. Typický je zvuk trubky, sbory, neuvěřitelné tempo a živá vystoupení, která oplývají silnou energií a humorem. Kapela se svou koncertní činností neomezuje hranicemi Česka (a Slovenska), ale je jednou z tuzemských kapel, které často hrají v USA a dalších zemích. 

Kapela Už jsme doma vznikla v Teplicích v roce 1985. Asi po půl roce se připojili Miroslav Wanek a Romek Hanzlík z legendární punkové skupiny F.P.B. a přinesli sebou i styl práce a jinakost, kterou se F.P.B. vyznačovali. Na hudbu Už jsme doma měla vliv i avantgardní scéna Rock in Opposition v čele s The Residents a v neposlední řadě i punková scéna (Damned, Eba Grön). Na české scéně patřili a patří do rodiny skupin jako Psí vojáci, Dunaj, Dybbuk či Krásné nové stroje.

Před Listopadem byli stupidním systémem dotlačeni téměř do ilegality, víceméně bez možnosti legálně hrát na veřejnosti nebo nahrávat desky. Po sametové revoluci však záhy pronikli především díky své sofistikované originalitě, píli a vůli, do evropských klubů a vzápětí až na severoamerický kontinent a do Japonska, kde slavili a stále slaví úspěch při pravidelném koncertování. Do současné doby reprezentovali českou kulturu svou originální hudbou ve více než 40 zemích (jen v USA přes 700 koncertů) na 4 kontinentech a stali se tak respektovanou součástí světové avantgardy. Nedílným rukopisem kapely je i vizuální stránka, kterou obstarává výtvarník a nehrající člen Martin Velíšek.

Už jsme doma jsou jenom jedni. Jestli má nějaká česká kapela opravdu originální a nezaměnitelný rukopis, jsou to právě Už jsme doma. A jejich třetí deska Hollywood je jejich nejslavnější nahrávkou. Je v tom punk, ale někdy až jazzová kompoziční komplikovanost, je v tom experimentální avantgarda, ale zároveň nesmírně živočišná energie. Ostatně ne náhodou jsou Už jsme doma jednou z mála domácích kapel, která dodnes pravidelně koncertuje po celém světě.

Milan Slezák na adresu reedice alba v roce 2018 pro hudební časopis Rock & Pop poznamenal: „Deska Hollywood vyšla poprvé v roce 1993 jako v pořadí třetí řadové album souboru a mezi fanoušky patří dodnes k těm nejnadšeněji přijímaným. Vždyť bez titulní skladby této desky si skoro ani nelze představit koncert Už jsme doma. Typický sound Už jsme doma s mixem punkové dravosti a energie, určitých, téměř až jazzrockových vsuvek a alternativní nespoutanosti jakýmikoli šuplíky a hranicemi se zde projevuje v plné parádě. Samozřejmě, vlajkovou lodí (či vlastně, s ohledem na obal, vlajkovými sáněmi) je titulní song Hollywood, jehož I love you my baby, my sweet cherry prostě z hlavy jen tak nevypudíte. Ovšem máme tu i další skladby, které jsou třeba zajímavě vygradované nebo oplývají pořádně tažným motivem. Za všechny lze jmenovat Poslepu, Belveder nebo Zvonek. Nahraný materiál rozhodně za těch téměř pětadvacet let neztratil nic ze své naléhavosti, tlaku a osobitosti.“

Datum vydání: 1993
Celkový čas: 41:24 minut
Skladby: 01. Koroze, 02. Polykat, 03. Jassica, 04. Zvonek, 05. Hollywood, 06. Vlažná a šedivá, 07. Poslepu, 08. Cajdák, 09. Belveder, 10. Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co

Miroslav Wanek: Rok 1993 byl začátkem objevování světa

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal frontman kapely Miroslav Wanek.

Co vás jako první napadne, když se řekne Hollywood?
Hollywood měl evokovat nebo parodovat sladké hollywoodské filmy se scénami, kdy se milenci drží za ruce a odcházejí do západu slunce. To pozlátko, které je v těch filmech přítomné, mi připadalo signifikantní nejenom pro tu dobu, ale i pro způsob získávání a interpretace informací. Prostě člověk dostane informaci plnou sladkosti, ale když se podívá pod povrch, už to tak nemusí být, což zjednodušuji. Konkrétně písnička Hollywood má právě ten vývoj, že začíná slaďoučce, posléze text křičí a řve, aby se vše zlomilo do úplně jiné nálady, do úplně jiné hudby. V té skladbě se zpívá o takové hromadě, která nás zavaluje a které se snažím napřed zbavit, potom zakrýt, a když už jí nemohu ani zakrýt, tak dělám, že ji nevnímám. A zpětně v kruhu se dostávám k tomu sladkému a nechávání se oblbovat tou sladkou melodií. To je důvod, proč se ta deska i písnička jmenují Hollywood, ostatní skladby se více či méně k tomuto tématu nějakým způsobem vyjadřují.

Od vydání nahrávky letos uplyne 30 let. Jak album z dnešního pohledu vnímáte? Je něco, co byste na té desce změnil, existuje nějaká skladba, která by na ní být neměla?
Já bych na ní nic neměnil, snad jen zvuk nebo způsob nahrávání. Ne že bych byl nějakým nadšeným posluchačem vlastních písniček, to zdaleka ne, ale čas od času, vlastně v průběhu celých těch třicet let, se mi vynořují některé kousky textů druhé části alba Hollywood, ale především skladby Koroze, ve které se zpívá „Všechno změní v pokoření každodenní koroze.“ Ta korozivnost doby čehokoliv, na co to mohu vztahovat, tedy vztahy mezi lidmi, situace ve světě nebo v současné době evropská, situace na Ukrajině, s uprchlíky a tak podobně, prostě člověk si vždycky na něco stěžuje, ale s postupem času zjistí, že to vlastně byla pohoda oproti tomu, co je teď. A je možné, že za dalších třicet let, doufejme, že ne, bude nám i ta dnešní šílená doba připadat jako idylka. Anebo to bude obráceně. Ta neustále latentní hrozba té koroze, toho, že se nebudeme starat o věci, ať už osobní nebo světové, bude působit a může způsobit úplnou zkázu. Když nebudeme dávat pozor.  

Jak vzpomínáte na dobu nahrávání a vydání alba? A máte nějakou historku z natáčení?
Z dnešního pohledu se to může jevit jako idyla, ale určitě jsme v té době měli, jako každá generace a doba, svoje starosti a něco, na co jsme nadávali. Teď to vezmu trochu obráceně: Nepříjemná vzpomínka je pro mě rozdělení Československa, které jsem prožíval velmi intenzivně a negativně. Dodnes cítím Slovensko jako svojí vlast nebo její část a mrzí mě to. To je pro mě rok 1993, na druhou stranu to pro nás byly začátky cestování, objevování světa a kontaktů. Lidé, které jsme v osmdesátých letech poslouchali z magnetofonových pásků, jsme pak osobně při cestování potkali. A začali jsme kamarádit s různými lidmi jako Jello Biafra nebo The Residensts. Rok 1993 byl takový začátek, odehrála se naše cesta do Ameriky a pak se s tím opravdu roztrhl pytel. Cestování byla doteď strašná spousta a rok 1993 je pro mě počátek toho všeho.

Zdroj fotografií: Archiv kapely Už jsme doma