Karel Tichý, autor knihy Lovec mafiánů a bývalý detektiv, který vyšetřoval zločince, jakými byli
Mrázek, Redl a Krejčíř, ve středu 10. května představil a pokřtil svou druhou knihu Kudy kráčel zločin.
Ve své knize se věnujete také starším slavným zločinům z historie české kriminalistiky, mimo jiné i případu Olgy Hepnarové. Myslíte si, že by dnešními znalci z oboru psychiatrie byla tato 23letá žena, která záměrně usmrtila nákladním autem osm lidí, také shledána svéprávnou jako před padesáti lety?
Jako policista jsem na Praze 7, kde se tahle tragédie stala, začínal, i když o mnoho let později. Vnímám to tak, že dnes by se takováto událost u takovéto osoby nemusela stát. O jejím duševním stavu se tenkrát už něco vědělo, ale přesto se jí asi nikdo řádně nezabýval, natož aby ji léčili. To by dnes bylo patrně jinak. Myslím, že dnes by to doktoři podchytili včas. A věřím i tomu, že tehdejší následné psychiatrické posudky, které ji shledaly za své činy plně odpovědnou, byly určitě v pořádku.
Existují ale i takové, které vznikly účelově?
Například v případě Krejčíře byl připraven velmi zajímavý posudek, který měl dokazovat, že je pro diagnózu endogenní deprese neschopen chápat průběh soudního procesu. Mezi těmi, kdo tento posudek připravovali, byl psychiatr Jan Cimický, který je nyní vyšetřován pro trestné činy znásilnění. Sám jsem studoval sociální patologii, takže jsem tomu mohl rozumět. Určité podobnosti jsou vidět na posudku, který později pomohl od trestu Michalu Redlovi.
Můžete přiblížit, co se děje kolem Michala Redla?
Redla jsem vytáhl na světlo v roce 2002, kdy jsem vystupoval jako spolupracovník BIS pod jiným jménem. Redl, označovaný za hlavu kauzy známé jako Dozimetr, je vyučený číšník, kterého spravedlnost dožene až teď po dvaceti letech, poněvadž vloni v září Krajský soud v Praze zrušil omezení jeho svéprávnosti. Zatímco před lety spoustě lidí stálo za to vynaložit síly, aby mu pomohli vyhnout se trestu, dnes se domnívám, že bude obětován a nikdo z jeho dřívějších mocných přátel mu nepomůže.
Zpět k Radovanu Krejčířovi, o kterém se objevují zprávy, že by se mohl vrátit do Česka. V čem jsou vlastně výhody jeho návratu?
V ničem. Nebylo by to dobré vůbec pro nikoho: Pro ty, kdo ho vyšetřovali, pro svědky, kteří tehdy svědčili u soudu v jeho neprospěch, pro ty, o kterých si on myslí, že mu dluží, ale ani pro jeho někdejší spojence, které by on mohl vydírat tím, co na ně ví. Česká republika automaticky požádala o jeho vydání ve chvíli, kdy uprchl. V době, kdy byl na Seychelách, se Krejčíř zřekl českého občanství, a když byl uvězněn v JAR, začal usilovat o návrat a občanství mu bylo v tichosti vráceno. Ta žádost o vydání někde dlouhé roky ležela a před dvěma lety byla obnovena její platnost. Na Bezpečnostní radě bylo rozhodnuto, že Krejčíř je bezpečnostním rizikem pro náš stát. Novináři ale zjistili, že jeho rodina shromáždila nemalé finanční prostředky určené na to, aby byl jeho návrat umožněn. Protože byl odsouzen v nepřítomnosti, měl by právo na automatické obnovení procesu. Svědků, ochotných svědčit o událostech starých dvacet let, ale podstatně ubyde. Podle argumentace ministerstva spravedlnosti by mohl přispět k vyřešení neobjasněných případů. Domnívám se, že je víceméně nereálné, aby k tomu přispěl, protože by musel mluvit o svém podílu odpovědnosti, a o to rozhodně nebude mít zájem.
Představuje tahle situace pro vás osobně nějaké riziko? Pokud ano, jak se s tím dá žít?
