Roboti už jdou: Olympic předpověděl umělou inteligenci, Kraftwerk se do androidů převtělili, Daft Punk zdůraznili své lidství

Slovo robot nevymyslel Karel Čapek, jak se řada lidí domnívá. Ve skutečnosti to byl jeho bratr Josef. Toto slovo mu poradil pro divadelní hru R.U.R. místo označení laboři, které Karel původně použil. Rozhodně se však jedná o světově nejpoužívanější slovo českého původu vůbec. A také v populární hudbě nejsou roboti žádnou novinkou. Přinášíme vám přehled nejzajímavějších písní o robotech od nás i ze světa.

Kraftwerk – The Robots

„Ja tvoj sluga, ja tvoj rabotnik.“ Tyto výmluvná ruská slova obsahuje mimo jiné skladba od patrně nejslavnějších robotů v populární hudbě, kultovní německé elektronické skupiny Kraftwerk. Ta se jako málokterá jiná zasloužila o využívání syntezátorů a počítačů v hudbě. Vyšla v roce 1978 na jejich albu The Man-Machine. Její text je napsán z pohledu robotů, kteří se popisují jako perfektní a neosobní bytosti.

Obecně je pak tahle skladba (a vlastně i celé album, na němž vyšla) o technologiích a automatizaci ve společnosti. Kraftwerk v ní vyjadřují jasnou fascinaci roboty a jejich schopnostmi, zároveň však upozorňují na možné důsledky a otázky týkající se lidskosti a lidské interakce v době, kdy stroje se stávají stále důležitějšími. Jen málo písní z populární hudby v sobě nabízí tak hlubokou reflexi a úvahy o vzájemném vztahu mezi lidmi a technologií a také o tom, jak technologie ovlivňují naši identitu a společnost jako celek.

Daft Punk – Robot Rock 

Po Kraftwerk jsou patrně druhými nejslavnějšími roboty současné hudby Daft Punk. Francouzská dvojice od svého druhého alba Disovery z roku 2001 začala používat image robotů v nádherných blyštivých helmách (zlatá patřila Thomasi Bangalterovi, stříbrnou oblékal Guy-Manuel de Homem-Christo). To však pro ně mělo spíše praktické výhody. Oba jsou totiž spíše plaší a neradi ukazují svoje tváře na pódiu, v klipech či při rozhovorech. A helmy jim poskytly určité soukromí. Svojí robotí image se však Daft Punk začali posléze dobře bavit a šli jí vstříc i ve své tvorbě.

Například tím, že natočili skladbu Robot Rock, která vyšla v roce 2005 na jejich albu Human After All, stojící na samplu skladby Release The Beast od skupiny Breakwater z roku 1980. Na jejich hru na roboty však ale odkazuje i název samotného alba a titulní píseň z něj. Text písně se skládá z jediné věty „We are human, after all” (Jsme přeci jenom lidé), která je neustále opakována po celou dobu skladby. Je to připomenutím toho, kdo vlastně pod těmi helmami je.

Dalibor Janda – Všechno na Mars

O tom, jaké hrozby se pro lidstvo skrývají v moderních technologiích, zpíval už Dalibor Janda. V roce 1985 vydal skladbu Všechno na Mars. V textu svého dvorního textaře Jana Krůty zpívá o tom, co všechno se stane v roce 2005 a 2006. Ten text nejspíš dobře znáte (pokud ne, můžete si ho snadno připomenout). Jeho sdělení je však prosté. Lidé podle něj vinou moderních technologií tak zpohodlní, že začnou pohrdat přírodou planety Země, kterou (tedy nejdříve koně, pak stromy) vystřelí postupně na Mars.

V poslední sloce se však role trochu obrátí, protože nadbytečnými se stanou sami lidé, které na Mars vystřelí roboti. Můžete si říkat, že se v těch letopočtech Janda (respektive Krůta) trochu unáhlili. Na přelomu milénia patřila umělá inteligence opravdu ještě do říše science fiction. Ovšem v roce 2023 je to už trochu jiná káva. Těšíte se na Mars?

Radiohead – Paranoid Android

Pokud jste četli slavnou knihu Stopařův průvodce po Galaxii od Douglase Adamse, víte, kdo je tím paranoidním androidem. A taky že umí pronášet hodně vtipné repliky. Pokud jste ji nečetli, doplňte si vzdělání, skvěle se při tom pobavíte. Píseň odkazuje na postavu Marvina, věčně skleslého a depresivního robota, který provádí ústřední hrdiny po jejich dobrodružstvích vesmírem.

Píseň, kterou Radiohead vydali na svém albu OK Computer z roku 1997, je však současně i o něčem trochu jiném. Někteří fanoušci skupiny ji chápou spíš jako kritiku konzumní společnosti, dehumanizaci a nespokojenost s moderním světem. Podle Thoma Yorka má vyjadřovat i pocit úzkosti, izolace a mentálního napětí. Skladba je však záměrně mnohoznačná a každý si do jejího textu může doplnit svůj vlastní výklad. Za pozornost stojí, že skladba měla původně čtrnáct minut a její součastí bylo dlouhatánské outro, které hrál kytarista Jonny Greenwood na hammondky. Nakonec však kapela celou skladbu zeditovala na šest a půl minuty. Depresivní animované video k písni pro kapelu vytvořil švédský výtvarník Magnus Carlsson.

