Jiří Burian aka Kapitán Demo: Teď jsou pro mě prioritou zahraniční trhy

Hostem Ranního klubu na rádiu Expres FM byl hudebník Jiří Burian, známý z kapel Southpaw, Republic Of Two a v poslední době především jako Kapitán Demo. S Milošem Pokorným probrali jeho oblíbené filmy a hudebníky, práci producenta pro stylově úplně odlišné interprety nebo ambice v zahraničí. 

Máš blízko k muzice ve filmu i v divadle, prozraď nám tvé oblíbené filmy…
To je těžká otázka, protože je toho tolik! Ale určitě třeba cokoliv od Jima Jarmusche, Coppoly, Woodyho Allena, tady například Zahraj to znovu, Same, až po současné režiséry, třeba od Wese Andersona The Life Aquatic nebo od Formana Muž na Měsíci.

A máš nějaký film, který tě vždy pozitivně naladí?
K tomu mám spíše seriály, aktuálně třeba Ted Lasso, které je podle mě kvalitní i komerčně úspěšnou komedií.

Když už vyrazíš na něco do kina, dáváš na tipy známých nebo máš své?
Vše dohromady, ale především se podívám na trailer, protože já to mám tak, že si k sobě do kuchyně nepouštím to, co nechci. Většinou už mám ověřená jména, dlouho se třeba těším na film Trojúhelník smutku.

A jak to máš třeba s Marvelovkami?
Nijak. Jsem antikomiksový člověk, můj největší vrchol je Čtyřlístek.

Co filmová nebo divadelní muzika? Jaké tam máš favority?
Z těch starších je to určitě Vladimir Cosma, z českých pak Petr Skoumal. Věci od Karla Svobody jsou samozřejmě geniální. A potom mě hrozně baví třeba soundtrack k seriálu Bílý Lotos, miluji Damona Albarna, Trenta Reznora nebo Johna Hopkinse.

Tvůj táta Jan Burian je muzikant, písničkář, autor, takže jsi byl od malička obklopený muzikou. K čemu ses díky tomu dostal třeba dříve než tví vrstevníci? 
To je dobrá otázka, ale teď mě úplně rozhodil playlist vašeho rádia, Snow Patrol, St. Vincent, Gang Of Youths, jakýsi Demo, to je fakt paráda. Musím říct, že miluji vaše rádio, protože to je přesně můj styl. Když jsem vyrůstal, tak tu byly silné skupiny třeba Depešáků nebo U2. Otec měl doma obří zeď kazet, ale on byl ze staré umělecké školy, avantgardní, takže tam byl pop sprostým slovem. Pro mě je třeba český pop zajímavý až teď, i když mě hrozně mrzí, že spousta věcí je vykradených nebo okopírovaných z Ameriky.

A měl jsi období, kdy jsi poslouchal něco, čemu ostatní nerozuměli?
Určitě. Bylo období, kdy jsem sjížděl metal, kolem 8. nebo 9. roku jsem poslouchal třeba Petra Nagye nebo Dalibora Jandu, pak velmi intenzivně Beatles, následně industriál a tak dále. Muzika je, jako když jdeš do restaurace a otevřeš si menu – pestrý festival spousty druhů hudby. A to mám rád, je to pro mě jako pro producenta teď hodně přínosné.

Jsi i táta. Snažíš se své děti nějak hudebně ovlivnit?
Rozhodně nechci být takový ten typ otce, kdy po mně děti zdědí továrnu a musí ji rozvíjet. Beru je jako svobodné duše, které si nás z nějakého důvodu vybraly a ví, do čeho šly. Ale samozřejmě je nějak inspiruji, žijí v tom, v čem já. Třeba ten nejstarší, jedenáctiletý, poslouchá striktně to, co teď poslouchají všechny děti, i když mu říkám: Tady jsou ještě kytary a jiné styly, pojď si je poslechnout. Má rád také všechno a má přehled, ale teď aktuálně poslouchá to, co všichni, což je Calin, Viktor Sheen a Milion Plus.

Pojďme se podívat ještě na tvé další projekty, mezi kterými je například produkce Emmy Smetana, Tomáše Kluse nebo Shakespearovských slavností. Podle čeho si vybíráš nabídky?
Nechávám to plynout. Každopádně, když dělám něco pro někoho, tak mě to učí, ale vedle toho si stále dělám své věci podle sebe a pořád jdu jako producent dál. Prostě to střídám, teď jsem třeba dodělal hudbu k seriálu Sex O’Clock nebo k filmu Život pro samouky. Ale teď je pro mě priorita zahraniční trh, kam jsem udělal čistě za sebe sólové album Heart Wins, s kterým pojedeme do New Yorku a Montrealu. A pak chceme s mojí ženou dělat seriál typu MasterChef, ale hudební…

Co tě baví na producentství?
Baví mě ten pocit, když uděláš dobrý chytlavý song, který má třeba čísla, hraje se v rádiu nebo si ho zpívají lidi. Většinou to ale dělám s lidmi, kteří mě znají, respektují mě a nechávají mi v tvorbě volnou ruku.

Řadu lidí překvapila tvá spolupráce s Tomášem Klusem. Co ti to přineslo?
Měli jsme dvě nahrávky, první bylo antibabišovské EP ČAUČESKU, které bylo velmi temné. U něj mě překvapilo, že šlo o number one album. Tehdy jsem si řekl, že se tu děje to, že když má někdo slávu, může si dovolit experimentovat a stejně má nejprodávanější album. To je můj cíl, takže jsem byl spokojený. Pak jsme udělali velkou desku Cítím, a tam mě překvapilo, jak je Tomáš otevřený a dokáže dělat i věci, na které není zvyklý. Ale vždy je to o tom, jestli se mi ten song líbí, nebo ne. Když mě baví hlas a song, jdu do toho, v opačném případě to odmítnu.

Foto: Expres FM / Petr Novák