Hudební hvězdy 80. let: Sabrina uměla prodat vnady, Nenu vytáhly ke hvězdám balónky, Kim Wilde mezi koncerty zahradničí

V osmé dekádě minulého století coby mladé dívky shlížely ze zdí mnoha chlapeckých pokojíčků a skříněk nejedné mužské šatny. Jejich fanoušci je mnohdy milovali spíše pro jejich vnady a půvab než pro pěvecké schopnosti. Bez Samanthy Fox, Sabriny nebo Kim Wilde by prostě osmdesátky nebyly takové, jaké si je pamatujeme. Co ale dělají dnes? A zpívají vůbec ještě? 

Sabrina: K hudbě přes modeling 

Rodačku z italského přístavního města Janov (*1968) zná hudební svět pouze pod jejím křestním jménem. To občanské zní Sabrina Debora Salerno. Není překvapivé, že do světa showbyznysu vstoupila začátkem 80. let coby modelka. Když pak získala titul královny krásy regionu Liguira, z nějž pochází, její vnady a tmavé vlasy i oči přešly na televizní obrazovky. A to když se začala objevovat v televizní estrádní, soutěžní a zábavní show Premiantissima, kterou moderovala jiná sexbomba té doby, herečka Ornella Mutti.

V polovině 80. let si však jejího talentu všiml italský hudební a popový producent Claudio Cecchetto a začal pro ni psát písničky. První singl Sexy Girl sice v Itálii nějaký ohlas zaznamenal, ale zbytek světa jej sotva zaregistroval. A to přesto, že Sabrina v klipu dělala skutečně, co mohla, když své vnady nabízela velmi vehementně. Písnička ale nebyla dostatečně chytlavá. To rozhodně neplatí o dalším singlu, Boys (Summertime Love) z roku 1987. Sabrina s ním hravě dobyla hitparády několika zemí Evropy, dokonce byl třetí i v Anglii, která je ke kontinentálním hudebníkům spíše chladná. Píseň výrazně podpořil klip natočený v italském letovisku Jesolo. Každý, kdo jej viděl, si z něj nepochybně pamatuje zejména horní díl plavek, který Sabrině neustále sjíždí nebezpečně nízko. V devadesátých letech se pak Sabrina přesunula k televizním pořadům a zhruba každé dva roky vydala nové album. Koncertuje však až do současnosti a v roce 2010 společně se svou kolegyní a někdejší rivalkou Samanthou Fox natočila i předělávku skladby Call Me od Blondie.

Samantha Fox: Hanbatými fotkami ke slávě 

A právě Samantha měla podobný start jako Sabrina. I při svých 158 cm vždy uměla prodat svoje míry, které v mládí činily 98-59-84, navzdory nevysokému růstu uspěla v modelingu. Už coby šestnáctiletá totiž nafotila hanbaté fotky a následně se objevila na slavné třetí stránce deníku The Sun, tedy tam, co vždycky byla nějaká nahotinka. Později se nechala fotit i pro časopis Playboy a říká se o ní, že byla byla jednou z nejfotografovanějších žen celých 80. let. Na hudební scénu vstoupila v roce 1986, tedy ve stejném roce jako Sabrina, a to se svým debutovým singlem Touch Me. Ten, opět doprovázen videoklipem, který více ukazoval než zahaloval, se stal evropským hitem a Samantha Fox s ním vstoupila do britské Top 10. Navzdory obecnému přesvědčení však Samantha nebyla hvězdou jednoho hitu. Do konce 80. let natočila celou řadu dalších písní, které měly poměrně slušné hitparádové umístění, zejména Nothing’s Gonna Stop Me Now nebo I Surrender.

