Soundtrack zasněných a smutných 90. let: Před 30 lety vyšla deska Souvlaki od Slowdive

Kdo se v devadesátých letech alespoň trochu zajímal o kytarovou hudbu, rozhodně nemohl minout tohle legendární druhé album anglické „čumbotkovské“ party Slowdive. Vyšlo přesně před třiceti lety.

Pro ty, kdo na to dnes vzpomínají, to je krásná doba, ke které hrála krásná hudba. Trochu smutná, trochu zasněná, ale rozhodně ne patetická. Podle hudebníků, kteří z pódia místo do publika čučeli přes spuštěné ofiny na špičky svých botů, se jí začalo říkat shoegaze. A právě angličtí Slowdive byli vedle skupin jako My Bloody Valentine nebo Ride jedněmi z jejich hrdinů.

Název podle skeče 

Souvlaki je, jak známo, řecké jídlo, takový špíz. Anglická kapela si její název vypůjčila z komediálního skeče amerického rozhlasového dua The Jerkey Boys, která si střílela z lidí. V jednom skeči volala na hotelovou recepci a jeden z dvojice recepčního žádal, aby přišel k nim na hotelový pokoj a sexuálně uspokojil jeho ženu. Když zjistil, že je recepční Řek, pohotově zareagoval: „Moje žena miluje všecek tenhleten řeckej tentononc… Bude vám ho cucat jako souvlaki.“

Od kytar k elektronice 

Zbytek alba ale nijak vtipný ani zábavný nebyl. Zatímco svůj slavný debut Just For A Day z roku 1991 natočili v době, kdy kytaristka Rachel Goswell a kytarista Neil Halstead tvořili zamilovaný pár a většinu skladeb pro album napsali společně, před nahráváním dvojky se rozešli a většinu písní napsal Halstead sám. Navíc v té době hodně poslouchal elektronickou hudbu, hlavně producenty jako Aphex Twin a drum’n’bass, což se jasně projevilo například ve skladbě Souvlaki Space Station. A dá se říct, že právě tím se do jisté míry inspirovala i pražská skupina Ecstasy Of St. Theresa, která se v té době začala také přiklánět od především kytarového zvuku k výrazným elektronickým a ambientním experimentům.

Prozíravý krok 

V době svého vydání se překvapivě Souvlaki nedočkalo tak vřelého přijetí, jako debut Just For A Day a bylo to do jisté míry právě tím, že kritiky zaskočil příklon k elektronickým zvukovým experimentům. Dnes však už dobře víme, jak prozíravý krok to tehdy ze strany skupiny byl a že jim historie dala zcela za pravdu. A jen tak mimochodem, na americké edici alba vyšla i coververze skladby Some Velvet Morning od Nancy Sinatra a Lee Hazlewood. Je tedy zřejmé, že Primal Scream společně s Kate Moss na tento nápad přišli z kytarových kapel až jako druzí.

Autor je hudební publicista
Úvodní foto: archiv Slowdive