Tajuplné výlety: Kde na Kokořínsku a v Českém ráji načerpat ztracenou energii

Země je matkou nás všech, mocnou a silnou bytostí. Její síla proudí po povrchu proudy označovanými za dračí žíly, hromadí se na významných místech, které jsou označovány za léčivé nebo posvátné. Síla Země zde vytváří složité struktury a také prostupy do jiných dimenzí.

Vydejte se s námi na Kokořínsko, dále do Prachovských skal a Sedmihorek a na dva kopce v Českém ráji – Zebín a Kozákov.

Kokořínsko

Kraj romantiky plný přírodních bytostí, to je Kokořínsko. Sám hrad Kokořín je jediným naším hradem, který vstal z mrtvých. Už roku 1545 byl uváděn jako pustý. Byl zříceninou kvůli císařskému zákazu opravovat celou řadu hradů. Roku 1894 koupili však jeho ruinu podnikatel Václav Špaček se svým synem Janem Špačkem ze Starburgu a v letech 1911 až 1918 hrad znovu postavili pod odborným dohledem historiků v novogotickém stylu. Dnes je Kokořín opět provozován rodinou Špačkových. 

Mezi zdejší pozoruhodné skalní útvary patří Kokořínské pokličky a skály ve tvaru hřibů. Jejich klobouky tvoří přitom tvrdý železitý pískovec. V okolí se nacházejí také skalní reliéfy místního sochaře Václava Levého ze 40. let 19. století, Čertovy hlavy nad Želízy, dále Harfenice dva kilometry severozápadně od obce Želízy a o kousek dál reliéf Hada. Dále je tu i Klácelka, umělá jeskyně s reliéfy od již zmíněného liběchovského sochaře Václava Levého, nacházející se v pískovcovém bloku nad údolím říčky Liběchovky, dva kilometry severně od obce Liběchov. Jeskyně je složena ze dvou částí. První část – prostor před jeskyní, je nazývána Blaník. Za železnou brankou jsou vytesány heroické postavy z našich národních dějin (v křesle dřímající vůdce blanického vojska Zbyněk ze Zásmuk, vůdci husitských vojsk Jan Žižka a Prokop Holý, spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro ně kovají zbraně).

Druhá je vlastní umělá jeskyně Klácelka, přístupná bohatě zdobeným portálem. Podél stěn jsou kamenné lavice, prý zde stával i kamenný stůl. Stěny jsou zdobeny reliéfy z bajky F. M. Klácela Ferina lišák a z předloh francouzského karikaturisty Grandvilla. Ve zvířecích postavách jsou zpodobněny symboly některých lidských slabostí. Na stěně naproti vchodu byl vytesán letopočet 1845, datum vzniku této památky. Na blízké skalce je vytesán kalich. Kokořínsko je takovou malou pohádkovou zemí, výbornou pro dovolenou a načerpání nových sil. Najdeme zde skalní města, umělé jeskyně a hodně původních stavení, často se sklepy vytesanými přímo do pískovcových skal.

Prachovské skály

Prachovské skály jsou asi nejznámějším skalním městem v České republice, proto je jejich centrum velmi turisticky vytíženo. Pokud ale chceme prožít jejich atmosféru, je lépe přijít od Mladějova – Blat do části zvané V Maštalích. Najdete tam klidná údolí a rokle, kde lze komunikovat s přírodou. Prachovské skály jsou také takovým uzavřeným světem, kde lze chodit celý den a zapomenout na všední starosti, relaxovat, vnímat přírodu.

Zebín

Zebín je čedičový kopec severovýchodně od Jičína. Jde o sopečný kužel s bílou kapličkou na vrcholku. Kaple sv. Maří Magdalény byla postavena kolem roku 1700 na vrcholku Zebína, za časů působení kartuziánského řádu sv. Bruna v nedalekých Valdicích. Kartuziánské opatství Castrum beatae Virginis Mariae tu bylo zřízeno již 10. srpna 1627, kdy v Jičíně pobýval Albrecht z Valdštejna. 

