Zapomeňte na Oasis a Blur: Skutečnými průkopníky britpopu se před 30 lety stali se svým debutem Suede

Ani Blur ani Oasis. Prvními králi britpopové scény byli jednoznačně Suede, nejžhavější britská kapela od doby The Smiths. Jejich eponymní debutové desce je právě dnes třicet let.

Není úplně jasné, kde se vzal termín britpop. Poprvé v tisku se pravděpodobně objevil v roce 1994 v anglickém časopisu The Face In May, ve kterém byl článek o skupině Blur. Anglickou hudební scénou však toto slovo, označující hudbu, míchající vlivy punk rocku a glam rocku 60. a 70. let, rezonovalo už od konce 80. let. Ačkoliv původně se pro něj používalo označení britcore. Za opravdový startovní výstřel počátku britpopové mánie ve Velké Británii se nicméně považuje vydání dvou singlů z roku 1992. První byl Popscene od skupiny Blur. A druhý nebyl překvapivě od Oasis, ale od londýnské pětice jménem Suede. Jmenoval se The Drowners a předznamenal jejich slavnou debutovou desku.

Prestižní cena 

Ačkoliv dnes máme zpětně britpop spojený právě hlavně se soubojem Oasis versus Blur, v roce 1993 byli Suede v porovnání s nimi podstatně většími hvězdami. Ostatně Oasis tehdy neměli ještě ani desku. A trochu se zapomíná, že to byli Suede, kdo v roce 1993 za svůj debut získali prestižní cenu Mercury, tedy cenu pro nejlepší ostrovní album, když porazili i interprety, jako jsou Stereo MC’s (Connected), PJ Harvey (Rid Of Me), New Order (Republic) a dokonce Sting (Ten Summoner’s Tales). Další britpopovou kapelou, která získala stejnou cenu, pak trochu příznačně nebyli ani Blur ani Oasis, ale Pulp s albem Different Class v roce 1996.

Nejžhavější britská kapela 

Už krátce před vydáním svojí první desky byli Suede, které vedl vyzáblý frontman Brett Anderson a kytarista Bernard Butler, považování za nejžhavější kapelu Anglie (kapelu přitom s Andersonem založila Justine Frischman, pozdější šéfka skupiny Elastica). Deník The Independent dokonce o Suede psal, že je to nejžhavější britská kapela od dob The Smiths a dokonce možná i Sex Pistols. A když v květnu 1992 vydali svůj první singl The Drownwers, Anglie byla vzhůru nohama. Následovaly singly Metal Mickey, Animal Nitrate a So Young a 29. března 1993 pak vyšlo debutové album.

Mimořádný hudební zážitek 

V jejich textech se točila témata jako hledání vlastního místa v anglické společnosti, sexuální tápání nebo drogové experimenty a publikum jim dokonale rozumělo. Zcela nepřekvapivě album vyskočilo rovnou na první místo anglické hitparády a řada britských periodik jej označila za album roku. A přestože Suede nikdy výrazně nebodovali mimo Evropu (v USA pak zcela propadli), desku lze najít v žebříčku nejlepších 500 alb všech dob podle NME nebo ve čtenářské anketě časopisu Q o 100 nejlepších alb.

Současně je ale i ve výčtech 50 nejlepších gay alb časopisu Attitude nebo 30 zásadních LGBT alb časopisu Flavorwire, což je pozoruhodné vhledem k tomu, že nikdo z kapely není LGBTQ+. Svým způsobem však album mimo jiné předznamenalo současnou debatu o tom, zda je vyjasněná sexuální orientace vůbec podstatná a hlavně, co je komu do toho. Co přetrvává k dnešnímu dni, je však také fantastická deska, která i po třiceti letech nabízí mimořádný hudební zážitek.

Autor je hudební publicista 
Úvodní foto: Profimedia