Toyota Corolla Sports Tourer: Design stárne dobře, koupíte už jen hybrid s automatem

Japonská Toyota měla v devadesátých letech pověst automobilky, která vyrábí naprosto spolehlivá a trvanlivá auta. V následující dekádě se to trochu pokazilo, bylo třeba snižovat náklady a kvalita šla trochu dolů. Také následovaly nepovedené modely, jako například Urban Cruiser. A také řada kontroverzních marketingových rozhodnutí. Jedním z nich bylo pohřbít slavné jméno Corolla a nahradit ho novým modelem Auris. Ten se dočkal dvou generací a už v průběhu té druhé se na mnoha trzích rozumně vrátil ke slavnému původnímu jménu. Honza Koubek si tentokrát do testu půjčil vůz Toyota Corolla Sports Tourer, což je verze kombi. Před nedávnem tahle Toyota prodělala facelift, který mírně vylepšil vzhled a poměrně zásadně techniku.

Design stárne dobře

Na vnějším vzhledu toho nebylo třeba měnit moc. Corolla je sice na první pohled japonské auto, ale její design stárne dobře. Po faceliftu jsou tu tedy nové mřížky chladiče, nové designy litých kol a mírně rozšířená paleta laků. Předně je ovšem třeba pochválit automobilku za to, že vůbec hatchback i kombi pořád nabízí. Spousta soupeřů s těmito karosářskými variantami končí nebo je výrazně upozaďuje na úkor módních crossoverů a SUV. Facelift se dotkl i interiéru, kde se největšího vylepšení dočkaly displeje, jak ten přístrojový pod volantem, tak i dotyková obrazovka infotainmentu. Ta sice není na dnešní dobu zrovna největší, má úhlopříčku 10,5 palce, ale zato si zachovala fyzická tlačítka kolem obrazovky, pomocí kterých máte přístup k hlavním funkcím. Jinak je ale interiér celkem pochmurný, většina povrchů je černá. I když jde vesměs o kvalitní materiály, s živější a veselejší atmosférou některých soupeřů se prostě rovnat nemůže. 

Už jen hybrid s automatem

Vnější změny jsou víceméně kosmetické, to hlavní se odehrálo pod kapotou, respektive pod celou karoserií. Corollu už totiž nekoupíte se základním benzínovým motorem o objemu 1,2 litru a manuální převodovkou. V nabídce zůstaly pouze dva hybridní modely s automatem. Celý pohonný systém je do značné míry převzatý z nového Priusu a to znamená modernější a výkonnější lithium-iontové akumulátory a také efektivnější a silnější elektromotory. Díky nim se zvednul maximální výkon jak u osmnáctistovky, kde poskočil ze 122 na 140 koní, tak už špičkového dvoulitru, kde místo 184 dosahuje 196 koní. Celý pohonný systém je podle verze lehčí o 16-18 kg. Reakce na plynový pedál je hbitější, akcelerace silnější, efekt gumového lana, který často hybridní jednotky s převodovkou CVT provází, je v tomto případě příjemně utlumený.

Automatická adaptivní rekuperace může řidiče štvát

Velmi rychle si zvyknete, jak s Corollou zacházet, aby jela naprosto plynule a neřekla si o víc než šest litrů benzínu na 100 km. Pomáhat vám bude i automatická adaptivní rekuperace. Některé pravověrné řidiče by taková funkce mohla štvát, jde totiž o to, že míra rekuperace, tedy brzdění elektromotorem a tím pádem dobíjení akumulátoru, se mění podle situace. Například když čidla radarového tempomatu zjistí, že je před vámi pomaleji jedoucí auto, tak v momentě kdy sundáte nohu z plynu, začne auto samočinně brzdit elektromotorem. Někteří řidiči možná takovou funkci nechtějí, ale v Toyotě je nastavená velmi jemně, dá se na ni zvyknout za pár dní a zejména v městském provozu ji přestanete vnímat. Hybridní systém samotný funguje skvěle, to má Toyota skutečně vyladěné. Často zjistíte, že za celý den jezdíte víc než polovinu času na elektřinu. A to jen na tu, kterou nasbíráte brzděním, protože Corolla není plug-in hybrid a nedá se nabíjet ze zásuvky. Je to zkrátka zajímavé auto a pokud sháníte menší kombík, rozhodně stojí za vyzkoušení. 

Zdroj fotografií: Toyota