Klášter byl nakonec zrušen v roce 1728 dekretem císaře Josefa II., kaple přešla pod veřejnou správu. V roce 1968 si kapli vybrali jako vhodné místo pro svoji vysílačku sovětští vojáci, kteří ji později také používali jako terč při střelbách z bývalého vojenského prostoru pod Zebínem. Vedle toho stavbu v minulosti několikrát ohrožovaly i požáry. V roce 2004 byla zahájena kompletní rekonstrukce tohoto objektu poté, co na ni Jičín sehnal potřebné prostředky z Fondu regenerace kulturních památek. Během těchto oprav byla mimo jiné obnovena i okna, jež byla několik století zazděná. Zebín je místem ohnivé síly sopky, vyhřátým sluncem s květenou teplých slunečních strání. Zahřeje nás už výstup na tento kopec. Jde o krásné místo pro chvilku meditace. 

Sedmihorky

Sedmihorky jsou zapomenuté lázně na okraji tajemného skalního města. Vodoléčebné lázně založil v letech 1839-1841 turnovský lékař Antonín Vincenc Šlechta. Název získaly podle minerálního pramene Sedmihorka, známého už od roku 1702. Léčilo se tu podle lékařského předpisu studenou vodou a pobytem na čerstvém vzduchu. Jezdili se sem léčit například básník a novinář Jan Neruda nebo básnířka a spisovatelka Eliška Krásnohorská. Po Šlechtově smrti roku 1886 se zaměření areálu postupně měnilo: Praktikovala se zde například léčba rašelinou. Roku 1914, po odchodu posledního místního lékaře do armády, se lázně změnily na klimatické a budovy se používaly pro ubytování letních hostů. Roku 1945 byly jako součást panství Hrubá Skála podle Benešových dekretů znárodněny a přeměněny na zotavovnu ROH. V současnosti slouží zachovalé lázeňské domy Zámeček a Pramen jako hotely.

V dávné minulosti, asi před šesti tisíci lety, to však byla důležitá křižovatka a město. Ve skalách se našly věci až z dalekého severu, dále velké obětiště a mnoho pro tehdejší dobu cenných surovin, nebo štípané kameny. Bývala tady pravěká centra štípání zdejších drahokamů – jaspisů, achátů či chalcedonů. Byl zde také uctíván posvátný pramen, dnes ukrytý v bažině, kde byly rituálně obětovány stovky oštěpů. Našly se tu i šipky Skytů a rituální předměty Keltů – skleněné náramky, malované nádoby a železné předměty. Těmto skalám se dnes říká Čertova ruka pro jejich podobu při leteckém pohledu – jde o hluboká údolí vypadající jako otisk pařátu. Součástí Čertovy ruky je i velký převis, zvaný Novákova pec, který je 20 metrů široký a devět metrů hluboký a je to oblíbené místo trempů. Nedaleko odsud je i Šourkova jeskyně, v níž byly rovněž objeveny luxusní předměty pocházející ještě z dob před Kelty. Později ve 13. a 14. století tady stál malý skalní hrádek, po němž se zachovaly jen úchyty trámů ve skalách a nádrž na vodu. 

Kozákov

Kozákov (744 m) je nejvyšší horou Českého ráje. Čedičový vrch byl už od pravěku vyhledáván jako naleziště drahých kamenů, z nichž pravěcí lovci vyráběli jednoduché nástroje. V dutinách horniny vykrystalizovaly kulovité výplně achátu, jaspisu, ametystu, křišťálu, záhnědy a dalších polodrahokamů. Zdejší naleziště byla využita ve středověku k výzdobě chrámů. Na západním svahu Kozákova se nachází Měsíční údolí se dvěma velkými jeskynními převisy, pod nimiž byly nalezeny stopy po pravěkém osídlení. Jihozápadní část hory o rozloze 162,83 hektaru je od roku 1985 chráněna jako národní přírodní památka Kozákov. V hoře se podle pověstí nachází celé město trpaslíků a skřítků, kteří zpracovávají její drahokamy. Hora vévodí svému okolí a pokud vyjdeme na její vrchol, najdeme tu nejen rozhlednu s restaurací, ale také krásný výhled na Český ráj i Krkonoše.

Autor článku je vydavatel časopisu Ve hvězdách
Foto: Martin Veselý / Mafra / Profimedia a Shutterstock