Po roce 1990 se však leccos změnilo a Samanthina hudba přestala veřejnost zajímat. Více se psalo o jejím romantickém životě, například o tom, že randila z Paulem Stanleym ze skupiny Kiss, začalo se ale také poprvé veřejně hovořit o její bisexuální orientaci. Sam se však tou dobou začínala stále více stahovat do ústraní, protože zažila několik dost dramatických situací s psychopatickými stalkery. Dlouhá léta pak žila se svojí manažerkou Myrou Stratton, s níž dokonce plánovala uzavření partnerství, Myra však v roce 2015 zemřela na rakovinu. Loni se Samantha provdala za svoji dlouholetou partnerku, spisovatelku Lindu Olsen. Co se alb týče, poslední Watching You, Watching Me vydala v roce 2002, stále však vydává singly. 

Kim Wilde: Mezi koncerty zahradničí 

Kim zazářila už na začátku 80. let, když jí bylo 21 let. Na rozdíl od Samanthy Fox a Sabriny se dá říct, že Kim Wilde byla vždy nejvíce především hudebnice, která prostě dobře vypadala. Byla tak vlastně v pravém slova smyslu anglickou odpovědí na Debbie Harry ze skupiny The Blondie spíše než zpívající modelkou. Svůj první hitparádový úspěch měla už v roce 1981 se singlem Kids In America, který byl dokonce druhý v anglické hitparádě. Tahle písnička měla vlastně ještě docela punkový říz a tempo, v dalších letech se však Kim přesunula k čistém střednímu proudu a patrně nejvíce dodnes rezonuje její hit You Came z roku 1988. A také coververze skladby You Keep Me Hanging On z roku 1966 od skupiny The Supremes z roku 1986. 

Kim Wilde nikdy nepověsila hudbu úplně na hřebík. Koncertuje stále a vydává alba prakticky až do současnosti. V roce 2018 vyšlo zatím poslední, pojmenované Here Comes The Aliens. To bylo dokonce na 21. místě oficiální anglické albové hitparády. Kim Wilde je však také známá svým zájmem o zahradničení, jemuž prý propadla během svého prvního těhotenství. Pro BBC dokonce připravovala seriál o tomto svém hobby, který se jmenuje Garden Invaders, získala za něj i několik odborných cen. Navíc vydala dvě tematické knihy, Gardening With Children a The First-time Gardener, ve kterých se podělila o své zkušenosti.

Grace Jones: Modelka, Bondgirl a módní ikona

Původem jamajská modelka, příležitostná herečka a taky zpěvačka je jednou z největších popkulturních ikon celých 80. let. Grace byla jednou z prvních zpěvaček své doby, která na pódiu experimentovala s unisexovou módou a obleky spíše pánského střihu, čímž inspirovala svoje kolegyně jako Annie Lennox, Lady Gaga nebo Róisín Murphy. 

S hudbou začala koketovat už na konci 70. let, když se stala jednou z hvězd tehdejší slavné newyorské diskotéky Studio 54. Začátkem 80. let pak začala vydávat svá úspěšná alba, přičemž největší zářez bylo její album Slave To The Rhythm z roku 1985, které produkoval slavný Trevor Horn. Grace se začala objevovat i ve filmu, například vedle Arnolda Schwarzeneggera si střihla roli v bijáku Conan Ničitel, vidět jsme ji mohli i v Bondovce vyhlídka na vraždu (1986). V následujících dekádách Grace zpívala například s Lucianem Pavarottim nebo rapperkou Lil’ Kim a dokonce se připravovalo její společné album s rapperem Trickym, které se mělo jmenovat Force Of Nature, ale nakonec bylo jeho natáčení pozastaveno. O tom, že je Grace Jones stále relevantní, svědčí to, že ji v roce 2017 do skladby Charger z alba Humanz pozvala virtuální skupina Gorillaz. 

