Odpoledne na Expres FM /
Celý playlist
Hudba

50 nejlepších českých alb: Kapela Vltava na své první dospělé desce začala experimentovat s elektronikou

Avatar photo Petr Novák
14. 06. 2023

Vltava patří k těm několika domácím kapelám, které si s nikým jiným nespletete, protože rukopis frontmana Roberta Nebřenského je naprosto specifický. Vltava si vytvořila jedinečný styl, postavený na hráčském umění, přirozeném kombinování žánrů a jen zdánlivě dadaistických a do posledního detailu promyšlených textech. Ve své stylové všežravosti zašli nejdál právě na svém třetím albu Marx Engels Beatles, které je i jejich nejúspěšnější nahrávkou.

Další díly (398)

27. místo: Vltava – Marx Engels Beatles (1998)

Vltava je jednou z nejosobitějších a nejoriginálnějších českých hudebních skupin a současně oblíbenou stálicí klubových i festivalových pódií. Pestré skladby plné obrazů a nakažlivé hudební energie spolehlivě zasahují posluchače všech generací! Kapelu založil roku 1986 kytarista, zpěvák a skladatel Robert Nebřenský. Po dvou letech se skupina rozpadla, po výměnách členů hrát opět začala na jaře 1989. V devadesátých letech Vltava vydala čtyři dlouhohrající desky, nejznámější písní se stalo Prasátko z debutu Mládí i tak velkou lásku bere s humorem. Na začátku roku 2003 pak skupina odehrála několik posledních koncertů a ohlásila rozchod. Naštěstí ne definitivní, po sedmileté pauze se dala opět dohromady. V nové sestavě vydala titul Komedianti se vracejí domů. Následovala nahrávka Čaroděj a svoji tvorbu pak Vltava zrekapitulovala kolekcí Náklad štěstí. Rok 2022 pak přinesl sedmé a zatím poslední řadové studiové album Spass muss immer sein. Album Marx Engels, Beatles nahrála Vltava v sestavě Robert Nebřenský (kytara, zpěv), Tomáš Průša (saxofon, flétna), Petr Venkrbec (saxofon), Martin Vajgl (bicí), Martin Štec (baskytara), František Svačina (klávesy). 

Samply jsou zrada

Hana Slívová pro server Aktualne.cz u příležitosti dvacátého výročí od vydání na adresu alba v roce 2018 uvedla: Místo striktního čistého zvuku jazzové kytary vsadil na opravdovou elektrickou, do výzbroje zařadil zkreslený zvuk a Vltava začala využívat samply, což prý část publika hodnotila jako zradu. Marx Engels Beatles je dodnes hudebně nejpestřejším albem Nebřenského a spol. Kombinuje pro Vltavu typické hravé písničkářství, rockovější plochy, samply i elektronické pokusy, které jsou slyšet hlavně v jemně psychedelické skladbě Holčičina hnízda. Album přesto dokonale drží pohromadě, což je práce Milana Cimfeho z nahrávacího studia Sono. Ačkoliv osoba, jíž se říká producent, obvykle do hudby Vltavy nezasahuje, tentokrát tomu bylo jinak. Největším hitem z alba je právě titulní skladba Marx Engels Beatles. Píseň, ve které se mimo jiné zpívá: Já čekám v Čechách a život už se blíží, ten můj s jednou lyží už se rychle blíží! Marx, Engels, Beatles – to je můj rytmus! Tak co je s ním, že netančíme.
Nebřenský patří mezi nejoriginálnější tuzemské textaře. Jeho příběhy mívají surreálný nádech, o konkrétních tématech mluví v obrazech. Ironie se u něj někdy jen těžko dá rozpoznat od vážně míněného. „Všechno prohrát, jít a pohoda / prohra může muži mnoho dát” je na něj však další až nebývale čitelný slogan, který dodnes funguje i mimo komunitu fanoušků. Autor ale odmítá, že by své texty psal programově.

 

Datum vydání: 1998
Celkový čas: 51:42 minut
Skladby: 1 Marx Engels, Beatles, 2 Zajíc A Koza 3 Konečně Volnej, 4 Malá Mrtvá Víla, 5 Silnice,
6 Blanokřídlý Výtah, 7 Smutný Příběh Váni, 8 Loučí Se A Končí, 9 Noční Výprava, 10 Mayn Rue Plats, 11 Ona Má Oči Těžké, 12 Holčičina Hnízda, 13 Všechno Prohrát, Jít A Pohoda, 14 Brácha S Nebem Modrým
Producent: Milan Cimfe, Robert Nebřenský

Robert Nebřenský: Elektroniku jsme předtím měli vnitřně zakázanou

Na otázky Vlada a Radka z Večerní show telefonicky odpovídal frontman kapely Robert Nebřenský. Pro zachování autenticity a specifického projevu doporučujeme poslech rozhovoru v audio podobě.

