Je to tady. Sedáte si na pohovku, do ruky berete brambůrky a ovladač a chystáte si pustit váš oblíbený film. Nemůžete se dočkat, přestože ho uvidíte po sto šedesáté. A nejvíce se těšíte na scény, které v reálném životě jen tak nezažijete.
A víte proč? Protože je v reálu mnohdy ani zažít nemůžete. A teď nemluvíme o sci-fi nebo komiksových filmech. Mrkněte na některé z nich a pokud víte o dalších příkladech, napište nám je do diskuze pod článkem.
Možná vás to už někdy překvapilo – hrdinu obklopí deset padouchů a hezky jeden po druhém se nechávají zbít, zmrzačit nebo alespoň odhodit. Ve skutečnosti by na hrdinu nejspíš naskákali všichni naráz a ani by si neškrtnul.
Tento typ scén se ve velkém objevuje v béčkových akčních filmech.
Hrdina honí padoucha, který právě záhadným a blíže nespecifikovaným způsobem vylezl z vagonu na střechu jedoucího vlaku, kam se za ním hrdina vyhoupne s lehkostí pírka a začne souboj bez ohledu na pohyby vlaku a gravitaci. Co víc dodat.
Scén, kdy je hlavní hrdina obklopen neustále se rozšiřujícím ohněm, je poměrně dost. A čeho je v nich také dost – více než ve skutečném světě – je času, který má na útěk. Rychle se šířící oheň, vysoká teplota, zplodiny, kouř nebo dokonce výbuch, to vše přijde samozřejmě až ve chvíli, kdy se hrdina dokáže dostat mimo oheň. Jaký zázrak!
Rána sem, druhá tam, otočka ve vzduchu, výkop, mířící zbraně a napínavá bitka končí obřím výbuchem, který odmrští všechny zúčastněné několik metrů daleko. Jenže: Většinou je to pouze padouch, který při něm utrpěl zranění, na jehož následky dokonce může i zemřít. Hrdina se většinou oklepe s pár krvavými šrámy, zvedne se, odejde po svých a co víc, dál dokonale slyší.
Také byste někdy chtěli mít doma nábytek, do kterého padouch střílí samopalem nebo poblíž hodí granát, protože se za ním schovává hrdina, ale jediné, co způsobí, je, že se rozpadne maximálně na tři části? Pak máte smůlu, zatím ho nikdo kromě filmařů nevymyslel.
Tisíce vojáků, velitelé, hromada zbraní a co víc – nekonečné zásobníky a munice. V řadě filmů se střílí, aniž by došlo k výměně zásobníku, takové Oslíku, otřes se! Navíc, hrdinové jen zřídkakdy minou své cíle, což se ale míjí s realitou. Podle armádního konzultanta a ředitele GlobalSecurity.org Johna E. Pikea připadá na jednoho zlikvidovaného nepřítele zhruba 250 tisíc spotřebovaných nábojů. A vlastně ani nemusí jít o nepřítele – válka je totiž ve skutečnosti pěkný zmatek v nepřehledném terénu, kde se vojáci velmi těžko orientují a není tak výjimkou, že zasáhnou svého spolubojovníka. Váleční veteráni se také pozastavují nad dokonalou mobilitou vojáků ve filmech nebo nad tím, že si ve válečném hluku povídají a rozumějí si. Válečné filmy navíc bývají plné dramatu kvůli omezenému času, ve skutečnosti jde ale o zdlouhavé přesuny, čekání a mnohdy i nudu. A jako zajímavost dodejme, že jen malé procento vojáků se vůbec dostane do nějaké akce.
Pokud vás vždy štvalo vykreslování modelek jako extrémně hubených slečen s dlouhýma nohama, pak vás nenadchne ani popis filmových matek. Zatímco vy vysílená sedíte na gauči v teplákách a tričku zapatlaném od přesnídávky, filmové matky jsou za každé situace krásně upravené a oblečené. A to i přesto, že právě dovařily svíčkovou a guláš se šesti, vypily u toho litr vína, uběhly maraton a odřídily náklaďák. K tomu jsou vždy – stejně jako další ženské postavy ve filmech – oblečeny do sexy spodního prádla, i když chtěly jít jen vyhodit odpadky, ale nečekaně je přepadl manžel nebo milenec.
Kdo z vás neumí skvěle řídit, při tom kouřit, telefonovat, malovat se nebo konverzovat a při tom dlouhou dobu udržovat oční kontakt se spolujezdcem, do toho všeho ještě předjíždět pět aut najednou, ať hodí klíčem od auta. Nebo jezděte na vleku jako filmoví řidiči.
Rozumíte počítačové technice, ale nad čím vám zůstává rozum stát, jsou počítačoví experti a hackeři ve filmech? Rozhodně nejste jediní. V našem světě totiž nestačí jen pár minut k prolomení hesla banky, korporace či dokonce bezpečnostních složek. Ale do dvouhodinových filmů se víc než minuta ťukání do klávesnice zakončené triumfálním „Jsem tam!“ nevejde.
Na to, že sestry jsou ve filmech téměř k ničemu, protože i například rentgeny si dělají doktoři sami, jste si možná už zvykli. Co bude ale zřejmě překvapovat vždy je, že hlavní hrdina nevykrvácí poté, co si sám vytáhne ze žíly kapačku a jde zachraňovat svět.
Představte si tu scénu: Sedíte v zaplněném baru, dáváte si váš oblíbený drink, kousek od vás hraje dj a na parketu tančí a zpívají si další návštěvníci. Do toho přijde váš kamarád/vaše kamarádka, pozdraví vás a něco vám říká. Jelikož nerozumíte, přiblížíte se k ní a do ucha jí zakřičíte „Cože?“ A střih! Tohle se ve filmu nestane. Tam si totiž rozumí za jakékoliv situace. A podobné to je například se zrakem – ve filmech totiž vidíte na kilometrovou vzdálenost, jak se tváří člověk otočený zády.
Zatímco ve filmu je hluboká díra vykopaná za pár minut, ve skutečnosti je to námaha na celý den. Nebo takový život na pustém ostrově. Ve filmu se hrdinové sluní na pláži a škádlí ve vodě, přičemž se do sebe zamilují, ve skutečnosti byste strávili 95 procent času snahou přežít. A co teprve stěhování, opravy nebo malování domů! Podle filmů vám k tomu stačí v podstatě dva statní chlápci a zhruba dvě hodiny času, ve skutečnosti budete rádi, že to stihnete do měsíce. A to nemluvíme o úklidu.
Zdroj: ranker.com
Zdroj fotografií: Profimedia