Sandra: Na vrchol hitparád přes Japonsko 

Sandra Cretu se narodila v německém Saarbrückenu coby Sandra Ann Lauer a už od dětství prý věděla, že jednou bude slavnou zpěvačkou. Už ve dvanácti letech se zúčastnila lokální pěvecké soutěže, ve které bodovala s písní od Olivie Newton-John. Na této soutěži si jí všiml producent George Roman, který ji začlenil do dívčího disco tria Arabesque, které nijak zvlášť neuspělo v Evropě. V Japonsku však byly dívky skutečnými hvězdami. A právě v Japonsku se Sandra seznámila s producentem Michaelem Cretu, s nímž nakonec odešla na sólovou dráhu a později se za něj i provdala. V polovině pak dvojice začala sázet hity jako (I’ll Never Be) Maria Magdalena a In The Heat Of The Night a evropské hitparády najednou Sandře ležely u nohou. Největším hitem pak byla skladba Everlasting Love (1987), což je samozřejmě coververze skladby anglické skupiny Love Affair z roku 1968. V podání Sandry a z tehdy velmi progresivní synthpopovou produkcí Michaela Cretu se zrodil prakticky nesmrtelný hit, který dodnes nemůže chybět na žádné 80s party. V původní verzi jste jej mohli slyšet například ve filmu Láska nebeská.

Navzdory začátkům s naprosto banální diskohudbou v triu Arabesque se ale Sandra dočkala i poměrně slušného přijetí hudební kritiky, což platilo hlavně pro její alba z přelomu 80. a 90. let jako Into A Secret Land (1988) a Close To Seven (1992). A když se její manžel Michael Cretu začal věnovat svému projektu Enigma, s nímž začátkem 90. let také sklízel obří úspěchy, Sandra mu úspěch přála a téměř tajně mu do jeho písní nazpívala vokály, ačkoliv nebyla přímo uváděna coby interpretka písně. Zatím poslední desku Sandra vydala v roce 2012, jmenovala se Stay In Touch a zpěvačka s ní pohodlně vystoupila na 20. místo německé prodejní hitparády. Koncertuje však dodnes.

Nena: 99 balónků ji vytáhlo ke hvězdám 

Německo bylo v 80. letech rozdělené železnou oponou. Jeho západní část spolu se Sandrou na světovou hudební scénu poslalo ještě jednu hvězdu, na níž není ani po čtyřiceti letech zapomenuto. Gabrielle Susanne Kerner, kterou svět zná pod přezdívkou Nena. To byl současně název kapely, kterou už na konci 70. založila se svým tehdejším přítelem Rolfem Brendelem. Obrovsky úspěšné bylo už jejich eponymní debutové album z roku 1983, především zásluhou hitu 99 Luftbaloons. Právě píseň o devětadevadesáti balóncích je dost možná jediná z Německa pocházející skladba v historii, která se dostala až na druhé místo oficiální americké singlové Billboard Chart (z Rakouska pak ještě lépe uspěl Falco s písní Rock Me Amadeus, ten byl dokonce první). Pozoruhodné je, že tohoto úspěchu v USA dosáhla německy zpívaná originální verze této písně, ačkoliv Nena s kapelou pro světový trh udělala i anglickou verzi 99 Red Baloons, ta však zůstala prakticky bez povšimnutí. Němčina totiž téhle novovlnné vypalovačce velmi sluší a dodává tomu specifický výraz.

Zajímavý je i příběh této písně. Kytarista skupiny Nena Carlo Karges totiž byl v roce 1982 v Západním Berlíně na koncertě The Rolling Stones, během nějž byly vypuštěny do vzduchu velké nafukovací balónky napuštěné heliem. Ty se pomalu vznášely nad obzor a Kargese napadlo, co by se asi stalo, kdyby zalétly nad Východní Berlín, jestli by to nespustilo jadernou válku. A přesně o tom text písně vypráví. Nena s kapelou vydala celkem pět alb, ale už v roce 1989 se vydala na sólovou dráhu. Pro ni se toho však moc nezměnilo, protože dál vystupovala coby Nena. Od té doby vydala třináct sólových desek a dodnes patří k nejpopulárnějším hudebnicím v Německu. Ostatně její poslední deska Licht z roku 2020 byla v německé hitparádě třetí. A vzhledem k tomu, jak to vypadá v poslední době na jejích koncertech, kde stále hraje i píseň 99 Luftbaloons, je zřejmé, že je stále ve skvělé hudební kondici a se svými písněmi stárne s elegancí a grácií.

Autor je hudební publicista 
Úvodní foto: Profimedia