Roberte, co vás jako první napadne, když se řekne Marx Engels Beatles?
Deska vyšla v roce 1998, tak nevím, co mě napadne jako první. Nenapadne mě nic chytřejšího, než se vás zeptat, proč až sedmadvacáté místo, proč není první?

Na tom prvním místě by vás bylo moc…
Tam by hlavně musela být ta naše úplně nejposlednější dneska Spass muss immer sein.

Jenže my ten žebříček začali připravovat o chlup dříve…
Mě může napadnout tisíc věcí, ale radši, když už se vlastně jedná o takhle vzdálené vydání, si nebudu nic vymýšlet, ždímat si ponožky, že mě něco zvláštního napadá, spíš mě napadá, že mě zajímá, na co se budete ptát, co vlastně u té desky napadlo vás. Mě už toho napadlo hodně, dal karty na stůl a zajímalo by mě, co vy, když je seberete? Ty karty.

Myslím, že to je hezký rým – Marx Engels Beatles, takže já si myslím, že to je kouzlo rýmu…
Ono se to vlastně tak dobře blbě rýmuje, trošku to bolí, to já mám rád, když ty rýmy trošku drážní tou nedokonalostí, určité napětí je vzrušující. Ta píseň nějak shrnuje pocity života za dob studené války v České republice, v Československu. Takže to nějaké napětí v ní je k tomu souladné, že ten rým není úplně tak akorát. Marx Engels Beatles, to se vlastně nerýmuje, jen to tak jako vypadá, že se to rýmuje.

Co nám můžete říci k obalu alba?
Tenkrát nás bylo v kapele šest. Je to sestava, kterou jsem měl teda hodně rád – vitální, použitelná funkční sestava, která na tom byla umělecky i muzikantsky dobře. Všechny vyjmenuju, protože za to stojí: Rytmika Martin Vajgl, který teď hraje s Olympikem, Martin Štec na basovou kytaru, zakládající členové František Svačina na klávesové nástroje a  Petr Venkrbec na soprán saxofon a klarinet, nověji příchozí Tomáš Průša na saxofon a flétnu a Robert Nebřenský na kytaru. Sestava čítala opravdu šest lidí a já jsem chtěl tu naši pospolitost, tu partu, nějak vyjádřit v nějakém logu a udělal jsem si takový obrázek, který pro mě byl něco jako nápodoba olympijských kruhů. Těch je ale pět a nás šest, takže jsem udělal takový návrh, jak se propojí šest kruhů a že to je ta kapela. A ta síla kapely je v tom, že jsme propojeni jakoby do jednoho obrazce, v podstatě do jedné bytosti. Takhle jsem to předložil Aleši Najbrtovi, se kterým od začátku spolupracuji na vizuálech, a on tam dodělal ještě jednu důležitou věc, a to jsou úsměvy – každý ten kulatý obličej má úsměv, ale není to úplně smajlík, je to takový rovný úsměv, takový vlastně neúsměv, úsměv skrytý nebo zakletý nebo výraz, který se do úsměvu může takhle proměnit. A my s tím úsměvem pracujeme ve vizuálu již od začátku, od prvních alb a vlastně v každém tom vizuálu je ten úsměv nějak zakletý. A v případě této desky je zakletý do toho potenciálu úsměvu, takže ta kapela se vlastně neusmívá, jakoby se tváří vážně, ale tak, že to nejde dlouho vydržet. Jako když někdo předstírá, že je vážný a pak vyprskne smíchy. Takhle jsem to myslel, šest koleček, šest kružnic, které se protínají na způsob olympijských kruhů.

Dokázal byste tu nahrávku po 25 letech ohodnotit?
Z mého dnešního pohledu je to nahrávka, která v historii kapely znamenala hodně, je vlastně přelomová oproti těm prvním dvěma albům, která byla taková juvenilní, shrnovala naše počáteční snažení a byla v nich obsažena původní energie kapely Vltava, která kapelu definovala. Marx Engels Beatles byla naší první dospělou deska, kde jsme si dovolili odpoutat se od kořenů a zkusit něco nového, vykročit někam dál a vyloženě jsme si i před jejím natáčením řekli, že si dovolíme všechno. Pro nás to album vlastně znamenalo takovou revoluci ve sklenici vody – připustit si, že budeme využívat i elektroniku, což jsme předtím měli jakoby vnitřně zakázáno.

