Žluťásek, želva i vakovlk: Vyhynulá zvířata, na která ve volné přírodě už nenarazíte
Redakce
The last confirmed report of a Thylacine in the wild was in 1930. The last captive animal was recorded as dying in Hobart Zoo in 1936.
Biosphoto / WWF / Australian Info Service,Image: 147221440, License: Rights-managed, Restrictions: ILLUSTRATION IMAGE, Model Release: no, Credit line: Profimedia
Na červeném seznamu ohrožených druhů je momentálně víc než 40 000 zvířat a rostlin, které jsou na pokraji vyhynutí. Každý rok se s desítkami z nich musíme rozloučit, jaké odchody byly pro svět obzvlášť bolestivé?
Čtěte také: Zábavný test osobnosti: Zvíře, které vidíte na obrázku jako první, vypovídá o vaší povaze
Vakovlk tasmánský
Mezi nejznámější zástupce vyhynulých druhů zvířat patří vačnatec, kterého byste si na první pohled spletli s divokým psem či kočkovitou šelmou. Vakovlk nebo také tasmánský tygr obýval území Austrálie, Tasmánie a Nové Guineje, ale jeho počty začal redukovat nejprve pes dingo a poté místní farmáři, kterým kradl ovce. Tasmánské úřady dokonce vypsaly odměnu za jeho kůži a tím vakovlka odsoudily k definitivní záhubě. Poslední jedinec jménem Benjamin zemřel 7. září 1938 v zoologické zahradě, údajně vinou ošetřovatele. Dodnes se sice objevují zprávy o tom, že pruhovaného tvora zahlédl někdo ve volné přírodě, ale to je asi stejně pravděpodobné jako si udělat selfie s lochnesskou příšerou.
Poslední známý exemplář vakovlka uhynul v zoologické zahradě v tasmánském Hobartu
Želva abingdonská
Svého času byl George nejvzácnějším tvorem na Zemi, i on totiž dostal nálepku posledního přeživšího. V roce 1972 jej spatřil maďarský vědec na galapážském ostrově Pinto, ačkoliv se mělo zato, že tento poddruh želvy sloní už dávno neexistuje. Vzácný plaz se stal takřka okamžitě součástí chovného programu národního parku na Galapágách, a přestože přírodovědci tajně doufali, že se samce podaří spářit s jiným druhem želvy, štěstí neměli. I tak byl osamělý George symbolem ekvádorského souostroví a jeho odchod 2012 oplakal spolu s vrchním ošetřovatelem skoro celý svět.
Galapágy jsou výskytem želv sloních proslulé. Jejich populace začala upadat z velké části kvůli námořníkům a rybářům, kteří jejich maso považovali za pochoutku
Nosorožec tuponosý severní
Šestičlennou skupinu nosorožců bílých severních přivezl do Československa v roce 1975 zoolog Josef Vágner (✝71) a ubytoval ji v ZOO Dvůr Králové. Zvířatům se v zajetí dařilo. Samec Sudán zplodil hned dva potomky, zatímco jeho kolegové ve volné přírodě se stali terčem pytláků. Rohovina měla cenu zlata, používala se v asijské medicíně i na výrobu dýk. V roce 2008 tito majestátní tvorové z divočiny zkrátka zmizeli. Kvůli záchraně druhu poslala Zoo Dvůr Králové čtyři reprodukčně schopné jedince do rezervace Ol Pejeta v Keni, rozmnožit se jim už ale nepodařilo. První samec Suni uhynul v roce 2014 a 19. 3. 2018 musel být kvůli vážným zdravotním důvodům utracen i Sudán, poslední samec nosorožce bílého severního. Ještě předtím ale vědci odebrali jeho sperma, je tedy klidně možné, že se v budoucnu podaří odborníkům druh tohoto nosorožce obnovit.
V rezervaci Ol Pejeta najdete poslední nosorožce bílé severní. Jde o Sudánovu dceru Najin a vnučku Fatu
Žluťásek barvoměnný
Možná vás překvapí, že Česká Republika byla přirozeným bydlištěm žluťáska barvoměnného, který se stal živoucí předlohou večerníčkového motýla Emanuela. V šedesátých letech jste jej mohli vidět takřka všude, od roku 2000 poletoval u hranic Slovenska v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, a dnes už je tento krasavec považován v ČR za vyhynulý druh. A ani kdyby se maková panenka stavěla na hlavu, vzkřísit z mrtvých jej nemůže. Úbytek hmyzu mají na svědomí mizející louky, drobní živočichové si bez nich neobstarají potravu.
Z české přírody mize ptáci i motýli. Ničení jejich přirozeného prostředí může zapříčinit úhyn dalších druhů
Peklem si momentálně prochází i zvířata na Ukrajině. Jak jsou na tom psí útulky v časech války?
Zdroj fotografií: Profimedia
