Napadlo vás někdy, kolik z těch písní, které běžně slýcháme z rádií, ve skutečnosti vypráví příběh skutečných lidí? Nespíš ano. Je jich spousta, my vybrali ty nejzajímavější příběhy.
V šedesátých letech se v muzice skutečně děly věci. Všichni jsme někdy slyšeli o nadšených fanynkách, jimž se v hudebním žargonu přezdívá groupies, které byly ochotné se svými oblíbenými hudebníky vlézt kdykoliv do postele. A některým bylo v zásadě jedno, zda se jedná o jejího oblíbeného hudebníka, či nikoliv, vstupním vízem bylo to, že byl prostě dostatečně slavný. Tedy, ne, že dnes by to bylo v hudebním světě jinak. Ovšem dost těžko by se dnes zopakoval příběh dívky, která se proslavila pod přezdívkou Cynthia Plaster Caster. Tato americká hudební fanynka ses totiž proslavila tím, že vytvářela sádrové odlitky penisů slavných hudebníků, s nimiž měla románek. Mezi jejími skalpy jsou přitom i takové osobnosti jako Jimi Hendrix nebo Jello Biafra. Později ale začala vytvářet i odlitky prsou slavných žen jako Peaches nebo Karen O z Yeah Yeah Yeahs. A právě o ní je píseň z repertoáru skupiny Kiss, která vyšla na jejich albu Love Gun z roku 1977. O tom, že by odlévala i někoho z pomalované čtveřice, však není nic známo.
Je to jedna z nejslavnějších písní americké soulové zpěvačky, kterou do české verze převedla i Helena Vondráčková pod názvem Dvě malá křídla. Roberta Flack ve své nesmrtelné písni zpívá o muži, který ji uhranul svojí písní a jemně hrál na její struny. Píseň však nenapsala Roberta Flack, ale písničkářka Lori Lieberman. A její předlohou byl Don McLean, slavný americký písničkář 70. let, který se proslavil zejména svojí skladbou American Pie. Ano, to je ta, kterou v nultých letech přezpívala i Madonna. Sám McLean se o tom, že je tato slavná píseň vlastně o něm, dozvěděl až po mnoha letech a byl tím prý naprosto omráčen. A nejspíš jej nezarmoutil ani fakt, když skladbu v 90. letech do hitparád vrátila kapela Fugees.
Když tahle skladba v roce 1992 vyšla na albu americké skupiny R.E.M. s názvem Automatic For The People, stala se prakticky okamžitě hitem. Málokdo z českých fanoušků skupiny přitom věděl, o čem vlastně je. Poodhalit nám to pomohl až o sedm let později český režisér Miloš Forman, který úplně stejně pojmenoval film, který o stejné postavě vyprávěl. Tím mužem na Měsíci byl americký komik a především neuvěřitelný mystifikátor Andy Kaufman. V 70. letech byl v USA absolutní ikonou, jeho popularita však přes Atlantik nedorazila. Stalo se tak až právě zásluhou této písně a Formanova filmu. Kaufmanovo jméno je přitom v textu několikrát výslovně zmíněno. Text napsal frontman skupiny, který byl Kaufmanovým velkým fanouškem a v textu se zmiňuje několik Andyho výstřelků, jako je napodobování Elvise a podobně. Samotný název je pak narážkou na to, že podle některých konspirátorů byl přistání Američanů na Měsíci falešné a stejně tak podle některých Kaufman v roce 1984 zinscenoval svoji předčasnou smrt na rakovinu plic ve věku pouhých pětatřiceti let. Co se týká R.E.M., do Formanova filmu složili hudbu. Titulní píseň v něm zazněla v orchestrální podobě.
Když skupina The Rolling Stones na albu Sticky Fingers v roce 1969 vydala tuto skladbu, řada lidí se domnívala, že tím „hnědým cukrem“ by mohl být dost možná taky heroin, který byl v té době na hudební scéně běžný jako chleba s máslem. V textu je ovšem dost indicií, že je to vlastně milostné vyznání ženě. A Mick Jagger se později nechal slyšet, že když tuto píseň psal, na mysli měl svoji tehdejší přítelkyni, herečku Marhu Hunt (pozor, jsou dvě herečky téhož jména, tato je ročník 1947), která je také matkou jeho první dcery Karis. O tom, že by píseň mohla být o ní, se však později vyjádřila i někdejší členka doprovodné skupiny Ika Turnera, Claudia Lennear, která s Jaggerem taky na konci 60. let randila. A jí dal za pravdu Bill Wyman, který tvrdil, že si Claudia tak úplně nevymýšlí. Podle všeho tak Jagger skladbu napsal jako milostné vyznání hned dvěma svým láskám najednou. Jinak by to možná nestíhal.
Byla to skladba, se kterou se Phil Collins v roce 1981 vydal na sólovou dráhu. Skupina Genesis, v níž převzal pěveckou roli po Peteru Gabrielovi (který na sólovou dráhu odešel už dříve), si tehdy dávala pauzu. Skladba se stala obrovským hitem, a to především díky tomu specifickému efektu na vokálu (ten prý ve studiu vznikl omylem, ale Collinsovi líbil tak moc, že ho tam nechal), ale také svojí potemnělou náladou. Řada fanoušků se domnívala, že text je o Collinsově blízkém příteli, který chtěl spáchat sebevraždu, což se mu ale podařilo rozmluvit. Sám Collins k tomu ale později prozradil, že hlavní inspirací pro tuto skladbu byl jeho rozvod s jeho první ženou Anderou Bartorelli, který hudebníka nechal v tak psychicky zdevastovaném stavu, že právě to bylo příčinou pauzy Genesis. A současně i inspirací pro jeho později podstatně úspěšnější sólovou kariéru.
Tahle skladba byla druhým singlem z debutové desky americké skupiny Foo Fighters, kterou založil bývalý bubeník Nirvany, Dave Grohl. A její text je celkem dobře čitelné vyřizování si účtu s někým, s kým měl Grohl v minulosti konflikt, který stále není vyřešený. Mezi fanoušky se spekulovalo, zda tím, komu Grohl v textu spílá, není Courtney Love. Tedy vdova po Kurtu Cobainovi, s níž měl Grohl vždycky dost zásadní problém, která je podle některých přímo zodpovědná za to, jak to s Cobainem dopadlo. Grohl sám to dlouho odmítal komentovat. V roce 2009 však vyjevil pravdu. „Myslím, že to není žádné tajemství, ale tahle skladba skutečně je o Courtney Love. Patnáct let jsem to zatloukal, ale teď chci konečně říct pravdu. Prostě si jenom přečtěte ten za**anej text,“ řekl doslova Grohl. Vypíchněme z něj aspoň refrén, který je opakováním věty: „Nic ti nedlužím.“
Autor je hudební publicista
Úvodní foto: Profimedia