Jak byste zavzpomínal na rok 1998, kdy deska vznikla? Byl to konec devadesátých let, uvolněná doba, fungovalo to, máte na to stejný pohled?
Jo, mám, ale mám pocit, že je trochu klišé, že se na devadesátky vzpomíná idealizujícím způsobem, byly to úžasné roky, bylo možné zkoušet hranice nějaké naší svobody, zkoušet, jak tu svobodu naplnit, byla to úžasná doba. Každá doba je úžasná, když člověk správně reaguje, myslím, že to úžasné, co devadesátky poskytovaly, jsem zrovna úplně nevyužil. Nejsem úplně typ člověka, který by vzpomínal, který by se nějak zaobíral tím, co a v jakém období bylo. Když se vrátím zpátky ke kapele a k hraní, pro nás to byla doba radosti a vlastně i takových snadných úspěchů. Hlavně bylo skvělé, že tenkrát jsme měli na sebe víc času, hudební aktivita byla taková koncentrovanější, nebyl problém dát kapelu dohromady a zkoušet každý víkend a po celý víkend. To se mi líbilo, dneska je to nemožné, protože máme rodiny, všechno se to změnilo v neprospěch hudby. Dnes je těžší ty věci vybojovat, a proto mluvím o snadnosti, že tenkrát jsem tu kapelu měl jakoby k dispozici a pak jsme šli ještě na pivo, takže bylo fantastické, že jsme tím mohli hodně žít. Vznikalo to jakoby snadno, protože jsme byli pořád při věci, to mám na tom rád.

Mohl byste nám vyprávět nějakou veselou příhodu z natáčení?
Veselou, aby způsobila smích, takovou asi úplně mít nebudu, ale vzpomínek je hodně a nevím, jak a pro koho jsou veselé, ale mám takový zákmit, takový střep vzpomínky, že během míchání této desky jsme s kolegou Tomášem Průšou čekali v místnosti vedle režie, kde Milan Cimfe míchal a my jsme si občas přišli poslechnout jakoby čerstvým uchem, takže jsme u něj pořád neseděli a sledovali různé filmy. Tenkrát ještě na kazetách VHS, které v tom studiu byly, a asi nejzajímavější film, který jsem tam zhlédl a utkvěl mi v paměti, byl japonský umělecký pornofilm s řeckým dabingem a řeckými titulky. Tak to si pamatuji. A takovým vyvrcholením toho filmu bylo, jak se dekadentní pár tolik miluje, až se umiluje k smrti, ta milenka uřízla svému partnerovi penis. To probíhalo během míchání toho alba.

Momentka z natáčení alba: „Podle délky vlasů Martina Vajgla asi spíš odpovídá době natáčení alba Šťastnej jako trám, sestava je ale stejná jako na Marx Engels Beatles,“ říká k tomu Robert Nebřenský

50 NEJLEPŠÍCH ČESKÝCH ALB VŠECH DOB

50. Indy a Wich – My 3
49. Kryštof – V siločarách
48. Dybbuk – Ale čert to vem
47. Blue Effect – Nová syntéza
46. Role – Rána
45. Už jsme doma – Hollywood
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
43. Sebastians – Blue
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
40. Vanessa – Flashback
39. Khoiba – Nice Traps
38. WWW – Neurobeat
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
36. Master’s Hammer – Ritual
35. Umakart – Vlci u dveří
34. Prago Union – HDP  
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
28. Floex – Pocustone
27. Vltava – Marx Engels Beatles
26. (bude zveřejněno 21. června v 16.30 v éteru Expres FM a na našem webu)

Po celý rok 2023 vám budeme představovat žebříček v českém éteru neslýchaný. Žebříček padesáti nejlepších českých alb. Do jeho vzniku se zapojilo celé naše rádio a rozproudila se vášnivá debata, která nahrávka by v tomto výčtu rozhodně neměla chybět. Mnoho podobných žebříčků u nás doposud nevzniklo a jsme si vědomi, že tento úctyhodný a pestrý seznam vyvolá různorodé ohlasy. Samozřejmě, že při jeho sestavování muselo dojít ke kompromisům, protože na komplexní pořadí zásadních českých nahrávek by bylo třeba o pár desítek míst navíc. Tvůrci se neřídli datem vzniku ani žánry, ale především srdcem a dobrým vkusem. Jediným kritériem bylo, že se musí jednat o dlouhohrající řadová alba.

U vyhlášení každého místa čeká posluchače Expres FM a čtenáře našeho webu i krátký rozhovor přímo s tvůrci, producenty nebo hudebními kritiky, takže se zpětně o nahrávce dozvíme i něco zajímavého prostřednictvím lidí, kteří se na ní podíleli. Věříme, že se budete bavit, a že to s námi vydržíte až do předních příček, protože tohle hudební putování bude zkrátka dobrodružné. 

50 nejlepších českých alb: Apoštolové české hudby Už jsme doma cestují světem už 30 let

Petr Novák / 08. 02. 2023

50 nejlepších českých alb: Na natáčení své zásadní desky si litvínovský samorost Xavier Baumaxa odskočil z hospody

Petr Novák / 01. 03. 2023

Zdroj fotografií:  archiv kapely Vltava / Karel Šuster a Supraphon 

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM