Jan Nepomucký: Světec, kterého mučil král osobně, má 60 tisíc soch po celé zeměkouli

Brutální smrt Jana Nepomuckého na mučidlech, na které se před 630 lety přímo podílel i Král Václav IV., dala vzniknout legendě, která dodnes inspiruje zástupy katolíků po celém světě. Co přimělo krále k mučení? Stála za tím žárlivost, nebo dlouholetý spor mezi ním a církví?

Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1340 ve vsi Pomuk, která se dnes nachází v Plzeňském kraji. Ves patřila pařila řádu Cisterciáků, který spravoval nedaleký klášter pod Zelenou horou. Jeho otec byl mezi lety 1355-1366 rychtářem v Pomuku, původ jeho matky spolehlivě doložen není. Jan navštěvoval v Pomuku školu při farním kostele sv. Jakuba. Pak pravděpodobně pokračoval ve studiích v Žatci. Pokračování jeho studia je spolehlivě doloženo až na univerzitní úrovni, s výbornými výsledky vystudoval Pražskou univerzitu.

Slibná kariéra

V roce 1369 se stal notářem v Praze, o jedenáct let později získal funkci oltářníka v katedrále sv. Víta v areálu Pražského hradu. Od roku 1383 do roku 1387 studoval církevní právo na Univerzitě v italské Padově. Ještě téhož roku, kdy ukončil studia v Padově, se stal kanovníkem vyšehradské kapituly, o dva roky později v roce 1389 zároveň začal fungovat jako generální vikář arcibiskupa pražského ve věcech duchovních. Funkce generálního vikáře hrála důležitou roli při správě arcibiskupství, navíc disponovala širokými pravomocemi.

Boj mezi světskou a církevní mocí

Jan byl vikářem v době, kdy se naplno rozhořel spor mezi arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV. o to, kdo by měl mít pravomoc jmenovat biskupy a další církevní představitele. V českém království se tak reflektoval boj o moc mezi církví a světskou mocí. Podobné spory hýbaly tehdejší Evropou již několik století.  Na přelomu 11. a 12. století například probíhal mezi papežem a císařem Svaté říše římské podobný spor, komu náleží právo jmenovat biskupy. Evropa byla na přelomu 14. a 15. století vystavována těžkým zkouškám, byla sužována morovými ranami, ale i stoletou válkou. Od počátku 14. století navíc sídlil úřad papeže ve francouzském Avignonu, kam byl roku 1309 násilně přesídlen poté, co papež Bonifác VIII. odmítl korunovat francouzského krále Filipa Sličného císařem. Roku 1377 došlo sice k návratu papeže Řehoře XI. z Avignonského zajetí do Říma, rok po jeho smrti v roce 1378 ale došlo k situaci, kdy byli zvoleni dva papežové, jeden v Avignonu, druhý v Římě. Papežské schizma je tak dokladem neklidné doby soupeření mezi světskou a církevní mocí.

Spor o jmenování biskupa

Po smrti kladrubského opata Racka došlo ke sporu mezi pražským arcibiskupem a českým králem. Václav IV. chtěl z kladrubského kláštera udělat arcibiskupství, do jehož čela by dosadil sobě nakloněného biskupa. Jan Nepomucký však místo toho počkal na moment, kdy král pobýval se svou družinou na Žebráku, aby 10. března 1393 potvrdil zástupci kláštera navrženého biskupa Olena. Král se o jeho jmenování dozvěděl se zpožděním a nestihl podat námitky. To bylo pravděpodobně hlavním důvodem královy animozity vůči Nepomuckému. 

Existuje ale i další hypotéza toho, co stálo za královou zlobou, která vedla k Nepomuckého smrti na mučidlech. Tadeáš Hájek z Hájku ve své kronice uvádí jako důvod Janova tragického konce, že nechtěl před žárlivým králem porušit zpovědní tajemství královny Žofie. Tato hypotéza je však problematická, protože Václav IV. a Jan Nepomucký reprezentovali dvě znepřátelené skupiny, je tak nepravděpodobné, že by mohl plnit funkci královnina důvěrníka. Na druhou stranu tato teorie objasňuje motivaci krále účastnit se mučení a jeho přepjaté reakce. Přímé důkazy, které by tuto hypotézu podpořily, však chybí.

Jan z Jenštejna a Václav IV. si byli původně blízcí. Po vypuknutí morové rány v roce 1380 se však jejich cesty rozešly. Václav před morem prchnul za hranice, Jan z Jenštejna těžce onemocněl a jen tak tak vyvázl životem. Věčné pijatiky s mladým králem ho již nelákaly. Obrátil se k víře a pokoušel se na správnou cestu obrátit i mladého panovníka. To ale Václava popudilo natolik, že dokonce nechal na nějakou dobu Jana z Jenštejna uvěznit na Karlštejně.

Smrt na mučidlech

Po vleklých sporech o majetek mezi arcibiskupem a králem byla domluvena schůzka, na které mělo dojít k urovnání vztahů. Jan Nepomucký arcibiskupa doprovázel, dokonce mu účast sám doporučil. Arcibiskup během schůzky na krále apeloval, aby nevěřil falešným zprávám. To krále ještě více popudilo. Nařídil, aby byli zajati čtyři nejbližší arcibiskupovi spolupracovníci, mezi nimiž byl i Nepomucký. Janu z Jenštejna se naštěstí podařilo z Prahy prchnout. Jeho druhové však byli vyslýcháni nejdříve na Pražském hradě, poté na Staroměstské radnici, zde propustili prvního z nich, hofmajstra Něpra.

Zbylé tři zajatce přesunuli do mučírny Soudního domu (na rohu Můstku a Rytířské ulice). Ti však nic o případném komplotu neprozradili, buď protože nic nevěděli, nebo protože nebylo co prozradit. Paranoidního a věčně opilého krále to rozlítilo natolik, že je nechal vsadit na mučidla. Knoblocha a po kratším mučení Mikuláše Puchníka nakonec propustili, musel však podepsat dokument, že s nimi bylo dobře zacházeno. Nepomuckého ale brutálně mučili dál. V mučení se prý angažoval sám Václav IV., když mu na tělo přikládal zapálenou louč až mu propálil bok. Nepomucký na mučidlech skonal. Jeho tělo pak král nechal zašít do pytle a večer 20. března 1393 shodit z mostu do Vltavy.

Světcův odkaz

Mučednická smrt Jana Nepomuckého dala vzniknout kultu svatého, který dodnes rezonuje v celém katolickém světe. K blahořečení Jana Nepomuckého došlo 31. května 1721 papežem Inocencem XIII. a kanonizován 19. března 1729 papežem Benediktem XIII. Dodnes zůstává nejznámějším českým světcem. Na celém světě existuje 60 tisíc jeho soch, které se nacházejí téměř na všech kontinentech. Je mu též zasvěceno nespočetně kostelů, jen ve Spojených státech bychom jich napočítali minimálně dvacet.

Zdroje: msjn.cz, catholica.cz, muzeumkarlovamostu.cz, christnet.eu
Zdroj fotografií: Profimedia