Celé to sice trvalo pouhé dva roky, ale bez Sebastians by česká indie scéna devadesátých let vypadala úplně jinak. Byla to možná první dobrá popová kapela, která u nás vznikla po revoluci. Pětice mladých kluků hrající hudbu, která momentálně frčela, především na Ostrovech. Kapelu založil na střední škole Dušan Lipert společně se zpěvákem Davidem Volencem, sestavu doplnili basák Jan Čechtický a později i Štěpán Tůma, který se ujal kytary, za bicí se pak posadil Pavel Pelán. Nabídka k natočení alba přišla po roce fungování, v roce 1993 se tak pětice odebrala do nahrávacího studia Michala Davida MIDA.
Album pojmenované Blue by Sebastians vyšlo před prázdninami 1993 v nákladu devíti tisíc kusů. Neshody mezi jednotlivými hudebníky vyústily pár měsíců poté v nekonečnou pauzu. Sebastians se totiž nikdy oficiálně nerozpadli, jen se na třicet let odmlčeli. Námi vybraná skladba Silversurfer obsahuje jednu z nejlepších basových linek české pop music. Je to zásadní skladba první půlky devadesátých let, která ideově odstartovala éru taneční hudby u nás, i když nahraná byla ještě na kytary. Členové kapely se následně transformovali do dalších zásadních skupin devadesátých let.
Jediné album pražské kytarové kapely, z jejíž trosek pak mimochodem vznikla tři zásadní jména devadesátých let – Ohm Square, Liquid Harmony a Colorfactory. Ačkoliv nahrávka nijak nezapře inspiraci tehdejší britskou indie scénou a jmény jako The Stone Roses nebo The Charlatans, v domácím kontextu zněla ve své době neobyčejně svěže. Byla to jedna z prvních tuzemských desek, která díky pádu železné opony držela krok s aktuálním děním venku. Na hudebně suverénních a hitových skladbách se pak podepsal i nesporný talent všech členů kapely, což pak potvrdili ve svých následných projektech.
Jan Balušek z hudebního serveru Musicserver.cz v roce 2006 na adresu alba uvedl (celý článek zde): „Blue By Sebastians byla patrně první deska, kterou jsem si coby teenager koupil jen na základě recenze v Rock & Popu, aniž bych předem slyšel jediný tón. U nich mě asi nejvíce mrzí, že nevydrželi déle, protože jejich jediná deska je stále mnohem lepší než jakákoli snaha současných českých kytarovek. Silversurfer je boží.“
Datum vydání: 1993
Celkový čas: 51:06 minut
Skladby: 1. Silversurfer, 2. Make Me Inside A Car, 3. Astray, 4. Our New Kind Of Love,
5. 4U, 6. Tentative, 7. Knock Me Down, 8. Am I The One, 9. Keep Trying, 10. Point Of The Star
Producent: Colin Stuart
Na otázky Vlada a Radka z Večerní show odpovídal zpěvák David Volenec.
Co vás jako první napadne, když se řekne Blue by Sebastians?
Především se mi vybaví vzpomínky na tu dobu – většinou spíše takové momentky – jak vznikl ten název, písničky, vybaví se mi začátky kapely v garáži na Zbraslavi, vlastně celá ta cesta až po vznik této desky.
Jak tuto nahrávku s odstupem času vnímáte?
Nevím, jestli bych ji měl hodnotit ani, jestli bych do toho měl chuť, to by měli spíše posluchači. Myslím si, že je to jakýsi obraz té doby, asi nejenom pro nás, kteří ji nahrávali, ale i pro posluchače, kteří, když si ji pustí, tak se jim vybaví unikátní doba raných devadesátých let. Určitě je to i odraz toho, v jakém světě jsme žili, to znamená v české společnosti, a jsou na ní patrné i vlivy hudby, jakou jsme poslouchali. Doufám, že zestárla dobře.
Od vydání letos uplyne 30 let, neuvažovali jste o oživení Sebastians?
Přiznám, že ani ne, každý z nás žije spíše přítomností nebo budoucností. Vracet se k tomu by asi nebylo úplně dobré.
Jak vzpomínáte na dobu, ve které jste album nahrávali?
Těch vzpomínek by bylo strašně moc. Není to deska, která čistě vznikla v garáži. Ale když o tom přemýšlím, vybaví se mi úplné začátky, právě v garáži. Následně se mi vybaví letecký kryt v činžáku na Břevnově, kde jsme zkoušeli, nahrávali a chvílemi i bydleli. Celé to vyvrcholilo dost bizarně v nahrávacím studiu Michala Davida, kde se ta deska nahrávala. Bizarní byla obzvlášť ta parta, která se ve studiu Michala Davida sešla.
Mohl byste nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Jak už jsem říkal, těch vzpomínek je strašně moc, ale vybaví se mi ta různá prostředí, ve kterých jsme se pohybovali, vzpomínky na večírky a party, stejně jako lidé, kteří u toho byli – nejen kapela, ale všichni lidé kolem – producenti, zvukaři, vokalistka Lou Harris a další. Jsou to krásné vzpomínky. Doufám, že to album zestárlo sympaticky.
Po celý rok 2023 vám budeme představovat žebříček v českém éteru neslýchaný. Žebříček padesáti nejlepších českých alb. Do jeho vzniku se zapojilo celé naše rádio a rozproudila se vášnivá debata, která nahrávka by v tomto výčtu rozhodně neměla chybět. Mnoho podobných žebříčků u nás doposud nevzniklo a jsme si vědomi, že tento úctyhodný a pestrý seznam vyvolá různorodé ohlasy. Samozřejmě, že při jeho sestavování muselo dojít ke kompromisům, protože na komplexní pořadí zásadních českých nahrávek by bylo třeba o pár desítek míst navíc. Tvůrci se neřídli datem vzniku ani žánry, ale především srdcem a dobrým vkusem. Jediným kritériem bylo, že se musí jednat o dlouhohrající řadová alba.
U vyhlášení každého místa čeká posluchače Expres FM a čtenáře našeho webu i krátký rozhovor přímo s tvůrci, producenty nebo hudebními kritiky, takže se zpětně o nahrávce dozvíme i něco zajímavého prostřednictvím lidí, kteří se na ní podíleli. Věříme, že se budete bavit, a že to s námi vydržíte až do předních příček, protože tohle hudební putování bude zkrátka dobrodružné.
Zdroj fotografií: Archiv Sebastians / David Pajer