Před sto deseti lety se během lyžařského závodu odehrála tragédie, která stála život dvou sportovců a přátel Bohumila Hanče a Václava Vrbaty. Svůj život při pátrací akci riskoval i pražský Němec Emerich Rath, jehož podíl se nehodil do rámce moderního nacionalistického mýtu tragické události.
Bohuslava Hanče a Václava Vrbatu spojovala láska ke sportu. Oba mladí muži docházeli společně do Sokola. Hanč se v roce 1907 stal mistrem zemí koruny české v lyžování. Jednalo se o teprve druhý ročník závodu. Za Hančem se na druhém místě umístil Emerich Rath. Hanč ovládl i následující dva ročníky závod. Nedlouho poté však musel narukovat do rakousko-uherské armády, a tak šel na nějaký čas sport stranou. V Sarajevu sloužil společně s Vrbatou, kde se jejich přátelství utužilo. Hanč se po návratu z armády oženil. V době závodu na něj doma čekala těhotná manželka Slávka. V průběhu zimní sezóny roku 1913 měl Hanč na kontě několik vítězství. Manželka na něj tlačila, aby závodění pověsil na hřebík. Závod na hřebenech Krkonoš plánovaný na 24. března měl tak být jeho posledním, poté se závoděním plánoval přestat. Padesátikilometrového mistrovského závodu se měl účastnit i jeho přítel Václav Vrbata.
Osmý ročník závodu po hřebenech Krkonoš odstartoval po sedmé hodině ranní. Závodníci se měli vydat po okruhu vedoucím od Labské boudy směrem k Martinovce, přes Sněžné jámy a Harrachovy kameny, následně od Zlatého návrší zpět k Labské boudě. Teplota na startu byla mimořádně vysoká, dosahovala 8 stupňů nad nulou. Všech šest závodníků tak vyrazilo na trať jen v košilích, bez čepic a rukavic. Po startu šel Hanč brzy do čela závodu. Krátce před osmou začalo pršet. U Sněžných jam vystřídal Hanče ve vedení Karel Jarolímek a u Vosecké boudy pak Oswald Bartel. Hanč se do čela závodu vrátil u Labského štítu. V 9 hodin prudce klesla teplota a déšť přešel ve sněžení. Před půl 11. se podmínky ještě zhoršily, přišla vichřice doprovázená hustým sněžením a mlhou.
U Vysokého kola vzdal jak na třetím místě jedoucí Bartel, tak druhý v pořadí Feistauer. Po chvíli vzdal i jako poslední Josef Scheiner. Hanč zůstal na trati osamocen, o čemž neměl vůbec ponětí a pokračoval tak dál. Traťový komisař Muttich mu u Labské boudy podal citrón a rukavice. U Labského štítu, krátce před 12 hodinou se ho další traťový komisař Vladimír Záboj Vaina snažil zastavit voláním a máváním, protože věděl, že Hanč zůstal na trati osamocen. Ten mu ale pravděpodobně kvůli silné vichřici nerozuměl a pokračoval dál na Zlaté návrší. Na Zlatém návrší na sebe narazili s Vrbatou, ten zmrzlému příteli navlékl svůj kabát a čepici. Hanč pak pokračoval směrem k Labské boudě. Vrbata se vydal dolů k Mísečkám. Obával se však o osud přítele, a tak se po chvíli vydal zpět na hřeben Hanče hledat.
Po 13. hodině se vydala tříčlenná skupina Hanče hledat. Trojice se rozdělila a každý vyrazil jiným směrem. Po půl hodině našel Rath Hanče pod Zlatým návrším, silně podchlazeného, vyčerpaného, ale stále živého. Rath, který ze závodu odstoupil kvůli omrzlinám, odepl lyže a sám Hanče nesl na zádech závějemi. Po několika stech metrech, úplně vyčerpaný pochopil, že sám Hančovi pomoci nedokáže. Opřel tedy Hanče o tyč, vrátil se pro lyže a jel pro pomoc. Totálně vysílený ještě stačí udat Hančovu polohu. Hanče nalezli a přivezli ho na saních, krátce poté ale zemřel na selhání srdce. O Vrbatovi v tu chvíli nikdo nic neví. Poté, co se hledat vydal přítele, nalezl jen jeho lyže. O něco později byl mezi Harrachovými kameny a Zlatým návrším sám nalezen bez známek života.
Na místě tragédie je postaven pomník oběma sportovcům. První provizorní pomník vztyčil v Praze narozený Němec Emerich Rath. Už den po tragédii na místě, kde Hanče musel zanechat, postavil kříž z lyže. Ten se do současnosti nezachoval. Dnes na místě stojí Hančův pomník. Na místě, kde byl nalezen Vrbata, dnes se mu říká Vrbatovo návrší, zase stojí mohyla dedikovaná oběma zesnulým přátelům. Kolem tragické události postupně vznikl mýtus, který účinně zamlčoval snahu pražského Němce a všeobecně nadaného sportovce Emericha Ratha o záchranu soupeře, se kterým ho pojilo přátelství. Tento mýtus přiživoval i film Synové hor z roku 1956, který vykresloval závod v kontextu nacionalistického soupeření mezi Čechy a Němci. Svůj prostor naopak dostal v loňském filmu Poslední závod, kde jej ztvárnil herec Marek Adamczyk. Ačkoli byl Rath etnickým Němcem, v Čechách prožil celý život. Za svůj hrdinný čin, při kterém málem obětoval svůj život při záchraně soupeře, mu byla v roce 2004 Klubem pro Fair play při Českém olympijském výboru udělena zvláštní cena In memoriam.
Zdroje: Wikipedia, film Synové Hor
Zdroj fotografií: Shutterstock, islavicek / Shutterstock.com, Bedřich Sieber – časopis Veselý Výlet, zima 2013, volné dílo