Jan Kříženecký: Díky průkopníkovi kinematografie se Čechy zapsaly na filmovou mapu světa

Jan Kříženecký byl český filmař, kameraman a vynálezce, který sehrál zásadní roli v počátcích vývoje české kinematografie. Kříženecký se narodil v Praze a byl všestranným talentem, který významně přispěl k rozvoji českého filmového průmyslu v jeho formativních letech. Do jeho dřevěné boudy se Pražané chodili bavit i udivovat.

Jan Kříženecký se narodil 20. března 1868 jako v pořadí čtvrté dítě do rodiny pražského úředníka. Maturitu složil roku 1899 na Českém reálném gymnáziu v pražské Ječné ulici a o poté začal stejně jako jeho starší bratr Norbert studovat architekturu, tu však (na rozdíl od svého bratra) nedostudoval. Po ukončení studia nejdříve krátce pracoval v kanceláři svého bratra, jeho další kroky vedly na pražský stavební úřad, kde v roce 1897 začal pracovat jako řadový revident. Na úřadě pak pracoval až do své smrti v roce 1921.

Vášnivý fotograf

Již během studií ho okouzlila fotografie. Fotografoval portréty i architekturu. Již jako člen Českého klubu fotografů amatérů v Praze získal za své fotografie několik ocenění. V době, kdy již působil jako úředník na stavebním úřadě, se věnoval dokumentaci mizející pražské architektury. Pořídil více než 4.000 fotografií, včetně budov v pražském Podskalí.

Okouzlující pohyblivé obrázky

Kříženecký se v prosinci roku 1896 seznámil s kinematografií, která si ho bezprostředně podmanila. V hostinci u Saského dvora v Habernské ulici poprvé spatřil Kinematograf bratří Lumiérů. Jako zkušený fotograf okamžitě vytušil význam a potenciál nového vynálezu. Se svým přítelem, kolegou a bývalým spolužákem Josefem Františkem Pokorným, složili dohromady své úspory a na jaře roku 1898 zakoupili Lumiérovu kameru označenou číslem 277 vyrobenou ve francouzském Lyonu. Část peněz si dokonce museli vypůjčit od Pokorného otce, který byl úspěšným továrníkem. Kříženecký se tak stal prvním českým a velmi pravděpodobně i rakousko-uherským filmařem.  První filmy, které pořizoval, byly natáčeny na statickou kameru. Negativy zprvu posílal na vyvolání do francouzského Lyonu, později je doma vyvolával sám.

Užaslí diváci

Filmy, které natáčel měl možnost ukázat veřejnosti v létě roku 1898, kde na Pražském výstavišti probíhala výstava architektury. V Českém kinematografu, jenž byl ve skutečnosti prostou dřevěnou boudou promítal užaslým divákům první pohyblivé obrázky. Diváci tak mohli spatřit výjevy z běžného života Pražanů. Prvním film ukazoval ruch na Purkyňově náměstí (dnešním náměstí Míru), druhý pak výstřel z děla, který v té době sloužil Pražanům jako časový signál.

Nové formy a inovace

Kříženecký byl ale i autorem prvních českých inscenovaných filmových záběrů. Inspiroval ho k tomu slavný český kabaretiér Josef Šváb Malostranský, který se stal i jejich hlavním protagonistou. Filmy Švábovo zmařené dostaveníčko, Pražský párkař a lepič plakátů a Švábova tvář z roku 1898 sice měly pouze délku kolem jedné minuty, ale přesto byly prvními vlaštovkami předznamenávajícími příchod českého hraného filmu. Ke kinematografii se Kříženecký vrátil opět až v roce 1901 filmy Slavnostní vysvěcení mostu Františka I. a IV. Všesokolský slet, který natočil na 18 kotoučů filmového materiálu. V následujících letech následovala filmová vsuvka do divadelního představení To nejlepší číslo (1902) zachycující odjezd vlaku ze Smíchovského nádraží. V roce 1907 opět natáčel všesokolský slet.

Ambicióznější projekty

Následujícího roku znovu otevřel výstavní kino v rámci Jubilejní Obchodní a živnostenské výstavy. Představil zde inovace ve způsobu snímání. Poprvé zde byl k vidění pohyb kamerou při horizontálním panoramatickém záběru. Snímek Průvod Sokolstva v Prostějově (1908) byl dokonce zachycen na 300 metrech filmového materiálu, což bylo oproti prvním filmům, které měly standardní délku 17 metrů ohromný posun. Kříženecký kvůli tomu musel přestavět svou kameru a nechal vyrobit kazetu, která najednou pojmula 80 metrů filmu. Díky této úpravě se mohl pouštět do ambicióznějších projektů, jako byl dokumentární film Svěcení základního kamene jubilejního kostela sv. Antonína v Praze VII.  (1908) nebo první regulérní hraný film Jarní sen starého mládence, který natáčel mezi lety 1910-1912 a k jehož tvorbě Kříženecký přizval kameramana Antonína Pecha.  

Společenské uznání

Kříženecký se vypracoval na vrchního stavebním revidenta hlavního města Prahy a díky svým úspěchům na poli fotografie a kinematografie také fotografem městského fotografického ateliéru a ředitelem a promítačem v kině Louvre na Národní třídě. Po otevření nového biografu Elektra (dnešní kino Světozor) v roce 1918 se Kříženecký stal i jeho ředitelem a na sklonku roku 1918 se stal zástupce společnosti pro půjčování kinematografického vybavení a filmu nazvanou Kinema. Jan Kříženecký zemřel 6. února 1921 ve věku třiapadesáti let jako ikona a průkopník české kinematografie, který položil základy pro rozvoj filmového průmyslu ve všech jeho myslitelných podobách. Čechy se díky němu staly teprve šestou zemí světa, kde byl zaznamenáván život na filmový kotouč. V roce 1946 za svůj přínos získal in memoriam titul Průkopník české kinematografie.

Zdroje: wikipedia.org, praha2.cz, dafilms.cz, kultura.cz, listyprahy1.cz
Úvodní foto: Národní filmový archiv