50 nejlepších českých alb: Na natáčení své zásadní desky si litvínovský samorost Xavier Baumaxa odskočil z hospody

Xavier Baumaxa, vlastním jménem Lubomír Tichý, je litvínovský písničkář a kytarista. Než se vydal na sólovou dráhu, působil v kapelách V.M.H. a Faulnamusic. Jeho projev je založen na slovních hříčkách, parodiích na různé hudební styly i zpěváky a popkulturních odkazech. Pseudonym Baumaxa si zvolil kvůli hudebníkovi Martinu Maxovi a kvůli bývalému zaměstnání v hobbymarketu. Debutové album Fenkám vydal v roce 2003. Následovalo album Buranissimo Forte, které pro Xaviera znamenalo zásadní průlom. 

Druhá (a v Xaviho diskografii jednoznačně průlomová) deska, která proslavila tohoto litvínovského samorosta. Deska přináší pro něj typický mix opravdu skvěle napsaných písniček, dadaistických hovadin, drzé parodie, provokující „nekorektnosti“, ale i upřímné osobní výpovědi a melancholie. Často jde na takříkajíc dřeň, ale o to víc působí opravdově.

Své písně Xavier Baumaxa skládá zpravidla při různých rytmických činnostech, jako je sekání dříví, máchání křovinořezem, chůze v terénu, plavání kraulem či naznak, zatloukání hřebíků stovek, natírání plotu tixotropní lazurou, kopání ilegálních trativodů, přejíždění středové dálniční přerušované čáry (a to hlavně v noci), cvakání zuby po přejetí dvojité nepřerušované čáry (a to hlavně nad ránem), v neposlední řadě také poslouchání praskotu krbu, které je však arytmické, takže je to sporné. Xavier Baumaxa nepůsobí pod žádným hudebním vydavatelstvím, všechna alba vydává sám za přispění a pomoci fanoušků.

Hudební publicista Pavel Klusák pro server Tyden.cz v roce 2006 napsal: „Baumaxa je plod epochy, která zná rýmy z rychlopalby hiphoperů, ne z básní. Spíše než povedené strofy si tu zapamatujeme hlášky. Nedá se určit, kdy si z frajerské dikce Davida Kollera utahuje a kdy se jí už nakazil. Dospělejší kluk, který si – bez kapely, tu a tam s hosty – hraje na pop a bigbít, je intimnější, osobnější než velcí rockeři. A zrušením hvězdné stylizace také přitahuje. Povídá si s publikem, ba dokonce má chuť improvizovat, napříště připíše k hip hopu nové sloky. Nebojí se vypálit slovní hříčku rychleji, než si racionálně ověří, zda není připitomělá. A nemá ani strach říci publiku: Poslyšte, teď to bylo už moc trapný, že jo? Zčásti ano, zní poctivá odpověď na poctivou otázku. Ale poctivé otázky se od bavičů cení a zůstávají v paměti déle než slabší fór. Bůhví, kdo se stane Objevem roku za pár dnů při vyhlašování cen Anděl. Doba, která má ráda amatéry a interakci, si svého andílka našla i bez popové akademie: K obrazu svému, lidově, ale ne tupě. Xavier Baumaxa je skutečným vítězem SuperStar a VyVolených, hledaný nejlepší obyčejný člověk prokázal svůj talent i tím, že se do žádné reality show nepřihlásil.“

Datum vydání: 2005
Celkový čas: 51:10 minut
Skladby: 01 Nedělní chvilka poesie, 02 Muchomír Murár – Všade zatvárajú, 03 Otvírákem,
04 Držka v blátě, 05 Špulka a já, 06 Alfred Strejček, 07 Pažitka, 08 Snížek, 09 Lidé z malých vesniček,
10 Penis, 11 Václav Zahradník – Definice dirigentského stylu, 12 Pozor, jazz!, 13 Em Rudenko – Superstar, 14 Pan farář, 15 Täborääk sonxx, 16 Nedělní chvilka poesie, 17 Elvis Presley – Alenka v říši pod hladinou, 18 Nowodobé kulty, 19 Muž, který prohrál, 20 Ozajstný hip-hop

Xavier Baumaxa: Na natáčení jsem si odskočil z hospody 

Co Tě jako první napadne, když se řekne Buranissimo Forte?
Průlomová druhá deska buránka, která definovala severočeský folk. Zároveň se jedná o předobraz buránka, který se snaží mít všech pět pohromadě, ale vlastně má o kolečko méně.

Jak tuto nahrávku z dnešního pohledu vnímáš? Je něco, co bys na té desce, s odstupem času změnil?
Shodou okolností tahle deska před Vánoci vyšla v reedici na vinylu. Museli jsme vyhodit všechny znělky a básničky a kvůli stopáži jsem musel vyhodit ještě jednu věc – nakonec jsem se rozhodl pro Táborák. Jinak je tam dvanáct hitů, jeden za druhým, taková bestofka, která už se asi nepovede. Přirovnal bych to ke stěžejním albům, jako je Made in Valmez od Mňága a Žďorp nebo Ppoommaalluu od Buty. Je to těžko překonatelné.

Jak vzpomínáš na rok 2005, kdy jsi album nahrával?
Dělal jsem předposlední rok v Baumaxu. A vyhodili mě kvůli této desce, protože jsem začal mít plné kluby a tolik koncertů, že jsem nestíhal svoji funkci manažera obchodního domu Baumax. V té době jsme ještě chodili v montérkách z práce do hospody, v těch montérkách jsem pak o půlnoci usínal, abych se ráno osprchoval, najedl a šel v sedm do práce. Souložili jsme, vymetali pajzly, prostě jsme měli nohu na plynu i brzdě zároveň. Bomby!

Mohl bys nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
To už si vůbec nepamatuji. Nahrávali jsme to s Lumírem Hrmou, tak nějak pokoutně v nějakém pražském studiu a bylo to nahrané za dva dny. Přišel jsem, nasekal tam ty věci napoprvé, nejhůř napotřetí, a šel domů. Teda domů ne, do hospody. Přišel jsem připravený do studia, nasekal tam ty věci, co jsem měl na srdci, a šel zase chlastat. Takže jsem si na to album jenom odskočil z hospody.

Zdroj fotografií: Archiv Xaviera Baumaxy