Nejlepší kytaristi: Slash vyrůstal mezi hvězdami, Eddie Van Halen zběhl od piana, Brian May nástroj vyrobil s otcem

Jelikož jsme se zde ale v minulosti v článcích věnovali také basovým nebo bubenickým velikánům, pojďme se nyní zaměřit i na další mistry rockové kytary. Je jich skutečně hodně, proto pojímáme tento materiál jako seriál. Pokud máte pocit, že zde na vašeho kytarového hrdinu nedošlo, nejspíš na něj dojde příště. 

Eric Clapton

Vedle Hendrixe je jedním z nejvíce zásadních kytaristů, kteří se zasloužili o masovou popularitu blues, rozhodně Eric Clapton. Ten prakticky celé dětství strávil u svých prarodičů, o nichž se domníval, že jsou jeho rodiči. S matkou se později setkal, s otcem, kanadským vojákem a hudebníkem, nikdy. Ale napsal o něm později skladbu My Father’s Eyes. Na kytaru začal hrát až ve třinácti letech, kdy dostal k narozeninám levnou elektroakustickou kytaru od německé značky Hoyer.

V patnácti pak objevil klasické bluesové nahrávky od Muddy Waterse či Chucka Berryho a přesně pro tento žánr se rozhodl. Jeho první skupina Roosters (v níž se potkal i s pozdějším členem The Rolling Stones Brianem Johnsonem) neměla dlouhého trvání, podstatně větší úspěch pak slavili The Yarbirds. Tou dobou už se z Erika stávalo kytarové eso. Dnes je držitelem osmnácti Grammy a v anketě časopisu Rolling Stone stovky nejlepších kytaristů všech dob získal druhé místo hned za Jimi Hendrixem.

Jimmy Page (Led Zeppelin)

Jestli se snažíte tipnout, kdo ve žebříčku časopisu Rolling Stone obsadil třetí příčku po Hendrixovi a Claptonovi, ušetříme vám práci. Nemohl jím být nikdo jiný, než zakladatel Led Zeppelin, který ve skutečnosti poprvé na tento nástroj hrál až ve dvanácti letech. Což se nám z dnešního pohledu může zdát hrozně pozdě, ale v 50. letech, kdy vyrůstal, to bylo trochu jinak.

„Za mého mládí nebylo kolem moc dalších kytaristů. U nás ve škole byl ještě jeden kytarista, který mi vlastně ukázal první akordy, které jsem se naučil a odtud jsem pak pokračoval. Dost jsem se tehdy nudil, tak jsem se učil hrát na kytaru poslechem z desek. Jiné možnosti tehdy nebyly,“ vzpomínal na to později Jimmy. Těmi deskami byly zejména nahrávky Elvise Presleyho, jehož kytaristy byli tehdy Scotty Moore a James Burton. A právě je Page označuje za svoje první velké kytarové vzory. Ostatně Presleyho skladba Let’s Play House je často zmiňována jak důležitá inspirace pro Jimmyho hru na kytaru a přímo na tento styl odkazuje i v živé verzi skladby Whole Lotta Love v koncertním filmu o Led Zeppelin s názvem The Song Remains The Same z roku 1976.

Carlos Santana 

Mexický rodák Carlos Santana je tím, kdo dostal Latinskou Ameriku na světovou rockovou mapu. Otec z něj chtěl mít houslistu, ale Carlose to více táhlo ke kytaře. Podobně jak řada dalších kytaristů jeho generace se začal v mládí zajímat o bluesové hudebníky, v jeho případě například B. B. Kinga, a jejich styl začal mísit s latinskoamerickou hudbou, jíž byl odkojený. Smícháním žánrů jako rock, salsa, jazz a blues vytvořil charakteristický styl, který je dodnes rozpoznatelný a ovlivnil několik dalších generací hudebníků. Celosvětově prodal přes osmdesát milionů alb a v již zmíněném výčtu nejlepších kytaristů časopisu Rolling Stone z roku 2015 uchvátil patnácté místo.

Slash 

Co by byli v Guns N’Roses bez jejich vlasatého kytaristy s neodmyslitelným cylindrem a cigaretou v koutku úst. Saul Hudson, jak zní jeho pravé jméno, se narodil v Londýně afroamerické matce, která navrhovala modely pro lidi jako David Bowie nebo Ringo Starr, a anglickému otci, který pro změnu dělal přebaly alb hudebníků jako Joni Mittchel nebo Neil Young. Saul tedy doslova vyrostl obklopen hudebními ikonami a měl zaděláno na to, stát se jednou z nich.

