Založení Nového Města pražského: Karel IV. chtěl postavit biblický Nebeský Jeruzalém na zemi

Letos si připomínáme 675 let od založení Nového Města pražského. Po několika letech projektových příprav vydal Karel IV. 8. března 1348 zakládací listinu města, které se mělo stát obrazem ideálního města symbolizovaného Nebeským Jeruzalémem. Stavba samotná započala uložením základního stavebního kamene hradební zdi dne 26. března 1348.

Když se Karel IV. Lucemburk v roce 1333 vrátil po mnohaletém pobytu ve Francii do Čech, nenalezl království ve dobré kondici. Jeho otec Jan Lucemburský bral České království jako periferii a místní záležitosti zanedbával. S blížícím se nástupem na římský trůn tak začal Karel plánovat svůj ambiciózní urbanistický projekt Nového Města na pravém břehu Vltavy, které se mělo stát novým centrem Svaté říše římské.

Karel jakožto vzdělaný a zbožný panovník ve svých plánech zohlednil mnoho faktorů. Nově budované město mělo nejen sloužit pro sebeprezentaci panovníka, ale po korunovaci Karla císařem mělo z Čech udělat mocenskou základnu, a tím spojit správu národní i říšské moci. Mělo také pojmout nejen rostoucí počet domácího obyvatelstva, ale i nově přicházející cizince, kteří chtěli být v centru dění. Praha samotná také měla přispět sakralizaci českého království a pěstovat prestiž císařského úřadu.

Nebeský Jeruzalém jako předobraz ideálního města

Středověké myšlení bylo prostoupeno křesťanskou symbolikou. Biblické vize ideálního světa se v něm setkávaly s (ne úplně ideální) realitou všedního dne. A ve městě se tento konflikt zrcadlí i v samotném urbanistickém plánu. Město středověku bylo do značné míry vnímáno jako umělý svět, skýtající prostor pro kreativitu, ve kterém může vznikat individualita, ale také bylo místem, kde člověk nezávisel jen na přírodě, ale i na sousedech a dobrých vztazích. Proto v něm byl život křehký.

Středověké město tak bylo bytostně dvojznačné. Oscilovalo mezi zkažeností reprezentovanou biblickým Babylonem a vizí ideálního města – nebeským Jeruzalémem. Ve Zjevení Janově je rivalita těchto dvou měst alegorií: Babylon jako místo modlářství a prostopášnosti zde vystupuje jako symbol pozemské zkaženosti, naproti tomu nebeský Jeruzalém tu představuje ráj. V Janově zjevení je ovšem popsán nejen tento souboj, ale i základní urbanistický plán tohoto ideálního města.

Nové Město pražské

Ideálu nebeského města se mnoho donátorů snažilo dosáhnout při přípravě urbanistických plánů nové výstavby. Pražské Nové Město je výsledkem promyšleného urbanistického plánu, kladoucího důraz na význam křesťanské symboliky. Ve způsobu jeho výstavby se odráží snaha přiblížit se ideálu středověkého města, které by svým obyvatelům nabízelo základnu pro obchod, praktický i duchovní život. Bylo budováno i s ohledem, že se v jeho ulicích bude spojovat historický přemyslovský mýtus s lucemburskou vládou, která má v područí celý křesťanský svět. Proto Nové Město pražské aspirovalo na to stát se centrem středověkého křesťanského světa a Svaté říše římské: V rovině praktické novým Římem a v rovině ideálů novým Jeruzalémem.

Původní plány výstavby se bohužel do dnešní doby nedochovaly. Z rozvržení nové výstavby lze však vypozorovat jistou podobnost mezi rozvržením Nového Města pražského a historického Jeruzaléma. Tedy města, které bylo v tehdejší křesťanské mentalitě „in centro mundi“ – ve středu světa, a posloužilo jako vzor pro mnoho tehdy budovaných měst. Město bylo vytyčeno podle šachovnicového vzoru, následovalo tak tradici techniky vytyčování měst, která se datuje až do starověku. V té době již v Evropě kolovaly překreslené mapy města Jeruzaléma, které mohly posloužit za vzor při budování Nového Města pražského.

Karel IV. byl navíc velmi zcestovalý, znalý mnohých evropských měst. Inspiraci tak při návrhu plánu, se kterým mu pomáhal neznámý mistr, mohl čerpat z většího množství zdrojů. Nad to si mohl vzít příklad i z urbanistického rozvoje Avignonu, sídelního města papeže. Ten v době zakládání pražského Nového Města probíhal již více než tři desítky let a byl kvůli absenci plánování komplikovaný a nákladný.

Symbolika prostoru

Ráz Nového Města utvářely zejména náboženské instituce. Došlo k založení devíti chrámů včetně Chrámu Panny Marie Sněžné, postaveného ve stylu francouzské rayonantní architektury, farního kostela Jindřicha a Kunhuty nebo Chrámu Na Slovanech (Emauzy) postaveného v Reduktionsgotik. Tyto sakrální stavby a jejich umístění v krajině nově vznikajícího sídelního města císaře měly symbolický význam a tvořily dvě geograficky orientované významové osy.

První osa vedla od Vyšehradu přes Emauzy. Tu můžeme nazvat „slovanskou“, protože se v ní spájel přemyslovský mýtus s lucemburskou svrchovanou přítomností. Její jižní bod byl výchozím i konečným bodem procesních liturgií. Ta druhá vedla taktéž přes Emauzy a měla souvislost s vystavováním pašijových relikvií v provizorně postavené dřevěné věži na dnešním Karlově náměstí. Po smrti Karla IV. nechal Václav IV. na místě věže postavit dnes již neexistující Kapli božího těla, kde byly relikvie také následně uchovávány.

Dynamický rozvoj Nového Města pražského přilákal množství řemeslníků, obchodníků a tovaryšů. Na volných plochách vyrůstaly nové měšťanské domy. Útočiště zde ale nacházely i nejnižší sociální vrstvy, kriminalita tu tak byla na denním pořádku. S vybudováním Nového Města vyrostlo mezi Starým Městem a Vyšehradem nové moderní město, skýtající příležitost tomu, kdo se jí neváhal chopit.

Zdroje: LORENC, Vilém, Theodor PISCH a Vladimír UHER. Nové Město pražské. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1973, 204 s.; FAJT, Jiří a Barbara Drake BOEHM. AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY. Karel IV. císař z boží milosti: kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437. Praha: Academia, 2006, 679 s.; Město: místo mezi nebeským Jeruzalémem a Babylónem. Jiří Hanuš. In: Jak psát dějiny velkých měst? / Brno : Statutární město Brno, Archiv města Brna ; v Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně ; [Praha] : Historický ústav Akademie věd České republiky, v.v.i., 2016 s. 233-245; BIBLE: Zjevení Janovo 17:1-17:3, 18:3, 18:4, 21:10-21:16; praha2.cz
Zdroj fotografií: © Emauzské opatství, Prague City Tourism, Profimedia a Shutterstock