Jiří Havelka: České lvy mám spojené s oslavou a hodně pozitivním pocitem, večer by mohl mít větší spád

Hostem Ranního klubu byl herec, režisér a moderátor Jiří Havelka. S Milošem Pokorným probrali přípravy na jubilejní 30. ročník Českého lva, který proběhne tuto sobotu, i loňské předávání, které se neslo ve stínu ruské invaze na Ukrajinu. Miloše navíc zajímalo, jestli mají režiséři své oblíbené partičky herců.

V sobotu 4. března nás čeká Český lev, ty ho podruhé budeš moderovat. Kdy máš kvůli tomu největší frmol? 
Ono se to začíná připravovat hned po skončení minulého ročníku. Pak je to v takových nárazových vlnách. Teď, co se mělo předtočit, tak už je předtočené, teď se skládá večerní program, ladí se předávající a tak dále. Některé věci už jsou jasné. Třeba Honza Muchow s kapelou na pódiu. Nejvíc je toho až ten den, protože jedou generálky a tak.

Předpokládám, že se podílíš také na scénáři. Kdy už máš napsáno a můžeš se to učit?
Na scénáři pracuje Petr Kolečko a taky Michael Čech, který je režisérem televizního přenosu. Scházíme se nad tím společně, vzniká to dohromady. Ten večer vždycky přinese něco nového, protože bych se asi doslovně neuměl naučit, jak mám položit otázku, vždycky vznikne nějaký prostor pro spontánní události. Nějaká kostra musí byt hotová. Prostor by ale měl být věnovaný těm, kteří získají Českého lva.

Jak jsi reagoval, když poprvé přišla nabídka, abys moderoval České lvy?
Reagoval jsem tak, že si to musím promyslet a jestli mám čas. A jestli to dává smysl. Ale byl jsem potěšený a zajímalo mě to. Před tím už jsem moderoval předávání různých cen, ale říkal jsem si, že s tím pomalu skončím a začal jsem ubírat. Vlastně mi přišlo zajímavé se sejít a zjistit, co z toho může vyjít.

Ptám se z toho důvodu, že tenhle večer má specifika: Čeká se sledovanost, má to být zábavné, sloužit hercům…
Musíš k tomu přistoupit tak, že je to nesplnitelný úkol. To se nedá, aby to mělo nějakou televizní sledovanost, bylo to dostatečně zábavné pro lidi v sále, aby se nenudili diváci u televizních obrazovek. Zároveň, aby to byl večer věnovaný oslavě filmu, aby dostal prostor každý, kdo získá cenu, ale taky aby ses mohl zeptat na něco někoho z předávajících, aby se všichni cítil tak nějak fajn. To nejde a nikdy to nepůjde.

Dal sis podmínku, že se budeš podílet na scénáři?
To jsem si nemusel dávat ani jako podmínku. Na tom konceptu se podílejí všichni, kteří chtějí, aby se večer povedl.

A kolik se z té představy realizuje?
Asi málokdy to byl tak strašný nepoměr jako loňský Český lev. Přípravy probíhaly v úplně jiné atmosféře než večer. Mezitím byla invaze ruských vojsk na Ukrajinu, z toho původního plánu tam zůstala tak setina procenta a všechno se měnilo na poslední chvíli. Vlastně jsem vůbec nevěděl, co ten večer má splnit. 

To jsem ti vůbec nezáviděl…
Je to samozřejmě těžké. Zvlášť když každý má jiný názor, jak to má být. Bylo to dost složité v tom, jak to vyvážit při této tragické situaci.

A zvažoval jsi, že bys normálně třeba udělal fór, ale nešlo to?
Extrémně opatrné to bylo. Takový ten korektor tam naskakoval daleko častěji, než potřebuješ a než při moderování chceš.

Letos bude 30. ročník Českého lva. Můžeš prozradit, jak bude reflektované to výročí? 
Ten prostor je poměrně omezený. Nebude to úplně bilanční. Ale určitá oslava by to měla být a nějaký pohled na předchozí ročníky. A mělo by to mít slavnostnější atmosféru než tradiční ročník.

Bral jsi Českého lva jako oslavu českého filmu už od začátku? Jak jsi to vnímal, než jsi začal slavnostní večer moderovat? 
Ani teď nejsem úplně do střev Českého lva zatažený totálně. Ale pamatuju si to jako velmi zábavnou věc, na kterou se těším. Mám pocit, že to bylo něco, co v televizi fungovalo. Což je fakt těžké, protože předávání uměleckých cen je dost specifická disciplína, která slouží mnoha různým účelům. A já to mám spojené s takovou oslavou a s hodně pozitivním pocitem.

A sleduješ i zahraniční předávání cen? 
Teď jak to říkáš, asi bych se měl v té přípravě zlepšit. Přiznám se, že už dlouho jsem neviděl nějaké předávání. Podstatné kousky přinese někdo z týmu a na něco společně koukáme. Ale že bych si dal dvouhodinové předávání, to už jsem neudělal léta.

Je tam pro tebe něco, co bys změnil, kdybys do toho mohl zasáhnout?
Na dramaturgii se zkoušely různé momenty. Jde o to, aby to udrželo ten tah, protože večer je docela dlouhý kvůli počtu cen. Já bych to třeba nějak sdružoval, ale je velmi těžké neztratit řemen při tolika předáváních, něco je samozřejmě repetetivní. Někdo přijde, něco řekne, poděkuje. Narušit tohle nějakým dalším číslem jen protahuje ten večer. Uvažoval bych třeba o nějakém spojení, aby to bylo dynamičtější.

A teď z jiného soudku: Jak to máš jako režisér s obsazováním lidí, se kterými se jim dobře dělá? Někdy to může působit jako „partičkářství“. 
Nemám rád castingy z žádné strany a moc to neumím. Jsem vycvičený z divadla, že ta parta musí nějak fungovat dohromady. Hodně dám na to, že dochází k nějakému násobení talentů a společně tam vznikne energie, kdy jsme schopní vytvořit něco, co nás jako jednotlivce nenapadne. A to „partičkářství“… Je celkem přirozené, že člověk si na někoho zvykne a dobře se mu s ním dělá.

Diváci i lidi z branže „partičkářství“ často zmiňovali u Honzy Hřebejka…
Naopak mám pocit, že Honza Hřebejk je „zkoušeč“ a obchází divadla. Ale mám pocit, že ti lidé se většinou v českém prostředí obsazují, protože jsou to dobří herci. Třeba Honza Prušinovský teď v seriálu Dobré ráno, Brno obsadil herce, kteří jsou z brněnské scény. Najednou to dotuje veřejný prostor novými lidmi, kteří jsou talentovaní. Nemám pocit, že by to tady bylo nějak uzavřené, že jenom nějaká partička může točit.