Než utekl, měl Krejčíř podle informací, které jsme získali, seznam osob určených k likvidaci. Mimo jiné na něm byla jména Šebesta, Mrázek, a ti jsou všichni mrtví a pachatelé nebyli vypátráni. Na seznamu byl i Jaroslav Starka, na kterého neznámý pachatel vystřelil, zasáhl ho, ale Starka přežil. Nám, co jsme na jeho kauzách pracovali a překazili mu je, vzkázal, že jsme ho okradli o jeho miliardy. Kdyby mu jeho ďábelské plány vyšly, tak by český stát přišel až o 9 miliard korun a státní firmu Čepro. Součástí tohoto plánu byly i vraždy, a to jistého celníka, ale i dalších bílých koní. Byli jsme policisté a dělali jsme svou práci. Zvykli jsme si i na výhružky.
Kolik let si odseděl v JAR a jak se mu tam daří?
Rodina mu tam údajně posílá nemalé peníze a on si stěžuje na spoustu zdravotních problémů, které vyžadují nákladnou léčbu. V JAR byl odsouzen za více trestných činů k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výši 35 let, což je zde nejvyšší možný trest. Stále tam běží soudy za jiné trestné činy, které spáchal. U nás je maximální trest 25 let. Z určitého pohledu je tak dobře, že tenkrát v roce 2005 utekl. Byl zde totiž pravomocně odsouzen v nepřítomnosti na 15 let a dneska by už byl zase na svobodě. S JAR nemá Česká republika uzavřenou smlouvu o vydávání pachatelů trestné činnosti, není precedens na to, jak by se nakládalo s trestem, který dostal v JAR, a s roky, které si tam už odseděl. Navíc jeho přesun do ČR by stál obrovské peníze. Radovan Krejčíř je opravdu drahý vězeň: Už jen jeho věznění v JAR stálo tři sta milionů korun. Jeho transport by se odehrával tak, že by letěl vládním speciálem s mimořádnými bezpečnostními opatřeními, velmi drahá je jeho léčba, obnova procesu a ochrana potenciálně ohrožených svědků, to všechno by zaplatili daňoví poplatníci. Mluvíme o desítkách, možná stovkách milionů korun.
Jak jste se cítil, když jste se dozvěděl jako vedoucí operativního týmu, který připravil Krejčířovo zadržení, že uprchl?
Myslel jsem, že mě raní mrtvice. U toho zadržení přímo jsme být ani nechtěli, nechtěl jsem, aby moji lidé byli na kamerách. Jeho zadržení jsme připravovali čtrnáct dnů v kuse, původně jsme měli plán sebrat ho, když šel na ošetření zubu, jenže pak dostal strach a odešel, tak jak to bylo v tom filmu Gangster Ka. Když jsme všechno připravili, aby mohl být zatčen ve své vile v Černošicích, řekl jsem svému týmu, že si konečně mohou jít odpočinout, umýt se a převléknout. Zásahový tým ho měl zadržet, sdělit mu obvinění, dát do vazby a zajistit jeho kufr s doklady a důkazy ke kauze Čepro. Jednoho technika odvedl Krejčíř na toaletu do zadní části vily, tam ho zamkl a přes zahradu zadní brankou utekl. Jeho advokáty a lékaři připravený posudek o jeho nesvéprávnosti zmíněný výše tedy už nebyl potřeba.
Radovan Krejčíř měl v době své slávy doma žraloka a také murénu, Ivan Jonák krokodýla. Vypadá to, že exotická zvířata znamenala v devadesátých letech symbol moci.
Je tomu tak. Je známý plán nechat zabít a sežrat nežádoucí osoby tygrem, ale taky tehdejší výrok: „Na co kopat hrob? Když se dá mrtvola prasatům, nezbyde nic.“ Tyhle manýry z devadesátek, vraždy na objednávky a okázalé plýtvání luxusem se už v této době nevidí. Současný zločin má méně nápadnou, sofistikovanější podobu.
Zdroj fotografií: Archiv Karla Tichého, Jakub Stadler / Mafra / Profimedia, Alexandr Satinský / Mafra / Profimedia