„Jako hudebníka mě vždy bavilo, že jsem Brit i černoch. Zvlášť proto, že tolik amerických hudebníků touží být Brity a současně tolik britských hudebníků, zvláště v šedesátých letech, tak moc toužilo být černí,” říkal k tomu kdysi s nadsázkou Slash. Jeho rodina však přesídlila do Los Angeles a svojí první kapelu pak založil v roce 1979, ačkoliv neuměl na nic hrát. Nejprve se chopil basy, pak ale přesedlal na kytaru. Za píseň, která ho nejvíce v dětství zasáhla, označil Brown Sugar od The Rolling Stones, současně mu prý učaroval učitel ve škole, který hrál studentům na kytaru skladby Cream a Led Zeppelin. V roce 1985 pak dostal od Axla Rose nabídku, aby se přidal k tehdy vznikajícím Guns N’Roses. A dál už to asi znáte.

Eddie Van Halen 

O mladším z bratří Van Halenů (ten druhý se jmenoval Alex), kteří založili stejnojmennou rockovou a metalovou skupinu, se traduje, že to byl dost možná nejvíce invenční kytarista po Jimi Hendrixovi. Eddie je považovaný za otce kytarové techniky, které se říká taping, což je vlastně ťukání prsty do strun místo brnkání, což vytváří charakteristický krátký a tlumený zvuk nástroje. Eddie i Alex se narodili v Holandsku, do USA se přestěhovali se svými rodiči ještě jako děti a jelikož neuměli jazyk, trochu se uzavřeli do vlastního hudebního světa. Oba hráli na piano a mimořádný talent projevoval zejména Eddie (ostatně klávesový riff ve skladbě Jump hraje on), který se sice nikdy nenaučil číst noty, byl ale schopen hrát z hlavy recitály Bacha i Mozarta, do kterých si ale vždycky trochu zaimprovizoval. Eddie začal v Kalifornii, kde žili, vyhrávat soutěže pro pianisty, ovšem začalo ho to táhnout ke kytaře a k rocku. Za svoje největší vzory přitom považoval Erica Claptona a taky Jimmyho Page.

Prince 

Prince byl mnoho věcí, skvělý skladatel, zpěvák, producent, tanečník a vůbec frontman, ale někdy se trochu zapomíná na to, že byl také bravurní kytarista. Tedy nejen to, Prince hrál prakticky na všechny nástroje a řadu svých písní nahrál, jak známo, prakticky sám. Nejvíce však byl srostlý právě s  kytarou. A patřičně to dal najevo také začátkem 90. let, kdy si začal po sporech s Warner Music měnit jména, chvíli byl TAFKAP, ted The Artist Formerly Knowns As Prince (Umělec původně známý jako Prince), pak zase Symbol. A právě tvar tohoto symbolu nechal zvěčnit i do své kytary.

Na album Diamonds And Pearls v roce 1991 ještě poměrně nenápadně, na desce Come z roku 1995, z níž pochází skladba Dolphin, už okázaleji. Nejkrásnější sólo však podle našeho názoru nahrál na svoji ikonickou bílou kytaru do písně Purple Rain z roku 1984. Jinak Prince na kytaru začal hrát v jedenácti letech, v době po rozvodu svých rodičů, kdy krátce žil se svým otcem, jazzovým pianistou a skladatelem John Lewis Nelson. A právě ten mu jeho první kytaru koupil.

Brian May 

Nechybělo mnoho a místo geniálním kytaristou se Brian May stal astrofyzikem. Což je vědní obor, který v mládí studoval, ale zájem o něj jej neopustil. V roce 2007 se k němu vrátil a udělal si doktorát. Láska ke kytaře a k hudbě však přesto většinu jeho života měla navrch a my za to můžeme být jen rádi. První kapelu založil v jedenácti letech a pojmenoval ji 1984 podle stejnojmenného románu George Orwella. To se psal konec 50. let. Později se May hodně věnoval studiu, ale také hrál s různými kapelami.

A v roce 1968 spolu s Rogerem Taylorem (a ještě zpěvákem a basákem v jedné osobě, který se jmenoval Tim Staffel) založil skupinu Smile. Že se z ní později stali Queen a jak k tomu došlo, vědí všichni, kdo viděli film Bohemian Rhapsody. Mayova nejslavnější kytara je takzvaná Red Special, kterou vyrobil společně se svým otcem Haroldem začátkem 60. let. Kytaře se taky přezdívá Fireplace neboli Krb, a to z toho důvodu, že otec a syn Mayové pro ni použili více než sto let starou dřevěnou desku z krbové římsy. Důvodem bylo to, že si May uvědomil, že kytary značek jako Fender, Gibson nebo Höfner si nemůže dovolit, a tak si ji postavil. Trvalo mu to více než rok, od srpna 1963 do října 1964. V každém případě to stálo za to. 

Autor je hudební publicista
Úvodní foto: yakub88 / Shutterstock.com