Olympic – Roboti už jdou

Skupina Olympic v 80. letech natočila na české poměry naprosto ojedinělou trilogii konceptuálních alb. Jmenovaly se Prázdniny na zemi (1980), Ulice (1981) a Laboratoř (1984). Texty na všechna alba napsal Zdeněk Rytíř a třetí z nich se tematicky točilo kolem technologií a technického pokroku ve vztahu k lidem obecně. A právě na něm vyšla tato píseň.

Velmi vizionářsky pak z dnešního pohledu působí zejména úryvek: „Myslí myslí umělou ale nadanou, takže nás tu zanedlouho ve všem zastanou,“ a pak dále „Umí psát básně a romance, z radosti dá se i do tance, netrpí žádnými zlozvyky, mluví světovými jazyky“. Dnešní AI sice ještě neumí projevovat radost, ačkoliv robot který tančí, už existuje. A také o tom, že umělá inteligence umí skládat básně i romance, případně ovládá světové jazyky, už dnes nepochybuje nikdo. Jsme s tím v médiích konfrontování dnes a denně.

Damon Albarn – Everday Robots

Píseň Everyday Robots od Damona Albarna, která vyšla v roce 2014 na jeho stejnojmenném sólovém albu, je meditativním pohledem na moderní digitální svět a jeho vliv na lidskou existenci. V textu této lehce skřípavé a melancholické písně, se Albarn zaměřuje na pocit osamělosti, izolace a jakéhosi odlidštění, které mohou vznikat v důsledku závislosti na technologii a sociálních médiích. Dobu, v níž žijeme, Damon popisuje jako dobu robotů, kde jsme zaplaveni neustálým proudem informací a virtuálních vztahů, které si vytváříme.

Není to tedy o robotech jako takových, jako roboty frontman Blur a Gorillaz vnímá dnes samotné lidstvo. Sám hudebník se pak nechal slyšet, že má „neblahý pocit, že jsme se až příliš vzdálili od skutečných lidských interakcí a stali se každodenními roboty. A měli bychom usilovat o návrat k autenticitě a snažit se najít v tomto technologicky propojeném světě naše vnitřní já.“

Styx – Mr. Roboto

Přesně před čtyřiceti lety vydala americká rocková skupina Styx tuto svoji legendární skladbu ze svého alba Killroy Was Here. Její text vypráví příběh robota, který se snaží získat svou lidskou identitu a svobodu. Děj téhle skladby se odehrává v dystopickém světě budoucnosti, kde jsou roboti utlačováni a lidé jsou ovládáni technokratickou společností. Hlavní postava Mr. Roboto je robot, který před světem tají, že má lidské emoce a zápasí s touhou po svobodě a vyjádření své pravé podstaty.

V písni zazní i několik japonských vět, které se staly ikonickou součástí skladby (jejich japonské znění i český překlad najdete níže). Skladba se dotýká tématu umělé inteligence, vztahu mezi lidmi a stroji, otázky lidské identity v technologicky pokročilém světě. Lze ji však chápat také jako vyjádření touhy po svobodě a lidskosti v mechanizovaném světě. Současně je také otiskem doby, kdy ty nejpokrokovější technologie pocházely prakticky výhradně z Japonska, což už dnes tak úplně neplatí.

Dōmo arigatō misutā robotto, Mata au hi made / Dōmo arigatō misutā robotto, Himitsu o shiritai
(Děkuji mnohokrát, pane Roboto, až do dne, kdy se znovu setkáme / Děkuji mnohokrát, pane Roboto, chci znát vaše tajemství)

The Flaming Lips – Yoshimi Battles The Pink Robots, Part 1

Tahle skladba je titulní skladbou z alba stejného jména od americké kapely The Flaming Lips, které bylo vydáno v roce 2002. Text skladby je fiktivním příběhem o Yoshimi, mladé japonské dívce, která se musí postavit růžovým robotům. O roboty v tomto případě ale ve skutečnosti až tak moc nejde. Jedná se spíše o metaforu pro osobní vnitřní konflikty.

Roboti tu mohou reprezentovat různé výzvy a překážky, s nimiž se člověk může setkat, jako jsou nemoci, obavy, osobní problémy nebo i vnější světové konflikty. Yoshimi, která má podle textu i černý pásek v karate, má však silného ducha a je vytrvalá a ve svém boji se nevzdává. A díky tomu to s ní dobře dopadne. Mimochodem, The Flaming Lips jsou velmi oblíbenou skupinou Miley Cyrus, která je vytáhla i na americké turné coby svoji doprovodnou koncertní kapelu.

Autor je hudební publicista 
Úvodní foto: Sony Music